Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Vysokoškolačka Lucy (Johnny Sequoyah) se vrací ze školy domů na prázdniny a bere s sebou partu přátel. Kdo by taky nechtěl jet do „vytuněné“ haciendy u moře, k jejímž rezidentům patří i roztomilý a přátelský šimpanz Ben. Ten se stal členem rodiny díky Lucyině zesnulé mamince, která ho v rámci své vědecké práce učila a naučila komunikovat s lidmi. Z ráje se ale může stát peklo lusknutím prstu. Stačí nešťastná shoda náhod, drobné poranění, infekce a mírumilovný lidoop se promění v nebezpečné monstrum. Jeho inteligence a fyzická síla ho přímo předurčují k tomu, aby si s vyděšenými lidskými obyvateli domu pohrával a zbavil se jich, jakmile ho přestanou bavit, bez ohledu na dosavadní dobré vztahy...
Opice jsou nedílnou součástí historie kinematografie – King Kong, Planeta opic, nebo ta scéna z Nene Jordana Peelea. Režisér a scenárista Johannes Roberts poté na opici vsadil v rámci svého nového hororu Primát, který šel snadno označit za slasher. Svou strukturou vlastně docela snadno dokáže evokovat původní Halloween. Kdyby byl tedy situován na Havaj a místo Michaela Myerse v něm řádil titulní opičák, ze kterého se vyklube pěkný sadista. Sám Roberts ho ostatně přirovnal k Freddymu Kruegerovi. Ne snad vyřídilkou, protože i když je titulní primát inteligentní, na rozdíl od primátů z Planety opic nemá verbální ambice. Jedna vzteklina ovšem ze sympatického opičího kamaráda jedné rodiny udělá sadistické monstrum. Jak se tenhle horor povedl?
Primát v prvních minutách evokuje průměrný horor od produkční stáje Blumhouse. Oscarový Troy Kotsur je tu ve finále poměrně nevyužit, prim tu dostává především parta mladých postav. Nejdříve to vypadá, že se bude řešit romantický trojúhelník a nějaké ty rodinné vazby, ty ovšem ve finále letí z okna v moment, kdy se sympatickým opičákem Benem začne být něco špatně. V kulisách jednoho domu se tak skupina ústředních hrdinů snaží přežít, což je těžké, protože inteligencí by se v rámci všech opic snad Benovi vyrovnal jenom ten Ceasar z Planety opic. A přitom dokáže být i poměrně brutální, což potvrdí už úvodní scéna. A pak se začnou dít věci. Ústřední parta neustále podceňuje primátovu inteligenci, aby nad nimi nakonec vyzrál, hledá si nové způsoby, jak skupinku terorizovat. Jde o film, který jasně ukazuje, že s opicemi nemusí být jen sranda, pravděpodobně poté ničím nikoho zásadně nepřekvapí. Slušné řemeslo je na něm ovšem docela poznat.
Roberts a spol. očividně spoléhají na praktické efekty. Je to jasné nejen brutálními výjevy, ale především i v rámci toho, jak je titulní hrozba ztvárněna. Neřádí tu ani CGI opice, ani nedochází k užití motion-capture jako u posledních Planet opic. Ben je ztvárněn hercem Miguelem Torresem Umbou pomocí opičího kostýmu a praktických efektů. Neznamená to, že by sázka na praktické efekty byla úplně dokonalá (především v momentech, kdy dojde na vyloženě brakové násilí), přeci jen se ovšem dá snadno ocenit, že na to tvůrci jdou tak trochu postaru. A že falešná opice s přimhouřeným okem (i když spíše oběma očima) dokáže působit jako realistická opice.
Primát by teoreticky mohl být komorním prequelem k rebootové sérii Planeta opic, jeho zápletka stejně tak evokuje román Cujo, ve kterém jen někdo zaměnil bernardýna za opici. Strukturou má ovšem skutečně blíže k Halloweenu. Jedna brutální síla a několik mladých osůbek v jednom domě, i zde navíc možná (a možná také ne) hraje jistou úlohu symbolická role nevinné panny. Roberts v průběhu filmu pracuje s napětím a docela dobře se mu daří pracovat s očekáváním, občas navíc vsadí na zdánlivé POV titulního opičáka, které jen podtrhují nejistotu ohledně toho, kde přesně ústřední hrozba opět udeří. A zmiňovaný Halloween ještě dokáže evokovat soundtrack Adriana Johnsona, který po vzoru Johna Carpentera spoléhá na syntezátorovou hudbu, jen možná až příliš spoléhá na jeden ústřední hudební motiv. Především se nicméně rychle ukáže, že počet opičáren (hehe), které jde s titulní hrozbou dělat, je omezený, i proto začne být v rámci svého řádění Ben tak trochu repetitivní. I když občas přeci jen překvapí. Třeba scénou, která má velmi specifický erotický podtext.
Kdovíjak velké ambice z filmu nesrší. Od počátku je to čistě o čekání na to, kdy s titulním opičákem začne být něco špatně a kdy by tomu ideálně mohl být konec. Největší herecký rozsah i přes svůj zdánlivý limit nepřekvapivě nabídne Oscarem oceněný hluchý herec Troy Kotsur, je to do jisté míry i proto, že jeho postava je tou jedinou, ve které se dá cokoliv hrát. U mladých hrdinů ve finále dvakrát nesejde na tom, kdo se s kým vyspí, kdo má s kým konflikt a kdo se dožije závěrečných titulků, jsou to prostě jenom cíle němého zabijáka, který je v průběhu filmu sadističtější a sadističtější. Chvílemi Primát vyloženě koketuje s brakem, přitom všem ovšem dokáže působit poměrně sebeuvědoměle. Od počátku je jasné, že musí být celý děj přitažený za vlasy, od počátku je jasné, že se ústřední parta postav dopustí několika logických chyb a po právu za to okusí hněv opičí. V tomto ohledu se toho Primát skutečně nebojí a je poměrně brutální. A v ideálních momentech také ideálně nepříjemný.
Momenty, kdy se Primát nevydává snadno předvídatelnými směry, jdou spočítat na prstech jedné ruky, chvílemi je poté přeci jen poznat, že na začátku byla myšlenka na tento film, která si poté musela projít zásadní zkouškou – utáhnout film alespoň na hodinu a půl. Na poměrně slušnou hororovou jednohubku to poté stačí. Především i proto, že v něm nakonec i tak nějak funguje motiv částečně zpřetrhaných rodinných vazeb a uvědomění si, že má rodina přednost především. Neznamená to ovšem, že by snad Primát měl nějakou zásadní hloubku... v čemkoliv. I v rámci snahy o nějaké vykreslení postav je film tak jalový, že když někdo náhodou vstoupí do sálu až v moment, kdy začne opičí inferno, ničemu zásadnímu to vadit nebude. Prohlášení o tom, že Primát může být pro opice něčím podobným jako Čelisti pro žraloky, je tak samozřejmě nutné brát s rezervou. Přesto je Primát slušná hororová jednohubka, která je v rámci svých pravidel více než snesitelná.
Primát funguje jako jednoduchá, ale přesto slušná hororová jednohubka. Film nenabízí hluboké charaktery ani není zásadně originální, ale díky praktickým efektům, brutálním momentům a specifickému primátovi dokáže snadno udržet pozornost. Troy Kotsur dostává šanci předvést svůj herecký rozsah, zbytek představitelů lidských postav je tu poté především terčem pro titulního opičího sadistu. Primát není revolucí, v rámci žánru je nicméně více než snesitelný...
(4,91 z 5)