Načítám počet zobrazení...
Podívejte se na hodnocení Ragtime na Kinoboxu.
Od té doby se mi ale film Ragtime velmi vytrvale vyhýbal. Pokud vím, v kinech u nás tento film řádně vůbec neběžel, několikrát byl uveden v televizi, vyšel na DVD, ale vždy jsme se nějak minuli. Musel jsem tedy nespokojeně konstatovat, že jako milovník děl Miloše Formana, kterého považuji bez velkého přehánění za jednoho z největších režisérů dějin světové kinematografie, jsem ani po skoro 40 letech od premiéry film neviděl pohromadě v plné stopáži, byť všechny podstatné scény jsem znal. Když se tedy na konci července po dlouhé době tento film opět objevil v programu televize (konkrétně ČT Art), konečně jsem ho mohl vidět celý, byť v i-vysílání byl k dispozici jen pár dní. Konečně jsem si tedy mohl vychutnat, jaké to bylo, když Miloš Forman v tomto filmu chytal zároveň spoustu zajíců a v pytli mu jich nakonec zůstalo jen pár, a ti ještě po zběsilé honičce zhubli. A i přesto, troufám si říct, vznikl film neobyčejný, poctivý a v mnoha ohledech zajímavý. Výborně to vystihl ve své dobové recenzi filmový kritik Roger Ebert (Chicago Sun–Times, 1981):
„Ragtime je láskyplný, pečlivě strukturovaný a kultivovaný snímek s
jasně vystavěnými postavami. Je nám jasné, o co které z nich jde, a
dokonce většinu času víme i proč.“ (citát jsem převzal z webových stránek Miloše Formana).
jasně vystavěnými postavami. Je nám jasné, o co které z nich jde, a
dokonce většinu času víme i proč.“ (citát jsem převzal z webových stránek Miloše Formana).
A tak se můžeme vydat na cestu za postavami filmu do samotného začátku 20. století, do doby, která přinášela neobyčejné nové možnosti a zdála se být dobou nekončícího pokroku a neomezených příležitostí. V úvodu vidíme projekci dobových dokumentů ze společnosti doprovázenou živým klavírem, jak bylo tehdy při veřejném promítání zvykem. Nejenže se přitom seznamujeme - zatím jen nezávazně a spíš mimochodem jako skutečným „hudebním doprovodem americké historie“ - s klavíristou Coalhouse Walkerem Juniorem, ale vidíme i reálné scény té doby: Osazování sochy nahé ženy na budovu Madison Square Garden (juj, to by dneska dopadlo!), první černoch na návštěvě v Bílém domě, Harry Houdini jako mistr úniku z každé zdánlivě bezvýchodné situace. Postavy z černobílých němých dokumentů postupně sestupují z celuloidového pásu do rozvíjejícího se nového filmového příběhu. A my se seznamujeme se starosvětskou rodinou majitele továrny na ohňostroje, který se zprvu jen obtížně vyrovnává s tím, že jeho představa tradičního rodinného života je co chvíli narušována situacemi, které si ještě před nedávnem vůbec neuměl představit. Jak se vyrovnat např. s nálezem odloženého černošského miminka? A jak se vyrovnat s ambicemi vlastní manželky zasahovat do chodu rodiny zásadnějším způsobem, než bylo ve zdejších patriarchálních rodech po generace zvykem?
(zdroj: www.selenie.fr)
Film se zprvu vyvíjí jako několik oddělených příběhů, které se jen velmi pomalu a nesměle začínají proplétat a spojovat v nečekaných souvislostech. Jednou z podstatných postav zejména v první polovině filmu je herečka a tanečnice Evelyn Nesbit (herečka Elisabeth McGovern získala za tuto roli nominaci na Oscara), jedna z prvních opravdových mediálních celebrit, jejíž chorobně žárlivý milionářský manžel zastřelí svého domnělého soka v lásce, starého architekta Stanforda Whitea. Zde je film celkem věrným odrazem historické skutečnosti, šlo skutečně o ve své době mediálně velmi sledovaný „proces století“ a zajímavé je jistě i to, že malou roli zastřeleného Stanforda Whitea si zahrál slavný spisovatel Norman Mailer.
(zdroj: www.lemagcinema.fr)
Přestože se zdá, že řada filmových postav z toho nemá valnou radost, do příběhu stále silněji proniká rasové téma, podobně jako tomu bylo v době, o které Ragtime pojednává. Ragtime je vůbec nejen stylem hudby, která tehdy vládla americkým městům, ale snad obecně i rytmem tehdejšího amerického života jako takového. A asi hlavní postava filmu (ono je to s hlavními a vedlejšími postavami v tomto filmu vůbec trochu zvláštní, autor předlohy nechtěl mít jednoznačně dominantní postavu, ale chtěl budovat paralelní příběhy, režisér naopak chtěl mít jasný vůdčí motiv, výsledkem je, že film není v tomto ohledu „ani ryba ani rak“), černošský úspěšný pianista Coalhouse Walker Jr. (hraje ho Howard E.Rollins), ragtime hrát opravdu umí a svými schopnostmi, svou otevřeností a touhou po nezávislosti a akceptaci okolím si postupně získává na svou stranu i lidi doposud mocně ovládané rasovými předsudky („Ti negři se množí jako králíci. Tihle lidé nemají smysl pro rodinu, jako máme my!“). Ale i když první opravdu úspěšní lidé černé pleti začínají projevovat veřejně své sebevědomí (třeba jako náš hrdina koupí nového automobilu), část společnosti jim už sice dokáže opatrně vyjádřit sympatie, ale systém je ještě neumí brát jako rovnocenné v právech a možnostech. V podstatě banální rasistická roztržka pianisty s buranským osazenstvem hasičské stanice je tak v součinnosti se společenskou tradicí nerovnoprávnosti nenápadným spouštěčem dalších neovladatelných dějů, které nemohou vyústit v nic jiného než osobní katastrofu a zničení jednoho snu.
(zdroj: www.milosforman.com)
Jestli je Formanův Ragtime v něčem opravdu skvělý, je to - za velkého přičinění Formanova dvorního kameramana Miroslava Ondříčka, který byl za Ragtime rovněž nominován na Oscara - v navození atmosféry staré Ameriky. Ulice velkoměsta jsou ve filmu úplně zřetelně oním příslovečným „tavicím kotlem“, do kterého přispívají svým dílem imigranti z celého světa. Na jedné z ulic se tak víceméně náhodou setkáváme s ruským přistěhovalcem Tatehem (hraje ho jako jednu ze svých prvních rolí dnes velmi známý herec Mandy Patinkin; při rešerši k filmu jsem objevil informaci, že prý Miloš Forman roli původně nabídl Vladimíru Menšíkovi, který ji odmítl, ale nepodařilo se mi tuto informaci potvrdit z nezávislého zdroje), který se živí vystřihováním profilových podobizen z papíru a později i vytvářením zvláštních knih navozujících dojem pohybujících se obrázků. Tateh je zdánlivě pevně připoután ke své národní tradici a ke své komunitě (podobně jako je fyzickým provazem přivázán ke své malé dcerce), ale paradoxně se rozchodem s nevěrnou manželkou (zajímavostí snad je, že maličkou dvouzáběrovou roli svůdce s holým zadkem zde hraje Pavel Landovský) z těchto pout tradice osvobozuje a v závěru filmu ho vidíme jako člověka, který díky svému tvůrčímu vidění staví základy nově vznikajícímu filmovému průmyslu.
Bohužel právě tato dějová linie je jako ponorná řeka, která na neúměrně dlouhou dobu mizí z diváckého hledáčku, což má podle mě podstatný negativní dopad na rytmickou vyváženost filmu. Roli zřejmě hrála nutnost zkrátit alespoň o 20 minut původní neúnosnou tříhodinovou délku filmu, což ale podle vzpomínek Miloše Formana vedlo k pocitovému prodloužení filmu, o jehož finální podobě se rozhodně nedá říct, že by neměla hluchá místa. Ono to tak někdy bývá, že dojde-li k narušení rytmu díla, krácení nevede ke zjednodušení a zpřehlednění, ale paradoxně k většímu zmatku a občasné nudě. Že rytmus filmu „šmajdá“, mi připadlo velmi znatelné, a domnívám se, že jde právě o následek dvou původních konkurenčních koncepcí, které se neřešilo (a vzhledem k autorským právům asi ani nemohlo řešit) ostrým řezem, ale určitými kompromisy, které málokdy vedou do filmového ráje.
Vzhledem k tomu, že se hlavní postava pianisty nemůže domoci svého přirozeného práva na spravedlnost žádnou oficiální cestou a paradoxně se on sám z pohledu systému stává problematickou osobou, postupně ho to dožene až k záměru napravit chyby systému násilím. Kolem pianisty vzniká malý „gang“ (roličku jednoho člena gangu hraje např. tehdy začínající Samuel L. Jackson). „Černošský“ gang má ale i jednoho nečernošského člena (pod maskou se barva kůže srovná); roli celkem neortodoxně uvažujícího odborníka na ohňostroje a výbušniny hraje Formanův oblíbený herec Brad Dourif (jistě si pamatujete na roli koktajícího Billyho Bibbita ze slavného Přeletu nad kukaččím hnízdem).
(zdroj: www.telerama.fr)
Na první pohled by se mohlo zdát, že obsahem filmu Ragtime je spousta věcí, které se vlastně nepovedly: Divě Evelyně nevyšlo miliónové dědictví, černošskému páru nevyšla vytoužená svatba, mírně švihlému specialistovi na ohňostroje nevyšel milostný vztah s hvězdou a nakonec se vlastně ani nepovedlo pořádně vytrestat velitele hasičů Conklina, který svou rasistickou omezeností nasměroval děj zcela mimo typický hollywoodský happy-end. A přes to všechno má film velmi daleko k bezútěšnosti, jako by jím pronikala neochvějná víra tvůrců v to, že jsou-li základy společnosti vystavěny řádně a zdravě, celek se přes všechny individuální nezdary a osobní tragédie dokáže vždy obrodit a ze všech střetů dokáže vyjít posílen. Jestlipak v něco podobného věří i starý komisař Waldo (v podání legendárního herce Jamese Cagneyho), který je v závěru filmu úředně odpovědný za likvidaci vzpoury černošského gangu a jen na něm je, zda hlavní hrdina filmu dostane šanci zpovídat se ze svých zoufalých činů ve veřejném soudním procesu. Mimochodem, v době natáčení filmu již 82 letý herec prý dostal od režiséra volnou ruku vybrat si roli zcela podle svého uvážení; prý i kdyby si vybral roli „femme fatale“ Evelyn Nesbit, nějak už by se to udělalo :-).
(zdroj: www.cinemarden.com.br)
Ve filmu je podle mě velmi povedený nenápadný odkaz na film Hoří, má panenko a na konflikt s českými hasiči, který Miloš Forman měl po uvedení filmu do českých kin. Vystrašený velitel hasičů Conklin - když zjistí, že je policie ochotna ho v zájmu udržení pořádku obětovat - zoufale křičí: „Zahráváte si se všema hasičema v zemi, sáhnete-li na jediného z nás!!“ a hrozí tím, že když se mu něco stane, hasiči propříště odmítnou hasit, což je přesně v intencích dávných „malých českých rezolucí“ od rozčilených hasičů, když v kině poprvé viděli Formanovu neobyčejně ostrou a přitom na první pohled tak vlídně se tvářící satiru.
V závěru filmu jsem zase pro změnu zaregistroval maličkou a provokativní (a jak znám Miloše Formana, jistě záměrnou a symbolickou) známku „rasismu naruby“, když náhle nejistý černošský hrdina doslova vyhání svého známého do bezpečí a svůj výkřik končí slovy: „Copak tomu sakra nerozumíš, bělochu?!“
V některých místech mi v něčem film připomínal zvláštním zážitkem jiný Formanův film Valmont (psal jsem o něm kdysi v článku Pár poznámek k Formanovu Valmontovi), možná důslednou výstavbou příběhu, možná tím, že i zde mnohé podstatné probíhá pod povrchem, jen máloco vybublá na světlo a ani ty nejkladnější a nejzápornější postavy nejsou rozhodně černobílé.
Když jsem na začátku psal, že podle mého názoru v tomto filmu chtěl Miloš Forman chytit spoustu zajíců, a že se mu to moc nepovedlo, zkusím teď ušáky spočítat: Podstata a projevy rasismu v době, kdy společenský pokrok pokulhává za tím technickým a hospodářským (mimochodem, nejsme v tom podivném období ještě o moc hlouběji právě ted?), postupná emancipace amerických žen, pocta zakladatelům amerického filmu, pocta americké společnosti tvořené různorodými příspěvky přistěhovalců z celého světa (v takové souvislosti vždy vyplyne i Formanova vlastní zkušenost imigranta), vnitřní dilema slušných a inteligentních lidí, jak správně řešit mnohdy zbytečné konflikty, schopnost médií udělat hvězdu prakticky z kohokoli, náznak optimistické budoucnosti v nové generaci symbolicky tvořené párem dětí z úplně odlišných vrstev společnosti... Všechny ty prvky jsou ve filmu dotčeny, ale jako kdyby skoro žádný z nich „v pytli“ nezůstal. Za daných okolností moc velký krajíc, řekl bych.
Filmoví experti se celkem shodují (a já za sebe to jen potvrzuji), že Ragtime patří k nejslabším Formanovým filmům. Opravdu moc bych ale přál ostatním režisérům, aby i jejich nejslabší filmy byly tak dobré a nemusely by při tom ani dostat osm nominací na Oscary (i když nakonec žádnou z nich neproměnil) jako právě Ragtime :-).
Film končí tím, že noviny přinášejí dramatickou zprávu o vyhlášení války v Evropě. Amerika to ještě neví, ale postupně končí velká optimistická epocha. Harry Houdini se - podobně jako v dobovém dokumentárním filmu doprovázeným melodickým ragtimem na klavír některým z nástupců Coalhouse Walkera Jr. - určitě dostane z každé šlamastyky, ale jeho dovednost, kouzla a triky ve vývoji společnosti, směřující ke dvěma obludným světovým konfliktům a v mezidobí navrch k velké hospodářské krizi, bohužel neplatí.
Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě glos
politického a společenského dění, podobných těm dnešním, najdete na
blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud
vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i
dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji a těším se
zase brzy na shledanou.
politického a společenského dění, podobných těm dnešním, najdete na
blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud
vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i
dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji a těším se
zase brzy na shledanou.
Odebírat
Přihlášení
0 Komentáře
Nejstarší
14. července 2025Top 20 romantických komedií+ Bonusová Top 5 filmů z okraje žánru Jistě se mezi námi najdou filmoví diváci, kteří jsou romantické duše, avšak zároveň se u filmu rádi pobaví. A právě pro ně jsou tu romantické komedie, které mají…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
13. dubna 2025Čtvrtstoletí SamotářůPřed rokem jsem na blogu připomínal zřejmě divácky nejoblíbenější porevoluční film, hořkou retrokomedii Pelíšky, která vloni oslavila čtvrtstoletí od premiéry. O rok později však přišel do kin jiný divácký megahit, který si jako jeden z mála…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
23. prosince 2024Sám doma: Jak pro nás Kevin objevil AmerikuVedle českých pohádek patří k vánočnímu televiznímu programu neodmyslitelně už tři dekády i nejslavnější americká rodinná komedie všech dob Sám doma (režie Chris Columbus, scénář John Hughes), která měla světovou premiéru 16. listopadu 1990, české premiéry…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
18. listopadu 2024Perestrojka v českém filmuVčera bylo 17. listopadu, což už 35 let znamená výročí studentských protestů, které vyústily do sametové revoluce, tedy pádu komunistického režimu. Ke změně nálad ve společnosti však nedošlo ze dne na den a odpor proti establishmentu…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
14. října 2024Návrat do minulosti - co nám chtěl říct film Dědictví aneb Kurvahošigutntág?Rozebereme si jedno klasické české retro. Film Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág je bezpochyby ikonou české kinematografie. Zvolil bych asi termín prototyp české postkomunistické komedie. Do této kategorie patří například ještě Pelíšky, nebo třeba Kouř. Pro…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
31. srpna 2024Komedie tandemu Svěrák & Smoljak pod lupouPrávě včera tomu bylo přesně půlstoletí od premiéry jedné z nejznámějších českých komedií Jáchyme, hoď ho do stroje!, kterou natočil tehdy ostřílený režisér Oldřich Lipský podle scénáře dvou bývalých učitelů a redaktorů ČS rozhlasu Zdeňka Svěráka…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
7. července 2024Forrest Gump: Melodram, který dojímá i po 30 letechPřesně před třemi dekádami mohli američtí diváci poprvé v kinech shlédnout snímek, který je všeobecně považován za nejlepší film všech dob. Režisér Robert Zemeckis společně se scénáristou Ericem Rothem si vzali za úkol převést knihu spisovatele…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
24. června 2024Dolarová trilogie Sergia Leoneho, aneb kovbojové po italskuDo slavného žižkovského kina Aero chodím poměrně často a rád. V jejich programu se v poslední době objevili dvojprojekce filmů na pokraji braku a kultovna, čehož jsem samozřejmě nemohl nevyužít. Jejich poslední projekce mi pak vnukla…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
9. června 2024Maraton Indiana Jonese aneb dobrodružství neohroženého archeologaStejně jako Hvězdné války, Star Trek či v poslední době Avengers, najde se asi jen málo fanoušků popkultury, které by minul Indiana Jones. Neohrožený profesor archeologie, jenž místo spořádaného vyučování na univerzitě, honí po světě nacisty,…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
29. května 2024Putování s Frodem, aneb 13 hodin v kině AeroV životě lidském a v životě cinefila obzvlášť se vyskytnou chvíle, kdy zatouží po nějakém nevšedním audiovizuálním zážitku. Ano, IMAX je sice super, ale když tam zrovna nedávají nic zajímavého, je potřeba sáhnout jinam. Tu najednou…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
8. dubna 2024Čtvrtstoletí PelíškůMezi českými porevolučními filmy byla spousta kinohitů, ale jen málokterý z nich se stal novodobou klasikou, ze které by diváci dokázali citovat hlášky i pozpátku a který by zároveň vřele přijala i kritika. Přesně před čtvrtstoletím…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
19. září 2023Amadeus: Genialita, závist a hudba, která změnila dějiny kinaJe to už drahně víc než čtvrtstoletí, kdy jsem napsal svou první opravdu po všech stránkách kladnou "recenzi". Bylo mi tehdy 19 let a v srdci mi plálo mladistvé nadšení, všechno jsem pochopitelně věděl nejlépe a…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
4. prosince 2022Grandhotel Budapest (The Grand Budapest Hotel)Posledním zážitkem mé cesty do Japonska byl let z Ósaky přes Dubaj do Prahy. V letadle 16 hodin čistého času, 2 hodiny na nalodění a 4 hodiny na přestup. Samozřejmě, nedalo mi to, abych si neprohlédl…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
6. září 2022Po strništi bosPředpokládám, že znáte film stejné autorské i rodinné dvojice s názvem Obecná škola. Pokud ano, máte jako diváci na jednu stranu vyhráno, protože už předem tušíte, jakou poetiku autoři v novém filmu zvolili, a navíc děj…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
6. září 2022UchoHerecký koncert Radoslava Brzobohatého a Jiřiny Bohdalové v brilantním filmu Karla Kachyňi a Jana Procházky, jenž byl po dlouhá léta na seznamu zakázaných filmů, jde znovu do kin. Dvojice Procházka – Kachyňa začala realizovat svůj nejlepší…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
1. července 2022Ucho[caption id="" align="alignright" width="202"] Photo © Filmové studio BarrandovPhoto © Filmové studio Barrandov[/caption] K příležitosti výročí zrušení cenzury uvedla Česká televize řadu filmů, které si pobyly skoro 20 let v trezoru daleko od očí neprivilegovaných diváků.…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Nejnovější komentáře