Kritiky.cz > Filmy > Filmová klasika > Ragtime

Ragtime

Načítám počet zobrazení...
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

K fil­mu Ragtime, kte­rý nato­čil v roce 1981 reži­sér Miloš Forman pod­le best­selle­ru E.L.Doctorowa, mám spe­ci­fic­ký vztah. Poprvé jsem ho viděl už v roce 1986 na spe­ci­ál­ní pro­jek­ci Jaromíra (Mikyho) Kučery, fil­mo­vé­ho his­to­ri­ka, peda­go­ga a pří­le­ži­tost­né­ho her­ce. Pan Kučera teh­dy měl v našem VŠ klu­bu něko­lik veče­rů (už si nepa­ma­tu­ji, kolik jich přes­ně bylo, nejmíň pět), na kte­rých nám před­sta­vil kom­plet­ní tvor­bu Miloše Formana včet­ně něko­li­ka teh­dy zce­la nedo­stup­ných ame­ric­kých fil­mů. Jednalo se o ver­zi upra­ve­nou pro výu­ko­vé pro­jek­ce na FAMU, tak­že jsme vidě­li cel­kem asi dvě tře­ti­ny z plné více než dvě a půl hodi­ny dlou­hé fil­mo­vé fres­ky, to vše v neza­po­me­nu­tel­né podo­bě: Film byl v původ­ním zně­ní s němec­ký­mi titul­ky, kte­ré Miky Kučera prů­běž­ně tlu­mo­čil do češ­ti­ny a do toho svým nena­po­do­bi­tel­ným pře­kot­ným způ­so­bem za vydat­né pomo­ci mácha­jí­cích rukou ješ­tě vysvět­lo­val dějo­vý kon­text, sou­vis­los­ti s dal­ší­mi Formanovými fil­my, upo­zor­ňo­val na zají­ma­vá fil­mař­ská mís­ta, na her­ce a na his­to­ric­ké reá­lie (kdy­si jsem o těch zážit­cích už psal v člán­ku Vzpomínka na fil­my Miloše Formana) Vůbec jsem teh­dy netu­šil, do jaké míry tyhle nená­pad­né veče­ry pro pár desí­tek lidí ovliv­ní mé vlast­ní budou­cí vní­má­ní fil­mů; dnes to beru jako nej­lep­ší „ško­lu pro fil­mo­vé divá­ky“, jaké se mi moh­lo dostat.


Podívejte se na hodnocení Ragtime na Kinoboxu.

Od té doby se mi ale film Ragtime vel­mi vytr­va­le vyhý­bal. Pokud vím, v kinech u nás ten­to film řád­ně vůbec nebě­žel, něko­li­krát byl uve­den v tele­vi­zi, vyšel na DVD, ale vždy jsme se nějak minu­li. Musel jsem tedy nespo­ko­je­ně kon­sta­to­vat, že jako milov­ník děl Miloše Formana, kte­ré­ho pova­žu­ji bez vel­ké­ho pře­há­ně­ní za jed­no­ho z nej­vět­ších reži­sé­rů dějin svě­to­vé kine­ma­to­gra­fie, jsem ani po sko­ro 40 letech od pre­mi­é­ry film nevi­děl pohro­ma­dě v plné sto­pá­ži, byť všech­ny pod­stat­né scé­ny jsem znal. Když se tedy na kon­ci čer­ven­ce po dlou­hé době ten­to film opět obje­vil v pro­gra­mu tele­vi­ze (kon­krét­ně ČT Art), koneč­ně jsem ho mohl vidět celý, byť v i-vysílání byl k dis­po­zi­ci jen pár dní. Konečně jsem si tedy mohl vychut­nat, jaké to bylo, když Miloš Forman v tom­to fil­mu chy­tal záro­veň spous­tu zají­ců a v pyt­li mu jich nako­nec zůsta­lo jen pár, a ti ješ­tě po zbě­si­lé honič­ce zhub­li. A i přes­to, trou­fám si říct, vzni­kl film neo­by­čej­ný, pocti­vý a v mno­ha ohle­dech zají­ma­vý. Výborně to vysti­hl ve své dobo­vé recen­zi fil­mo­vý kri­tik Roger Ebert (Chicago Sun–Times, 1981):
„Ragtime je lás­ky­pl­ný, peč­li­vě struk­tu­ro­va­ný a kul­ti­vo­va­ný sní­mek s 
jas­ně vysta­vě­ný­mi posta­va­mi. Je nám jas­né, o co kte­ré z nich jde, a 
dokon­ce vět­ši­nu času víme i proč.“ (citát jsem pře­vzal z webo­vých strá­nek Miloše Formana).
A tak se může­me vydat na ces­tu za posta­va­mi fil­mu do samot­né­ho začát­ku 20. sto­le­tí, do doby, kte­rá při­ná­še­la neo­by­čej­né nové mož­nos­ti a zdá­la se být dobou nekon­čí­cí­ho pokro­ku a neo­me­ze­ných pří­le­ži­tos­tí. V úvo­du vidí­me pro­jek­ci dobo­vých doku­men­tů ze spo­leč­nos­ti dopro­vá­ze­nou živým kla­ví­rem, jak bylo teh­dy při veřej­ném pro­mí­tá­ní zvy­kem. Nejenže se při­tom sezna­mu­je­me - zatím jen nezá­vaz­ně a spíš mimo­cho­dem jako sku­teč­ným „hudeb­ním dopro­vo­dem ame­ric­ké his­to­rie“ - s kla­ví­ris­tou Coalhouse Walkerem Juniorem, ale vidí­me i reál­né scé­ny té doby: Osazování sochy nahé ženy na budo­vu Madison Square Garden (juj, to by dneska dopadlo!), prv­ní čer­noch na návštěvě v Bílém domě, Harry Houdini jako mis­tr úni­ku z kaž­dé zdán­li­vě bez­vý­chod­né situ­a­ce. Postavy z čer­no­bí­lých němých doku­men­tů postup­ně sestu­pu­jí z celu­loi­do­vé­ho pásu do roz­ví­je­jí­cí­ho se nové­ho fil­mo­vé­ho pří­bě­hu. A my se sezna­mu­je­me se sta­ro­svět­skou rodi­nou maji­te­le továr­ny na ohňostro­je, kte­rý se zpr­vu jen obtíž­ně vyrov­ná­vá s tím, že jeho před­sta­va tra­dič­ní­ho rodin­né­ho živo­ta je co chví­li naru­šo­vá­na situ­a­ce­mi, kte­ré si ješ­tě před nedáv­nem vůbec neu­měl před­sta­vit. Jak se vyrov­nat např. s nále­zem odlo­že­né­ho čer­noš­ské­ho mimin­ka? A jak se vyrov­nat s ambi­ce­mi vlast­ní man­žel­ky zasa­ho­vat do cho­du rodi­ny zásad­něj­ším způ­so­bem, než bylo ve zdej­ších patri­ar­chál­ních rodech po gene­ra­ce zvy­kem?
Film se zpr­vu vyví­jí jako něko­lik oddě­le­ných pří­bě­hů, kte­ré se jen vel­mi poma­lu a nesmě­le začí­na­jí pro­plé­tat a spo­jo­vat v neče­ka­ných sou­vis­los­tech. Jednou z pod­stat­ných postav zejmé­na v prv­ní polo­vi­ně fil­mu je hereč­ka a taneč­ni­ce Evelyn Nesbit (hereč­ka Elisabeth McGovern zís­ka­la za tuto roli nomi­na­ci na Oscara), jed­na z prv­ních oprav­do­vých medi­ál­ních celebrit, jejíž cho­rob­ně žár­li­vý mili­o­nář­ský man­žel zastře­lí své­ho domně­lé­ho soka v lás­ce, staré­ho archi­tek­ta Stanforda Whitea. Zde je film cel­kem věr­ným odra­zem his­to­ric­ké sku­teč­nos­ti, šlo sku­teč­ně o ve své době medi­ál­ně vel­mi sle­do­va­ný „pro­ces sto­le­tí“ a zají­ma­vé je jis­tě i to, že malou roli zastře­le­né­ho Stanforda Whitea si zahrál slav­ný spi­so­va­tel Norman Mailer. 
Přestože se zdá, že řada fil­mo­vých postav z toho nemá val­nou radost, do pří­bě­hu stá­le sil­ně­ji pro­ni­ká raso­vé téma, podob­ně jako tomu bylo v době, o kte­ré Ragtime pojed­ná­vá. Ragtime je vůbec nejen sty­lem hud­by, kte­rá teh­dy vlád­la ame­ric­kým měs­tům, ale snad obec­ně i rytmem teh­dej­ší­ho ame­ric­ké­ho živo­ta jako tako­vé­ho. A asi hlav­ní posta­va fil­mu (ono je to s hlav­ní­mi a ved­lej­ší­mi posta­va­mi v tom­to fil­mu vůbec tro­chu zvlášt­ní, autor před­lo­hy nechtěl mít jed­no­znač­ně domi­nant­ní posta­vu, ale chtěl budo­vat para­lel­ní pří­běhy, reži­sér nao­pak chtěl mít jas­ný vůd­čí motiv, výsled­kem je, že film není v tom­to ohle­du „ani ryba ani rak“), čer­noš­ský úspěš­ný pia­nis­ta Coalhouse Walker Jr. (hra­je ho Howard E.Rollins), rag­ti­me hrát oprav­du umí a svý­mi schop­nost­mi, svou ote­vře­nos­tí a tou­hou po nezá­vis­los­ti a akcepta­ci oko­lím si postup­ně zís­ká­vá na svou stra­nu i lidi dopo­sud moc­ně ovlá­da­né raso­vý­mi před­sud­ky („Ti negři se mno­ží jako krá­lí­ci. Tihle lidé nema­jí smy­sl pro rodi­nu, jako máme my!“). Ale i když prv­ní oprav­du úspěš­ní lidé čer­né ple­ti začí­na­jí pro­je­vo­vat veřej­ně své sebe­vě­do­mí (tře­ba jako náš hrdi­na kou­pí nové­ho auto­mo­bi­lu), část spo­leč­nos­ti jim už sice doká­že opa­tr­ně vyjá­d­řit sym­pa­tie, ale sys­tém je ješ­tě neu­mí brát jako rov­no­cen­né v prá­vech a mož­nos­tech. V pod­sta­tě banál­ní rasis­tic­ká roz­trž­ka pia­nis­ty s buran­ským osa­zen­stvem hasič­ské sta­ni­ce je tak v sou­čin­nos­ti se spo­le­čen­skou tra­di­cí nerov­no­práv­nos­ti nená­pad­ným spouš­tě­čem dal­ších neo­vla­da­tel­ných dějů, kte­ré nemo­hou vyús­tit v nic jiné­ho než osob­ní kata­stro­fu a zni­če­ní jed­no­ho snu.
Jestli je Formanův Ragtime v něčem oprav­du skvě­lý, je to - za vel­ké­ho při­či­ně­ní Formanova dvor­ní­ho kame­ra­ma­na Miroslava Ondříčka, kte­rý byl za Ragtime rov­něž nomi­no­ván na Oscara - v navo­ze­ní atmo­sfé­ry sta­ré Ameriky. Ulice vel­ko­měs­ta jsou ve fil­mu úpl­ně zře­tel­ně oním pří­slo­več­ným „tavi­cím kot­lem“, do kte­ré­ho při­spí­va­jí svým dílem imi­gran­ti z celé­ho svě­ta. Na jed­né z ulic se tak více­mé­ně náho­dou setká­vá­me s rus­kým při­stě­ho­val­cem Tatehem (hra­je ho jako jed­nu ze svých prv­ních rolí dnes vel­mi zná­mý herec Mandy Patinkin; při rešer­ši k fil­mu jsem obje­vil infor­ma­ci, že prý Miloš Forman roli původ­ně nabí­dl Vladimíru Menšíkovi, kte­rý ji odmí­tl, ale nepo­da­ři­lo se mi tuto infor­ma­ci potvr­dit z nezá­vis­lé­ho zdro­je), kte­rý se živí vystři­ho­vá­ním pro­fi­lo­vých podo­bi­zen z papí­ru a poz­dě­ji i vytvá­ře­ním zvlášt­ních knih navo­zu­jí­cích dojem pohy­bu­jí­cích se obráz­ků. Tateh je zdán­li­vě pev­ně při­pou­tán ke své národ­ní tra­di­ci a ke své komu­ni­tě (podob­ně jako je fyzic­kým pro­va­zem při­vá­zán ke své malé dcer­ce), ale para­dox­ně se roz­cho­dem s nevěr­nou man­žel­kou (zají­ma­vos­tí snad je, že malič­kou dvou­zá­bě­ro­vou roli svůd­ce s holým zad­kem zde hra­je Pavel Landovský) z těch­to pout tra­di­ce osvo­bo­zu­je a v závě­ru fil­mu ho vidí­me jako člo­vě­ka, kte­rý díky své­mu tvůr­čí­mu vidě­ní sta­ví zákla­dy nově vzni­ka­jí­cí­mu fil­mo­vé­mu prů­mys­lu.
Bohužel prá­vě tato dějo­vá linie je jako ponor­ná řeka, kte­rá na neú­měr­ně dlou­hou dobu mizí z divác­ké­ho hle­dáč­ku, což má pod­le mě pod­stat­ný nega­tiv­ní dopad na ryt­mic­kou vyvá­že­nost fil­mu. Roli zřej­mě hrá­la nut­nost zkrá­tit ale­spoň o 20 minut původ­ní neú­nos­nou tří­ho­di­no­vou dél­ku fil­mu, což ale pod­le vzpo­mí­nek Miloše Formana ved­lo k poci­to­vé­mu pro­dlou­že­ní fil­mu, o jehož finál­ní podo­bě se roz­hod­ně nedá říct, že by nemě­la hlu­chá mís­ta. Ono to tak někdy bývá, že dojde-li k naru­še­ní ryt­mu díla, krá­ce­ní neve­de ke zjed­no­du­še­ní a zpře­hled­ně­ní, ale para­dox­ně k vět­ší­mu zmat­ku a občas­né nudě. Že ryt­mus fil­mu „šmaj­dá“, mi při­padlo vel­mi zna­tel­né, a domní­vám se, že jde prá­vě o násle­dek dvou původ­ních kon­ku­renč­ních kon­cep­cí, kte­ré se neře­ši­lo (a vzhle­dem k autor­ským prá­vům asi ani nemoh­lo řešit) ost­rým řezem, ale urči­tý­mi kom­pro­mi­sy, kte­ré málo­kdy vedou do fil­mo­vé­ho ráje.  
Vzhledem k tomu, že se hlav­ní posta­va pia­nis­ty nemů­že domo­ci své­ho při­ro­ze­né­ho prá­va na spra­ve­dl­nost žád­nou ofi­ci­ál­ní ces­tou a para­dox­ně se on sám z pohle­du sys­té­mu stá­vá pro­ble­ma­tic­kou oso­bou, postup­ně ho to dože­ne až k zámě­ru napra­vit chy­by sys­té­mu nási­lím. Kolem pia­nis­ty vzni­ká malý „gang“ (rolič­ku jed­no­ho čle­na gan­gu hra­je např. teh­dy začí­na­jí­cí Samuel L. Jackson). „Černošský“ gang má ale i jed­no­ho nečer­noš­ské­ho čle­na (pod mas­kou se barva kůže srov­ná); roli cel­kem neor­to­dox­ně uva­žu­jí­cí­ho odbor­ní­ka na ohňostro­je a výbuš­ni­ny hra­je Formanův oblí­be­ný herec Brad Dourif (jis­tě si pama­tu­je­te na roli kok­ta­jí­cí­ho Billyho Bibbita ze slav­né­ho Přeletu nad kukač­čím hníz­dem).
Na prv­ní pohled by se moh­lo zdát, že obsa­hem fil­mu Ragtime je spous­ta věcí, kte­ré se vlast­ně nepo­ved­ly: Divě Evelyně nevy­šlo mili­ó­no­vé dědic­tví, čer­noš­ské­mu páru nevy­šla vytou­že­ná svat­ba, mír­ně švihlé­mu spe­ci­a­lis­to­vi na ohňostro­je nevy­šel milost­ný vztah s hvězdou a nako­nec se vlast­ně ani nepo­ved­lo pořád­ně vytrestat veli­te­le hasi­čů Conklina, kte­rý svou rasis­tic­kou ome­ze­nos­tí nasmě­ro­val děj zce­la mimo typic­ký holly­wo­od­ský happy-end. A přes to všech­no má film vel­mi dale­ko k bez­útěš­nos­ti, jako by jím pro­ni­ka­la neo­chvěj­ná víra tvůr­ců v to, že jsou-li zákla­dy spo­leč­nos­ti vysta­vě­ny řád­ně a zdra­vě, celek se přes všech­ny indi­vi­du­ál­ní nezda­ry a osob­ní tragé­die doká­že vždy obro­dit a ze všech stře­tů doká­že vyjít posí­len. Jestlipak v něco podob­né­ho věří i sta­rý komi­sař Waldo (v podá­ní legen­dár­ní­ho her­ce Jamese Cagneyho), kte­rý je v závě­ru fil­mu úřed­ně odpo­věd­ný za likvi­da­ci vzpou­ry čer­noš­ské­ho gan­gu a jen na něm je, zda hlav­ní hrdi­na fil­mu dosta­ne šan­ci zpo­ví­dat se ze svých zou­fa­lých činů ve veřej­ném soud­ním pro­ce­su. Mimochodem, v době natá­če­ní fil­mu již 82 letý herec prý dostal od reži­sé­ra vol­nou ruku vybrat si roli zce­la pod­le své­ho uvá­že­ní; prý i kdy­by si vybral roli „fem­me fata­le“ Evelyn Nesbit, nějak už by se to udě­la­lo :-).
Ve fil­mu je pod­le mě vel­mi pove­de­ný nená­pad­ný odkaz na film Hoří, má panen­ko a na kon­flikt s čes­ký­mi hasi­či, kte­rý Miloš Forman měl po uve­de­ní fil­mu do čes­kých kin. Vystrašený veli­tel hasi­čů Conklin - když zjis­tí, že je poli­cie ochot­na ho v zájmu udr­že­ní pořád­ku obě­to­vat - zou­fa­le kři­čí: „Zahráváte si se vše­ma hasi­če­ma v zemi, sáhnete-li na jedi­né­ho z nás!!“ a hro­zí tím, že když se mu něco sta­ne, hasi­či pro­příš­tě odmít­nou hasit, což je přes­ně v inten­cích dáv­ných „malých čes­kých rezo­lu­cí“ od roz­či­le­ných hasi­čů, když v kině popr­vé vidě­li Formanovu neo­by­čej­ně ostrou a při­tom na prv­ní pohled tak vlíd­ně se tvá­ří­cí sati­ru.
V závě­ru fil­mu jsem zase pro změ­nu zare­gis­tro­val malič­kou a pro­vo­ka­tiv­ní (a jak znám Miloše Formana, jis­tě záměr­nou a sym­bo­lic­kou) znám­ku „rasis­mu naru­by“, když náh­le nejis­tý čer­noš­ský hrdi­na doslo­va vyhá­ní své­ho zná­mé­ho do bez­pe­čí a svůj výkřik kon­čí slo­vy: „Copak tomu sak­ra nero­zu­míš, bělo­chu?!“
V někte­rých mís­tech mi v něčem film při­po­mí­nal zvlášt­ním zážit­kem jiný Formanův film Valmont (psal jsem o něm kdy­si v člán­ku Pár pozná­mek k Formanovu Valmontovi), mož­ná důsled­nou výstav­bou pří­bě­hu, mož­ná tím, že i zde mno­hé pod­stat­né pro­bí­há pod povr­chem, jen málo­co vybub­lá na svět­lo a ani ty nej­klad­něj­ší a nej­zá­por­něj­ší posta­vy nejsou roz­hod­ně čer­no­bí­lé.
Když jsem na začát­ku psal, že pod­le mého názo­ru v tom­to fil­mu chtěl Miloš Forman chy­tit spous­tu zají­ců, a že se mu to moc nepo­ved­lo, zku­sím teď ušá­ky spo­čí­tat: Podstata a pro­je­vy rasis­mu v době, kdy spo­le­čen­ský pokrok pokul­há­vá za tím tech­nic­kým a hos­po­dář­ským (mimo­cho­dem, nejsme v tom podiv­ném obdo­bí ješ­tě o moc hlou­bě­ji prá­vě ted?), postup­ná eman­ci­pa­ce ame­ric­kých žen, pocta zakla­da­te­lům ame­ric­ké­ho fil­mu, pocta ame­ric­ké spo­leč­nos­ti tvo­ře­né růz­no­ro­dý­mi pří­spěv­ky při­stě­ho­val­ců z celé­ho svě­ta (v tako­vé sou­vis­los­ti vždy vyply­ne i Formanova vlast­ní zku­še­nost imi­gran­ta), vnitř­ní dile­ma sluš­ných a inte­li­gent­ních lidí, jak správ­ně řešit mnoh­dy zby­teč­né kon­flik­ty, schop­nost médií udě­lat hvězdu prak­tic­ky z koho­ko­li, náznak opti­mis­tic­ké budouc­nos­ti v nové gene­ra­ci sym­bo­lic­ky tvo­ře­né párem dětí z úpl­ně odliš­ných vrs­tev spo­leč­nos­ti... Všechny ty prv­ky jsou ve fil­mu dotče­ny, ale jako kdy­by sko­ro žád­ný z nich „v pyt­li“ nezů­stal. Za daných okol­nos­tí moc vel­ký kra­jíc, řekl bych.
Filmoví exper­ti se cel­kem sho­du­jí (a já za sebe to jen potvr­zu­ji), že Ragtime pat­ří k nej­slab­ším Formanovým fil­mům. Opravdu moc bych ale přál ostat­ním reži­sé­rům, aby i jejich nej­slab­ší fil­my byly tak dob­ré a nemu­se­ly by při tom ani dostat osm nomi­na­cí na Oscary (i když nako­nec žád­nou z nich nepro­mě­nil) jako prá­vě Ragtime :-).
Film kon­čí tím, že novi­ny při­ná­še­jí dra­ma­tic­kou zprá­vu o vyhlá­še­ní vál­ky v Evropě. Amerika to ješ­tě neví, ale postup­ně kon­čí vel­ká opti­mis­tic­ká epo­cha. Harry Houdini se - podob­ně jako v dobo­vém doku­men­tár­ním fil­mu dopro­vá­ze­ným melo­dic­kým rag­ti­mem na kla­vír někte­rým z nástup­ců Coalhouse Walkera Jr. - urči­tě dosta­ne z kaž­dé šla­masty­ky, ale jeho doved­nost, kouz­la a tri­ky ve vývo­ji spo­leč­nos­ti, smě­řu­jí­cí ke dvě­ma oblud­ným svě­to­vým kon­flik­tům a v mezi­do­bí navrch k vel­ké hos­po­dář­ské kri­zi, bohu­žel nepla­tí.
Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ješ­tě nezná­te - může nabíd­nout? Kromě glos
poli­tic­ké­ho a spo­le­čen­ské­ho dění, podob­ných těm dneš­ním, najde­te na
blo­gu např. ces­to­pis­né repor­tá­že z Japonska, z Řecka, a dal­ších míst, jsou tu i - věřím, že vět­ši­nou humor­ně ladě­né - úva­hy a feje­to­ny, povíd­ky, bás­ně, hrát­ky s češ­ti­nou, hai­ku, vzpo­mín­ko­vá vyprá­vě­ní, poví­dá­ní o kníž­kách, fil­mech či praž­ských zákou­tích a také celá řada foto­gra­fií dopro­vá­ze­jí­cích čet­né foto­člán­ky. Pokud
vás na mých strán­kách něco zaujme, nevá­hej­te a dej­te o mém blo­gu vědět i
dal­ším lidem, kte­ré by moh­ly moje člán­ky potě­šit. Děkuji a těším se
zase brzy na shle­da­nou.
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Top 20 romantických komedií
14. července 2025Top 20 romantických komedií+ Bonusová Top 5 filmů z okraje žánru Jistě se mezi námi najdou filmoví diváci, kteří jsou romantické duše, avšak zároveň se u filmu rádi pobaví. A právě pro ně jsou tu romantické komedie, které mají…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Čtvrtstoletí Samotářů
13. dubna 2025Čtvrtstoletí SamotářůPřed rokem jsem na blogu připomínal zřejmě divácky nejoblíbenější porevoluční film, hořkou retrokomedii Pelíšky, která vloni oslavila čtvrtstoletí od premiéry. O rok později však přišel do kin jiný divácký megahit, který si jako jeden z mála…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Sám doma: Jak pro nás Kevin objevil Ameriku
23. prosince 2024Sám doma: Jak pro nás Kevin objevil AmerikuVedle českých pohádek patří k vánočnímu televiznímu programu neodmyslitelně už tři dekády i  nejslavnější americká rodinná komedie všech dob Sám doma (režie Chris Columbus, scénář John Hughes), která měla světovou premiéru 16. listopadu 1990, české premiéry…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Perestrojka v českém filmu
18. listopadu 2024Perestrojka v českém filmuVčera bylo 17. listopadu, což už 35 let znamená výročí studentských protestů, které vyústily do sametové revoluce, tedy pádu komunistického režimu. Ke změně nálad ve společnosti však nedošlo ze dne na den a odpor proti establishmentu…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Návrat do minulosti - co nám chtěl říct film Dědictví aneb Kurvahošigutntág?
14. října 2024Návrat do minulosti - co nám chtěl říct film Dědictví aneb Kurvahošigutntág?Rozebereme si jedno klasické české retro. Film Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág je bezpochyby ikonou české kinematografie. Zvolil bych asi termín prototyp české postkomunistické komedie. Do této kategorie patří například ještě Pelíšky, nebo třeba Kouř. Pro…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Komedie tandemu Svěrák & Smoljak pod lupou
31. srpna 2024Komedie tandemu Svěrák & Smoljak pod lupouPrávě včera tomu bylo přesně půlstoletí od premiéry jedné z nejznámějších českých komedií Jáchyme, hoď ho do stroje!, kterou natočil tehdy ostřílený režisér Oldřich Lipský podle scénáře dvou bývalých učitelů a redaktorů ČS rozhlasu Zdeňka Svěráka…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Forrest Gump: Melodram, který dojímá i po 30 letech
7. července 2024Forrest Gump: Melodram, který dojímá i po 30 letechPřesně před třemi dekádami mohli američtí diváci poprvé v kinech shlédnout snímek, který je všeobecně považován za nejlepší film všech dob. Režisér Robert Zemeckis společně se scénáristou Ericem Rothem si vzali za úkol převést knihu spisovatele…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Dolarová trilogie Sergia Leoneho, aneb kovbojové po italsku
24. června 2024Dolarová trilogie Sergia Leoneho, aneb kovbojové po italskuDo slavného žižkovského kina Aero chodím poměrně často a rád. V jejich programu se v poslední době objevili dvojprojekce filmů na pokraji braku a kultovna, čehož jsem samozřejmě nemohl nevyužít. Jejich poslední projekce mi pak vnukla…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Maraton Indiana Jonese aneb dobrodružství neohroženého archeologa
9. června 2024Maraton Indiana Jonese aneb dobrodružství neohroženého archeologaStejně jako Hvězdné války, Star Trek či v poslední době Avengers, najde se asi jen málo fanoušků popkultury, které by minul Indiana Jones. Neohrožený profesor archeologie, jenž místo spořádaného vyučování na univerzitě, honí po světě nacisty,…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Putování s Frodem, aneb 13 hodin v kině Aero
29. května 2024Putování s Frodem, aneb 13 hodin v kině AeroV životě lidském a v životě cinefila obzvlášť se vyskytnou chvíle, kdy zatouží po nějakém nevšedním audiovizuálním zážitku. Ano, IMAX je sice super, ale když tam zrovna nedávají nic zajímavého, je potřeba sáhnout jinam. Tu najednou…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Čtvrtstoletí Pelíšků
8. dubna 2024Čtvrtstoletí PelíškůMezi českými porevolučními filmy byla spousta kinohitů, ale jen málokterý z nich se stal novodobou klasikou, ze které by diváci dokázali citovat hlášky i pozpátku a který by zároveň vřele přijala i kritika. Přesně před čtvrtstoletím…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Amadeus: Genialita, závist a hudba, která změnila dějiny kina
19. září 2023Amadeus: Genialita, závist a hudba, která změnila dějiny kinaJe to už drahně víc než čtvrtstoletí, kdy jsem napsal svou první opravdu po všech stránkách kladnou "recenzi". Bylo mi tehdy 19 let a v srdci mi plálo mladistvé nadšení, všechno jsem pochopitelně věděl nejlépe a…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Grandhotel Budapest (The Grand Budapest Hotel)
4. prosince 2022Grandhotel Budapest (The Grand Budapest Hotel)Posledním zážitkem mé cesty do Japonska byl let z Ósaky přes Dubaj do Prahy. V letadle 16 hodin čistého času, 2 hodiny na nalodění a 4 hodiny na přestup. Samozřejmě, nedalo mi to, abych si neprohlédl…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Po strništi bos
6. září 2022Po strništi bosPředpokládám, že znáte film stejné autorské i rodinné dvojice s názvem Obecná škola. Pokud ano, máte jako diváci na jednu stranu vyhráno, protože už předem tušíte, jakou poetiku autoři v novém filmu zvolili, a navíc děj…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Ucho
6. září 2022UchoHerecký koncert Radoslava Brzobohatého a Jiřiny Bohdalové v brilantním filmu Karla Kachyňi a Jana Procházky, jenž byl po dlouhá léta na seznamu zakázaných filmů, jde znovu do kin. Dvojice Procházka – Kachyňa začala realizovat svůj nejlepší…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Ucho
1. července 2022Ucho[caption id="" align="alignright" width="202"] Photo © Filmové studio BarrandovPhoto © Filmové studio Barrandov[/caption] K příležitosti výročí zrušení cenzury uvedla Česká televize řadu filmů, které si pobyly skoro 20 let v trezoru daleko od očí neprivilegovaných diváků.…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 2,04471 s | počet dotazů: 225 | paměť: 40443 KB. | 31.08.2025 - 12:35:13