Rebecca - první Oscarový snímek Alfreda Hitchcocka

Rebeca

Mladá žena (Joan Fontaine) se váš­ni­vě zami­lu­je do boha­té­ho, nedáv­no ovdo­vě­lé­ho šlech­ti­ce Maxima de Wintera (Laurence Olivier). Po brz­ké svat­bě odjíž­dí na jeho pan­ství, kde spo­leč­ně žijí na zám­ku Manderley. Na lás­ky­pl­ný vztah novo­man­že­lů však padá všu­dypří­tom­ný stín prv­ní de Winterovy man­žel­ky Rebeky, kte­rá zahy­nu­la za zvlášt­ních okol­nos­tí. Dům je napl­něn jakým­si nevy­slo­vi­tel­ným napě­tím a stís­ňu­jí­cí atmo­sfé­rou, kte­rá na novo­man­žel­ku padá doslo­va na kaž­dém kro­ku. Ta je také pře­svěd­če­na, že man­žel na krás­nou Rebeku neu­stá­le vzpo­mí­ná, a pro­to jí není scho­pen věno­vat potřeb­nou pozor­nost a cit...

Alfred Hitchcock dodnes pat­ří mezi nej­slav­něj­ší a nej­u­zná­va­něj­ší reži­sé­ry, i on si ale svou pověst musel pocho­pi­tel­ně vybu­do­vat. Snímek Rebecca z roku 1940 poté není prv­ním Hitchockovým fil­mem, pře­ce jen měl tou dobou už za sebou sním­ky jako Vražda!, Muž, kte­rý věděl pří­liš mno­ho nebo Sabotáž, prá­vě Rebecca je ale více­mé­ně prv­ním fil­mem, kte­rý se dočkal výraz­něj­ší­ho kri­tic­ké­ho ohla­su a vůbec jako prv­ní Hitchockův sní­mek to dotá­hl až na Oscary, kde dokon­ce vyhrál Oscara za nej­lep­ší film. A šlo tak tro­chu o zásad­ní bod Hitchockovy kari­é­ry, po kte­rém tepr­ve došlo na dal­ší legen­dár­ní sním­ky jako Okno do dvo­ra, Vertigo nebo Psycho.

Osobně mám fil­my Alfreda Hitchocka vel­mi rád a vel­mi rád se nyní aktiv­ně věnu­ji dohná­ní jeho tvor­by, Rebecca mi ale pro­za­tím z pěti­ce dosud vidě­ných fil­mů (dal­ší čty­ři jsou Vertigo, Okno do dvo­ra, Psycho a Provaz) nej­slab­ší a to z důvo­du toho, že mi nepři­jde tak bri­lant­ně vysta­vě­ná a že by hned Hitchock před­ve­dl svůj spe­ci­fic­ký ruko­pis, kte­rý jeho vrchol­né fil­my odli­šu­je od veš­ke­ré kon­ku­ren­ce. Zároveň mi nepři­šlo, že by z romá­nu Daphne Du Maurier vytá­hl kdo­ví­jak zají­ma­vé cha­rak­te­ry a i přes to, že má v ruce sil­né herec­ké talen­ty mu ty samot­né posta­vy nesta­čí k tomu, aby se s nimi dal vysta­vět ten nej­lep­ší mož­ný pří­běh.

Přes tyto leh­ké výtky je ale Rebecca pořád mis­trov­skou fil­mař­skou prá­ci a Hitchockovi se opět daří vysta­vět napros­to per­fekt­ní mra­zi­vou atmo­sfé­ru a kla­sic­ky si vyhrá­vá s fak­tem, že je pří­běh tak tro­chu zamo­ta­ný a všech­ny tri­ky z ruká­vu nevy­so­lí při prv­ní pří­le­ži­tos­ti.

Hitchcock zde vlast­ně pra­cu­je s pohle­dem na jed­no kla­sic­ké man­žel­ství, kte­ré je ovšem prá­vě oko­ře­ně­né tou thrille­ro­vou záplet­kou, kte­rá je správ­ně hit­chcockov­sky napí­ná­vá a fil­mař­sky krás­ně uhla­ze­ná. Hitchockova Rebecca je vlast­ně jed­na z těch kla­sik 40. let, kte­rá své kouz­lo neztra­ti­la, přes­to ale tak tro­chu zestár­la, což se prá­vě o jiných Hitchcockových fil­mo­vých kla­si­kách říct nedá. Ani zvra­ty dle mně zde Hitchcock nepro­dá­vá tak výraz­ně jako u svých příš­tích sním­ků a i přes­to, že jsou vidět oči­vid­né tra­de­mar­ky, tak bych se vlast­ně nedi­vil, kdy­by v době vzni­ku film točil někdo spí­še inspi­ro­va­ný Hitchockovým sty­lem. Režie a s ní ujmu­tí celé­ho pří­bě­hu je kla­sic­ky vyni­ka­jí­cí jak se na Hitchocka pat­ří, pře­ce jen to ale oprav­du je tak tro­chu slab­ší odvar toho na co je člo­věk od mis­tra thrille­rů zvyk­lý.

Laurence Olivier je famóz­ní, Joan Fontaine je vel­mi dob­rá a Judith Anderson je vel­mi super. Tahle herec­ká tro­ji­ce ve finá­le finál­ní dojmy dává pře­ce jen o kou­sí­nek výš než od hra­ni­ce dost nad­prů­měr­né atmo­sfé­ric­ky zda­ři­lé prá­ce, což je na pomě­ry Hitchockových kle­no­tů pros­tě tak tro­chu málo. Pořád je ale Rebecca ukáz­ka Hitchockova spe­ci­fic­ké­ho režij­ní­ho talen­tu, kte­rá roz­hod­ně ani po svých 80 letech neu­ra­zí..... ale zami­lo­vat se do ní jde pře­ce jen tak tro­chu těž­ko........

PS: Na Netflixu exklu­ziv­ně vyjde rema­ke, jehož kva­li­ty bude­me moci posou­dit..... už zít­ra!

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

Photo © United Artists