High Life

Poslední dny žije fil­mo­vý svět pře­de­vším sním­kem Avengers: Endgame, kte­rý vál­cu­je všech­ny mož­né komerč­ní rekor­dy. Pokud ovšem nejsou vel­ko­le­pé akč­ní komik­so­vé bloc­kbus­te­ry vaší krev­ní sku­pi­nou, tak ve čtvr­tek v čes­kých a slo­ven­ských kinech odstar­to­va­lo také arto­vé sci-fi dra­ma High Life, za kte­rým sto­jí fran­couz­ská reži­sér­ka Claire Denis a v jehož hlav­ní roli se před­sta­ví Robert Pattinson. Vyplatí se na tohle pře­mýš­li­vé dra­ma z vesmí­ru vyra­zit do kina? 

Monte (Robert Pattinson) býval kdy­si čle­nem spe­ci­ál­ní vědec­ké posád­ky vesmír­né sta­ni­ce, kte­rá měla za úkol zkou­mat repro­dukč­ní cyk­lus za hra­ni­ce­mi naší pla­ne­ty. Experimenty s lid­skou sexu­a­li­tou a repro­duk­cí vede­né sta­nič­ní dok­tor­kou dok­tor­kou Dibs (Juliette Binoche) měly nepřed­po­klá­da­né násled­ky. Nyní Monte pro­plou­vá vesmí­rem se svo­ji dce­rou a sna­ží se pře­žít... 

Claire Denis má pře­ci jen už za svo­ji kari­é­ru něja­ké reno­mé a tak je pro její nový sní­mek doce­la důle­ži­té, co od něj vlast­ně čeká­te. Já, kte­rý jsem dodnes její tvor­bou více­mé­ně netknu­tý, jsem dal pře­de­vším na sym­pa­tic­kou pro­pa­ga­ci, kte­rá sli­bo­va­la pře­mýš­li­vé dra­ma ve vědecko-fantastických kuli­sách, pře­de­vším v doce­la sluš­ně děsi­vém trai­le­ru. A že tako­vých sci-fi u kte­rých je tře­ba pře­mýš­let je v posled­ních letech v kině jako v šafrá­nu. Bohužel to ovšem není to, co se dosta­lo do kin. 

Ona pro­pa­ga­ce fil­mu totiž tak tro­chu kla­me tělem. Ano High Life je pře­mýš­li­vým sním­kem, kte­rý kla­de doce­la zají­ma­vé otáz­ky po dobu nece­lých dvou hodin, otáz­kou ovšem je, zda li na ně máte nála­du hle­dat spo­lu s hrdi­ny fil­mu odpo­vě­di. Pokud by se totiž o novin­ce Claire Denis dalo něco říci ve zkrat­ce, tak je to jed­na vel­ká póza. 

Není tak těž­ké pocho­pit samot­nou ideu v jádru samot­né­ho fil­mu ani moti­va­ce jed­not­li­vých postav, pro­blé­mem je, že si film hra­je jako by vyprá­věl nesku­teč­ný opus z ran­ku 2001: Vesmírná ody­sea a pod. Když ovšem máte k dis­po­zi­ci jen nepří­liš sil­nou dějo­vou lin­ku, byť ji v mno­hém zachra­ňu­je sluš­ná atmo­sfé­ra, roz­hod­ně tomu nepo­mů­že reor­ga­ni­za­ce jed­not­li­vých seg­men­tů do poměr­ně neli­ne­ár­ní­ho a tro­chu zma­teč­né­ho nara­ti­vu. Ono se už z logi­ky věci dá jakž takž v tomhle kusu ori­en­to­vat, ale dove­du si před­sta­vit že neje­den divák bude mít pro­blém se v něko­li­ka momen­tech ori­en­to­vat co se to vlast­ně děje a kdo je kdo. 

Řemeslným zpra­co­vá­ním se sice asi tvůr­ci sna­ži­li navo­dit atmo­sfé­ru let dáv­no minu­lých, ovšem doce­la kon­tra­pro­duk­tiv­ně. I když totiž prá­ce s kame­rou význam­ně napo­má­há cel­ko­vé atmo­sfé­ře fil­mu, výpra­va a cel­ko­vý design svě­ta fil­mu táh­ne celý tenhle kon­cept ke dnu. Gravitaci v ote­vře­ném vesmí­ru bych asi ješ­tě dove­dl pře­žít, smy­sl nedá­va­jí­cí ska­fan­d­ry bych také ješ­tě smá­zl jako umě­lec­kou nad­sáz­ku ale ty bez­peč­nost­ní zám­ky na hel­mách vyro­be­né z pan­tů z IKEA už teda váž­ně ne. 

Ono to je ostat­ně pro­blém celé­ho fil­mu. Tvůrci v čele s Claire Denis se oči­vid­ně sna­ží o něja­kou hlub­ší myš­len­ku a dou­fa­jí, že divák bude bene­vo­lent­ní ke zkratkám v ději, výpra­vě a cel­ko­vém kon­cep­tu fil­mu. Jelikož mě celý tenhle ten pokus při­šel jako nedo­ta­že­ná sna­ha být o něco víc, než na co ve sku­teč­nos­ti mám, začnu si logic­ky vší­mat nedo­stat­ků a vyta­ho­vat věci, kte­ré bych jinak neře­šil. 

Ve zkrat­ce řeče­no, pokud vám hlav­ní myš­len­ka fil­mu nepři­jde do prv­ních tři­ce­ti minut nezá­živ­ná, nud­ná a pod tím vším balas­tem „jako­že umě­ní“ povrch­ní a rádo­by hlu­bo­ká, pak vás čeká asi doce­la dob­rá dvou­ho­din­ka ve spo­leč­nos­ti téhle novin­ky. Pokud ale jako já, čeká­te od fil­mu pře­ci jen něco víc, než jen hod­ně laci­nou a nezá­živ­nou autor­skou výpo­věď k téma­tu lid­ské sexu­a­li­ty a repro­duk­ce v extrém­ních pod­mín­kách (kte­rá by se dala odvy­prá­vět v dese­ti minu­tách ale je roz­ta­že­ná na nece­lé dvě hodi­ny), bude­te zkla­má­ni. High Life se totiž tvá­ří jako dal­ší revo­luč­ní sci-fi s pře­sa­hem, bohu­žel nezvlá­dá před­po­klad být dob­rý film na to, aby někdo bral názo­ry pro­je­ve­né ve fil­mu váž­ně. Tohle je zkrát­ka zále­ži­tost pro těž­ce arto­vé pub­li­kum, kte­ré nemá moc co nabíd­nout běž­né divác­ké obci.

To co se v trai­le­rech tvá­ří jako doce­la pře­mýš­li­vé a chyt­ré sci-fi s tro­chu děsi­vým pře­sa­hem je ve výsled­ku jen nezá­živ­ná pseu­do­ar­to­vá zále­ži­tost, kte­rá si hra­je na víc, než ve sku­teč­nos­ti má. Někomu tahle bake­li­to­vá podo­ba rádo­by hlu­bo­ké myš­len­ky o lid­ské repro­duk­ci a sexu­a­li­tě bude po chu­ti, za mě je to jen jed­na vel­ká nuda, kte­rá půso­bí laci­ně nejen vizu­ál­ně ale i myš­len­ko­vě. A těch pár doce­la atmos­fe­ric­kých momen­tů a občas­ná sluš­ná kame­ra to roz­hod­ně neza­chrá­ní