Recenze: Zlověstné vlny

Ostrov kde­si na seve­ru Skotska, neklid­né moře, tem­ná oblo­ha a ješ­tě tem­něj­ší rodin­ná his­to­rie, kte­rou má za úkol objas­nit mla­dý své­ráz­ný oce­á­no­graf. Toho času půso­bí­cí jako sou­kro­mý detek­tiv se spe­ci­a­li­za­cí na řeše­ní pří­pa­dů za pomo­cí moř­ské­ho prou­dě­ní. Kdo a jak před lety zabil malé­ho Maxe, jehož tělo se do dneš­ních dnů nena­šlo? Odpověď na všech­ny otáz­ky a ponu­rý pří­běh jed­né rodi­ny najde­te v kni­ze skot­ské­ho spi­so­va­te­le jmé­nem Mark Douglas - Home s názvem Zlověstné vlny.

Jedná se o jeden díl z pro­za­tím tří­díl­né řady, ve kte­ré úřa­du­je posta­va vyšet­řu­jí­cí­ho oce­á­no­gra­fa. Předchozí dvě kni­hy vyšly v nakla­da­tel­ství Plus pod názvy Mořský detek­tiv a Vešla do moře. Všem obál­kám shod­ně domi­nu­je gra­fic­ké zná­zor­ně­ní moř­ských prou­dů.

Oceánograf je na ost­rov povo­lán otcem zabi­té­ho Maxe Wheelera, aby pomohl nalézt tělo a objas­nit pří­či­nu jeho smr­ti. Veškerá před­cho­zí pát­rá­ní selha­la a nepři­nes­la výsle­dek. Díky neor­to­dox­ním meto­dám, kte­ré jsou při vyšet­řo­vá­ní pou­ží­vá­ny, se moř­ský detek­tiv ten­to­krát dobe­re výsled­ku, kte­rý čte­ná­ře pře­kva­pí. Kromě zrád­né­ho moře v oko­lí ost­ro­va se musí potý­kat i s nená­vis­tí vůči rodi­ně Wheelerových, kte­rá na ost­ro­vě panu­je, kom­pli­ku­je vyšet­řo­vá­ní a dělá pode­zře­lé­ho téměř z kaž­dé­ho oby­va­te­le ost­ro­va.

Zdánlivě nesmy­sl­ná vsuv­ka o jed­né orni­to­lo­gic­ké váš­ni, kte­rá se roz­ví­jí spo­lu s hlav­ním dějem, se ve finá­le uká­že být pro pří­běh stě­žej­ní. Bohužel jako ve vět­ši­ně sou­čas­ných detek­ti­vek si vyšet­řo­va­tel – oce­á­no­graf nevy­sta­čí sám, ale na pomoc mu při­spě­chá sleč­na z řad poli­cie, kte­rá k němu cho­vá zvlášt­ní náklon­nost. Ptám se s vět­ši­nou čte­ná­řů kri­mi, nemohl by ale­spoň občas vše objas­nit jeden člo­věk sám? Je nut­né neu­stá­le tvo­řit týmy a pro­jek­ty i v detek­tiv­kách?

Přílepek v podo­bě sleč­ny od poli­cie je snad jedi­nou vadou kni­hy, kte­rá se jinak vyzna­ču­je stup­ňo­va­ným napě­tím a nutí čte­ná­ře zůstá­vat bdě­lé dlou­ho po večer­ce, aby moh­li jít klid­ně spát s vědo­mím, že vrah byl dopa­den a sta­ré rány zace­le­ny.

Další drob­nos­tí, kte­rá je v roz­po­ru s ano­ta­cí uve­de­nou na pře­ba­le, jsou avi­zo­va­né úchvat­né popi­sy skot­ské kra­ji­ny. V dneš­ní době asi nelze čekat roz­mách­lost rus­kých auto­rů, kdy na třech stra­nách popi­so­va­li jis­kr­né zim­ní ráno kde­si na Urale, ale ač hle­da­jíc, úchvat­né popi­sy Skotska jsem nena­šla. A že by bylo co popi­so­vat, pro­to­že Skotsko je dechbe­rou­cí kus země.

Zlověstné vlny lze dopo­ru­čit pří­z­niv­cům kla­sic­kých detek­tiv­ních pří­bě­hů, kte­ří mají rádi rozuz­le­ní až na něko­li­ka posled­ních stra­nách. Do posled­ní chví­le netu­ší­te, kdo je vrah. A jed­na­lo se vůbec o vraž­du? Co když všech­no bylo úpl­ně jinak?

Ukázka z kni­hy:

Cal sle­pě tápal po dně jes­ky­ně, když v tom zahlé­dl záři. Nejdřív ho napadlo, že se mož­ná bater­ka pro­bra­la k živo­tu. Jenže to svět­lo bylo jiné, osl­ni­vě bílé a při­chá­ze­lo z dál­ky. Cal se vydal jeho smě­rem a dopla­val až k výcho­du. Protáhl se mezi svis­lý­mi ska­lis­ky, zve­dl hla­vu a osle­pi­la ho tak jas­ná záře, jako by se podí­val pří­mo do slun­ce. Na chví­li ztra­til poně­tí, kde je. Je den nebo noc? Kopal noha­ma a stou­pal k hla­di­ně, plí­ce hro­zi­ly prask­nu­tím, a pak si vši­ml, že nad sebou má dno lodě a kou­sek od ní nad­ná­ší moře jaký­si před­mět, jehož obry­sy při­po­mí­na­jí tělo. Hlavou se mu roze­zněl tichý, zmu­če­ný výkřik. Hannah!

Knihu může­te aktu­ál­ně zakou­pit se sle­vou na Albatrosmedia.

---