René - vězeň svobody - 75 %

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Nenapravitelný reci­di­vis­ta René Plášil s bled­nou­cím teto­vá­ním „Fuck of peo­ple“ na krku s pří­cho­dem pade­sát­ky tak tro­chu dospí­vá a bilan­cu­je. Postupně zjiš­ťu­je, že i jeho život je pří­liš krát­ký na to strá­vit ho za mří­že­mi.......

Nenapravitelný reci­di­vis­ta René Plášil se stal pro­ta­go­nis­tou doku­men­tu Heleny Třeštíkové s názvem René. Třeštíková Reného sle­do­va­la v letech 1988-2008 a uka­zo­va­la, jak se nena­pra­vi­tel­ný reci­di­vis­ta pra­vi­del­ně dostá­vá z věze­ní na svo­bo­du a zase zpět. Už samot­ný René poté mohl vyvo­lat pocit, že život­ní pouť René Plášila není u kon­ce. Věděla to i Třeštíková a pro­to se roz­hod­la nadá­le pokra­čo­vat v natá­če­ní. Vzniklo tak pokra­čo­vá­ní doku­men­tu s názvem René - vězeň svo­bo­dy, kte­rý nově pama­tu­je život René Plášila v letech 2008 - 2021. A dochá­zí v něm k něče­mu neče­ka­né­mu. Ukazuje se totiž, že by se René Plášil mohl ale­spoň čás­teč­ně  stát čle­nem nor­mál­ní spo­leč­nos­ti. I když to pocho­pi­tel­ně pořád není tak jed­no­du­ché, pro­to­že někte­ré věci se pros­tě nemě­ní.

Dává napros­tý smy­sl, že se Třeštíková roz­hod­la v mapo­vá­ní živo­ta René Plášila pokra­čo­vat, pro­to­že jde o uni­kát­ní figur­ku. René Plášil je totiž fas­ci­nu­jí­cí posta­vič­ka, kte­rá pro mno­hé může půso­bit jako lid­ská troska, kte­rá si sama zni­či­la život a je to mož­ná i svým způ­so­bem prav­da. Na dru­hou stra­nu je ovšem René Plášil nad­prů­měr­né inte­li­gent­ní, v hla­vě to má svým způ­so­bem nějak srov­na­né má jen vel­mi pokrou­ce­ný pohled na svět. Cynismus mu není cizí, nemá pro­blém ote­vře­ně mlu­vit o svých poci­tech a při­tom nesklouzá­vá k sna­ze o poli­to­vá­ní a dost mož­ná to má René Plášil v hla­vě sku­teč­ně srov­na­né více než prů­měr­ný papa­láš.

Sama Třeštíková pro­hlá­si­la, že chtě­la, aby si divák užil René - vězeň svo­bo­dy bez toho, aby musel povin­ně vidět původ­ní doku­ment René. A z osob­ní zku­še­nos­ti mohu potvr­dit, že to sku­teč­ně není nut­né, pro­to­že jsem původ­ní­ho René zhlé­dl prá­vě až po zhléd­nu­tí věz­ně svo­bo­dy. Především i pro­to, že mě tato oso­bi­tá figur­ka záhad­ným způ­so­bem doká­za­la fas­ci­no­vat a hned se zařa­di­la do kate­go­rií lidí, kte­ré sice obdi­vu­ji, ale nikdy bych se s nimi nej­spíš nechtěl vidět v jed­né míst­nos­ti. Přičemž přes­ně to se mi na novi­nář­ské pro­jek­ci poštěs­ti­lo a osob­ní pohled na figu­ru René Plášila ješ­tě více zkom­pli­ko­val. Je totiž zce­la oči­vid­né, že do hla­vy René Plášilovi nikdo úpl­ně nevi­dí a i když se tvá­ří sebe­sil­ně­ji, nej­spíš ho něco sku­teč­ně vel­mi tíží.

René - vězeň svo­bo­dy při­tom jako­by René Plášila více doká­zal před­sta­vit z oné lid­ské strán­ky. Z dru­hé­ho doku­men­tu se René Plášil více vykres­lu­je jako tako­vá více­mé­ně tragi­ko­mic­ká posta­va, kte­rá jako­by byla sama nad věcí nad fak­tem, že si ten život pros­tě podě­la­la a sna­ži­la se s tím nějak žít. Přesto se uka­zu­je, že by René Plášil pře­ci jen mohl do spo­leč­nos­ti zapad­nout. Stát se ale­spoň čás­teč­ně vzor­ným obča­nem, pocti­vým pra­can­tem a dost mož­ná i hla­vou rodi­ny. V tom­to ohle­du se dost mož­ná přes­ně vypla­tí napo­zo­ro­vat oba doku­men­ty těs­ně po sobě a posou­dit, jak moc se při nich pohled na René Plášila může lišit.

Menším nedo­stat­kem časosběr­né­ho for­má­tu Heleny Třeštíkové je opět čás­teč­ně fakt, že se někdy ská­če pří­liš dopře­du, někte­rým zají­ma­vým věcem není dán o tro­chu vět­ší pro­stor a díky fak­tu, že film pokrý­vá 13 let se pros­tě musí bez spous­ty momen­tů dru­há doku­men­tár­ní eta­pa René Plášila obe­jít. Přesto se v tom­to ovšem uka­zu­je i dal­ší síla pří­stu­pu Heleny Třeštíkové. 13 let je shr­nu­to do funkč­ní struk­tu­ry, kte­ré dohro­ma­dy utvá­ří pří­běh jako z celo­ve­čer­ní­ho fil­mu, kte­rý dokon­ce má i svým způ­so­bem něja­kou tu gra­da­ci a i dru­hé­mu doku­men­tu s René Plášilem je snad­né pro­pad­nout. Nejen díky fak­tu, jak výrazná posta­vič­ka René Plášil je, ale také doku­men­tár­ním zpra­co­vá­ním.

Do dru­hé­ho doku­men­tu s Reném je sluš­ně pře­ne­se­no i to, jak ho prv­ní doku­ment doká­zal čás­teč­ně pro­sla­vit a při­nést mu díky tomu v jis­tých ohle­dech něja­ké to vese­lí, jinak se ovšem uka­zu­je, že někte­ré věci se pořád nemě­ní. René pořád zůstá­vá tako­vý fleg­ma­tik, přes­to ovšem v prů­bě­hu jed­no­ho zásad­ní­ho obdo­bí sám uzná­vá, že se mož­ná časy tak tro­chu mění. Vše je pocho­pi­tel­ně tak tro­chu zkouš­kou času, před­tím se navíc uká­že, že i když si René před­tím tak tro­chu zka­zil svůj vlast­ní život, půso­bí to v jis­tých momen­tech dojmem, že si ani nechce dopřát koneč­ně něja­ké to štěs­tí. Jde o inte­li­gent­ní­ho člo­vě­ka s tak tro­chu pokrou­ce­ným pohle­dem na svět, kte­ré­mu se ovšem oči­vid­ně daří tím živo­tem nějak dále pro­plou­vat. Zakončení dru­hé eta­py Plášilových eska­pád poté půso­bí dojmem, že má tahle výrazná figu­ra pořád stá­le co říct. I pro­to potě­ší názna­ky o tom, že by se René Plášil mohl dočkat rov­nou tře­tí­ho doku­men­tu. A přes všech­ny ty pře­káž­ky (při­čemž si za někte­ré může pře­ci jen tak tro­chu sám) mu nej­spíš spous­tu lidí bude koneč­ně přát ten pra­vý hap­py end.  Snad jen do tře­ti­ce bude příš­tě mož­né vždy roze­znat, co přes­ně René zrov­na říká.

Tenhle návrat měl roz­hod­ně smy­sl. René Plášil má pořád co říct svě­tu, Helena Třeštíková jako doku­men­ta­rist­ka nepři­šla o své pověst­né schop­nos­ti a sku­teč­ně se k René Plášilovi při­stu­pu­je v dru­hém doku­men­tu tak tro­chu jinak, než pár let nazpá­tek. Uvidíme, jak k René Plášilovi při­stou­pí tře­tí doku­ment, René - vězeň svo­bo­dy je ovšem nej­lep­ší tragi­ko­mic­ká lokál­ní zále­ži­tost za posled­ní dobu....

Photo © Aerofilms

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře