ROZHOVOR Martin Dejdar jako major Strouhal

Když vám byla role majora Strouhala nabídnuta, co jste si pomyslel? Rozhodoval jste se dlouho, jestli ji přijmete?

Když ke mně při­šla nabíd­ka stát se sou­čás­tí Specialistů, měl jsem radost. Ale upřím­ně řeče­no, při roz­ho­do­vá­ní jsem ješ­tě nevě­děl, jaký cha­rak­ter tady budu hrát.

Znal jste Specialisty? Viděl jste nějaké díly, než jste do tohoto projektu vstoupil?

Specialisty jsem znal. Věděl jsem, že jde

o úspěš­ný pro­jekt, kte­rý se divá­kům líbí. Nicméně před svým vstu­pem do seri­á­lu jsem žád­ný jeho díl nevi­děl. Běží v osm hodin, a to je na mě brzy. Televizi sle­du­ji až od jede­nác­té hodi­ny v noci, pro­to­že až v tu dobu obvykle při­chá­zím domů. Zpětně jsem si samo­zřej­mě někte­ré epi­zo­dy pus­til, abych se dostal do děje a sezná­mil se s posta­va­mi. Také jsem chtěl vidět, jací jsou moji kole­go­vé…

Naskočil jste již do rozjetého vlaku Specialistů. Jaké to je vstupovat do rozběhlého projektu? Jak vás kolegové přijali? Přece jen už šlo o sehraný tým…

To bych se musel zeptat kole­gů…  Ono vlast­ně ani neby­lo moc času na to, se tou­to otáz­kou zabý­vat. Naskočil jsem totiž oprav­du doslo­va do

roz­je­té­ho vla­ku, kte­rý jede vel­mi rych­le a vel­mi dob­ře. A měl jsem zpo­čát­ku dost sta­ros­tí sám se sebou. Bál jsem se, abych ten­to vlak nezbrz­dil a abych s kole­gy udr­žel tem­po a jejich styl jízdy. Také jsem se sou­stře­dil na vytvo­ře­ní posta­vy, kte­rá bude mít něja­ký vývoj a kte­rá bude divá­ky bavit.

Přiblížíte nám svoji postavu?

Hraji majo­ra Strouhala, nové­ho šéfa sehra­né­ho týmu kri­mi­na­lis­tů. Nemá rodi­nu, je roz­ve­de­ný a bezdět­ný. Orientuje se hlav­ně na prá­ci.

Máte s ní něco společného?

Společné s ním mám prá­vě to zaní­ce­ní pro svou pro­fe­si a urči­tou míru wor­ko­ho­lis­mu. I mě moje prá­ce baví a také jsem pro ni ledasco obě­to­val…

Tato postava se vám tedy asi hraje dobře...

Ano, cítím se v ní dob­ře. Pozitivně vní­mám i spo­lu­prá­ci se svý­mi herec­ký­mi kole­gy. Baví mě také to, že přes­to­že jde o seri­ál, vět­ši­na scén se natá­čí v reál­ných loka­cích a ne ve stu­diu. Je to vlast­ně tako­vá

„fil­ma­ři­na“…

Připravoval jste se nějak spe­ci­ál­ně na tuto roli? Ani ne. Moji figu­ru vytvá­ří­me s panem reži­sé­rem postup­ně.

Vím, že vaši kolegové procházeli třítýdenní průpravou u kaskadérů (učili je, jak zacházet se zbraněmi, pouty apod.) Jak to bylo s vámi?

Mě ten­to výcvik tepr­ve čeká. A moc se na něj těším!

Ví se o vás, že máte ke spor­tu blíz­ko. A tak mě napa­dá otáz­ka – jak si uží­vá­te natá­če­ní akč­ních scén? Užívám, akč­ní scé­ny mám rád. Pokud to jen tro­chu jde, sna­žím se v nich anga­žo­vat sám. Uvidíme ale, kolik věcí mi tady pan reži­sér dovo­lí dělat bez zástu­pu kvů­li bez­peč­nos­ti natá­če­ní.

Major Strouhal působí jako solitér a jedná obvykle rychle a přímo. Je vám tento přístup blízký? Umíte se i vy rychle rozhodovat nebo naopak na rozhodování obecně potřebujete většinou více času?

Jeho postoj je mi blíz­ký. Myslím si, že na blbos­ti

v živo­tě není čas. Život je rych­lý a krát­ký, což si tedy samo­zřej­mě člo­věk uvě­do­mí až v urči­tém věku… Přímost je mi milej­ší, než prů­ta­hy a cho­ze­ní kolem hor­ké kaše.

Takže i vy osob­ně máte radě­ji jed­ná­ní naro­vi­nu? Nebo jste spíš zastán­cem diplo­ma­tic­ké­ho pří­stu­pu? Někdy se samo­zřej­mě sna­žím být i diplo­ma­tic­ký.

Stoprocentní pří­mo­ča­rost nebo rych­lá upřím­nost totiž může i ublí­žit. Na dru­hou stra­nu si ale mys­lím, že pokud to jen tro­chu jde, měli by si lidé říkat věci naro­vi­nu. Myslím si, že sou­čas­ný trend tzv. poli­tic­ké korekt­nos­ti neve­de k niče­mu dob­ré­mu. Komunikaci jen zne­pře­hled­ňu­je. Lidé jsou pod­le mě čer­ní nebo bílí, hod­ní nebo zlí. Je to jed­no­du­ché… Život není slo­ži­tý, my si ho jen někdy sami zby­teč­ně kom­pli­ku­je­me.

Není to poprvé, co se objevujete v roli kriminalisty. Jak se vám „muži zákona“ hrají?

Hraji je rád. Jde o nároč­nou pro­fe­si. Policisté to v mno­ha smě­rech nema­jí jed­no­du­ché. Speciálně

v naší kot­li­ně. Zřejmě ješ­tě z dob minu­lých v mno­hých z nás pře­tr­vá­vá pocit, že když se někde obje­ví poli­cajt, jde o něja­ký malér…

Dovedete si představit, že byste se touto profesí živil?

Kriminalistů si vel­mi vážím. Setkávají se s růz­ný­mi zlo­čin­ci, hrdlo­ře­zi, pri­mi­ti­vy, psy­cho­pa­ty apod. Tuto pro­fe­si pro­to pova­žu­ji za vel­mi psy­chic­ky i fyzic­ky nároč­nou a nebez­peč­nou. Ale nad otáz­kou, jest­li bych se tou­to pro­fe­sí chtěl živit, jsem poprav­dě řeče­no ješ­tě nepře­mýš­lel. Možná na ni ale budu umět odpo­vě­dět po svém angaž­má v seri­á­lu Specialisté…

---