Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > Rozhovor s Marií Poledňákovou k filmu Líbáš jako ďábel

Rozhovor s Marií Poledňákovou k filmu Líbáš jako ďábel

Polednakova
Polednakova
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Co bylo hlav­ním impul­sem pro vznik pokra­čo­vá­ní fil­mu Líbáš jako Bůh?

Rozhodnutí napsat pokra­čo­vá­ní pří­bě­hu Heleny a Františka, tedy dvou lidí, kte­ří se zami­lu­jí v pade­sá­ti letech, bylo zce­la spon­tán­ní. Líbáš jako Bůh má ote­vře­ný konec a jak divá­ci, tak i her­ci se mě pta­li, jak to s nimi bude dál? Zvláštní bylo, že názo­ry se napros­to liši­ly. Nebylo těž­ké se domýš­let, že kaž­dý by fabu­lo­val pří­běh sám pod­le své život­ní situ­a­ce a pod­le své­ho přá­ní. To se mi zdá­lo zají­ma­vé. A navíc jsem na tuhle otáz­ku nedo­ved­la jed­no­znač­ně odpo­vě­dět ani já sama. A abych se to dozvě­dě­la, muse­la jsem pří­běh pros­tě napsat.

Druhým význam­ným momen­tem, kte­rý mne bez­po­chy­by ovliv­nil, byl  fakt, že jsem měla roze­hra­né čty­ři zají­ma­vé cha­rak­te­ry,  obsa­ze­né čtyř­mi výbor­ný­mi her­ci: Oldou Kaiserem, Jiřím Bartoškou, Evou Holubovou a Kamilou Magálovou.

 

Jak jste se roz­ho­do­va­la kudy pokra­čo­vá­ní fil­mu vést – a to jak žánro­vě, tak dějo­vě, aby nevznik­la  jen jiná vari­a­ce na stej­né téma?

Převážná vět­ši­na dru­hých dílů vzni­ká na zákla­dě komerč­ní úva­hy navá­zat na před­cho­zí úspěch a těžit zno­vu z popu­la­ri­ty fil­mu. To ale vede k tomu, že pokra­čo­vá­ní jen omí­lá a roz­měl­ňu­je to, co už bylo napsá­no a nato­če­no a pod­le toho to taky dopa­dá. Já roz­hod­ně nejsem pří­tel dru­hých dílů a nikdy bych se jen z komerč­ních důvo­dů do prá­ce nepus­ti­la.  Taky mne pro­du­cent  neo­slo­vil. Naopak. Když jsem při­nes­la synop­si dru­hé­ho dílu, upřím­ně se zdě­sil!

To mně vysvět­le­te!

Prostě něco tako­vé­ho neče­kal. Vycházela jsem totiž z úva­hy, že divák posta­vy a jejich cha­rak­te­ry zná, a tudíž dove­de před­ví­dat a lehce uhád­ne, co se bude dál ode­hrá­vat. Proto dru­hý díl obvykle bývá  vní­mán jako hor­ší.  Když nechci divá­ka stra­šit tím, že někdo  one­moc­ní nebo zemře, pro­to­že tahle téma­ta jsou u mě tabu, tak jsem celý pří­běh posu­nu­la více do polo­hy kome­die, přes­ně­ji situ­ač­ní kome­die. A napsa­la jsem něco, co divá­ky, ale ani moje posta­vy nena­pad­ne ani ve snu! Tohle byla základ­ní úva­ha.   Takže ve výji­meč­né, vypja­té situ­a­ci podro­bu­ji svo­je hrdi­ny zkouš­ce. Ale při­tom ty situ­a­ce se mohou při­ho­dit kaž­dé­mu z nás. Mnozí jis­tě zna­jí, jaké tra­ble nás mohou potkat na dovo­le­né. Ale prá­vě to Maroko, to byl pro pro­du­cen­ta v prv­ní chví­li mír­ně řeče­no šok. A já se mu ani nedi­vím.

Žánrově je film spí­še situ­ač­ní kome­die, zůsta­lo pod­le vás dost pro­sto­ru na roman­ti­ku a poho­du, kte­rou si divá­ci zami­lo­va­li u prv­ní­ho dílu?

V roman­tic­ké poho­do­vé nála­dě pří­běh začí­ná. Oba dva hrdi­no­vé Helena i František jsou už roz­ve­de­ní a nic nebrá­ní tomu, aby spo­lu zača­li žít. Jenže kaž­dý má své zvy­ky a taky rodi­nu, kte­rá jim prv­ní idy­lic­ké chví­le nové­ho sou­ži­tí s gustem kazí. Bohunka, Eva Holubová se roz­hod­ně nesmí­ří s tím, že je sama a opuš­tě­ná. A Karel, exman­žel Heleny v podá­ní Jiřího Bartošky si z „našich mla­dých“ dělá legra­ci. Z bana­lit a nedo­ro­zu­mě­ní se rych­le vyklu­be mezi Helenou a Františkem prv­ní kon­flikt.  Velká roman­ti­ka má samo­zřej­mě svůj pro­stor v Maroku, kde ovšem malé praž­ské malé­ry vystří­da­jí malé­ry vel­ké…

Odkud se vzal nápad s maroc­ký­mi exte­ri­é­ry?

František při­jde s báječ­ným nápa­dem, jak svým ex part­ne­rům unik­nout.  Někam dale­ko. Tak dale­ko, aby byli nedo­sa­ži­tel­ní, kam se nedá  dojet autem. A pro­to­že je pan dok­tor v hlou­bi duše roman­tik, vybe­re Maroko, kte­ré nejen­že zní exo­tic­ky, ale Casablanka  evo­ku­je vel­ký pří­běh lás­ky.

Absolvovali jste šes­ti­tý­den­ní nároč­né natá­če­ní v Maroku. Jaké bylo jeho nej­vět­ší úska­lí?

Úskalí na nás číha­lo kaž­dý den, vždy jiné a hlav­ně nepřed­ví­da­tel­né. Měli jsme ser­vis­ní orga­ni­za­ci, zku­še­nou fir­mu Dune, kte­rá točí fil­my s Američany i růz­ný­mi štá­by z celé­ho svě­ta. Ale byly tu oba­vy naše­ho pro­du­cen­ta, aby všech­ny doho­dy pla­ti­ly. Až na výjim­ky tohle vět­ši­nou fun­go­va­lo. Samozřejmě se vyskyt­ly pro­blémy, ale ty se při­ho­dí i v Praze, jen­že na domá­cím hřiš­ti si vždyc­ky spí­še pora­dí­te. Natáčecí pro­gram byl nesmír­ně nároč­ný a kaž­dý den jsme toči­li jin­de a muse­li spl­nit plán. Počasí fil­ma­ře potrá­pí i v Čechách, v Maroku je vět­ši­nou krás­ně, ale zaži­li jsme i píseč­nou bou­ři a vichr, kte­rý nás odná­šel i s bato­hy.

Znala jste Maroko už dří­ve tře­ba z turis­tic­ké ces­ty?

Ne. Maroko mi vyšlo ze selek­ce řady zemí. Naše desti­na­ce nesmí být pří­liš dale­ko, ale zase ne blíz­ko. Hledala jsem atrak­tiv­ní zemi a Maroko mělo i dal­ší bod navíc: není pří­liš zná­mé. Neskutečná výho­da inter­ne­tu mně umož­ni­la sezná­mit se nejen s tou­to zemí, kupří­kla­du jsem si moh­la udě­lat před­vý­běr hote­lů, riá­dů (hotýl­ků v Medině), a dal­ších míst natá­če­ní. Pak při­šly obhlíd­ky, už spo­lu s maroc­kým štá­bem.  V roce 2010 jsme byli už v Maroku dva­krát. Vloni, když už se plá­no­va­lo jar­ní natá­če­ní, zača­ly v úno­ru revo­lu­ce v Egyptě, v Tunisu. Se stra­chem jsme sle­do­va­li, co se sta­ne v Maroku. Utěšovalo mne, že z celé této oblas­ti má Maroko nej­vyš­ší život­ní úro­veň a při obhlíd­kách jsem se dozvě­dě­la spous­tu věcí, tře­ba že maroc­ký král je mezi lid­mi oblí­be­ný. Jaký to byl šok, když v květ­nu, kdy jsme už měli točit, pří­mo v Marrakéši vybuch­la na náměs­tí bom­ba. Znala jsem tu restau­ra­ci, něko­li­krát jsme tam byli na veče­ři… Okamžitě se roz­drn­če­ly tele­fo­ny, jed­nak mezi námi a taky jsme žha­vi­li lin­ky s maroc­kým štá­bem. Nakonec všich­ni zůsta­li v kli­du. Dospěli jsme k tomu, že dneska poma­lu není bez­peč­né už nic. Není to ani vese­lé ani uklid­ňu­jí­cí zjiš­tě­ní, ale je to tak.

Jaká byla spo­lu­prá­ce s míst­ním štá­bem? 

Především jsme zjis­ti­li, že fil­mo­vé štá­by v Maroku se sesta­vu­jí na míru Američanům. I když jsme je pře­svěd­či­li, že nejsme žád­ná vel­ká pro­duk­ce a náš roz­po­čet má své limi­ty, stej­ně maroc­ký štáb měl asi deva­de­sát lidí. Všechno leže­lo na mém pomoc­ném reži­sé­ro­vi. Vynikající Roman Bartoš pro­střed­nic­tvím maroc­ké­ho pomoc­né­ho reži­sé­ra Yena řídil ten vel­ký cir­kus. Yen Mani mimo­cho­dem pra­co­val se slav­ným ame­ric­kým reži­sé­rem Ridley Scottem a kro­mě toho točil spous­tu nároč­ných fil­mů. Samozřejmě ne všech­ny pro­fe­se byly obsa­ze­ny tak kva­lit­ně, ale za vypja­té­ho nasa­ze­ní skvě­lé­ho čes­ké­ho štá­bu natá­če­ní pro­bí­ha­lo bez vět­ších pro­blé­mů. Organizace dopra­vy, nástu­pů pro­bí­ha­la bez­chyb­ně, na pal­ce se začí­na­lo pod­le plá­nu. Každou klap­ku roz­jíž­děl Roman v ang­lič­ti­ně, Yen Mani ve fran­couz­šti­ně a jeho asi­s­tent v arabšti­ně. Větší pro­blémy nebo men­ší zmat­ky, kte­ré nás pro­vá­ze­li, měly růz­né důvo­dy: od banál­ní­ho jazy­ko­vé­ho nedo­ro­zu­mě­ní po ten, kte­rý má jeden spo­leč­ný jme­no­va­tel – jiný kraj, jiný mrav. Já jsem si ale mno­ho lidí z maroc­ké­ho štá­bu oblí­bi­la.

Respektovali vás jako ženu- reži­sér­ku?

Během svých něko­li­ka návštěv v Maroku jsem na kaž­dém kro­ku vidě­la, že tu panu­je zce­la samo­zřej­má nad­řa­ze­nost mužů nad žena­mi. Já jsem ale nic tako­vé­ho nepo­cí­ti­la. Drtivá vět­ši­na čle­nů maroc­ké­ho štá­bu byli muži. Byli ochot­ní, úsluž­ní a respek­to­va­li mne. Možná vycí­ti­li, že náš štáb je sehra­ný, že víme, co chce­me a pra­cu­je­me s vypje­tím všech sil. Na mno­hé z nich oprav­du ráda vzpo­mí­nám.

Kromě štá­bu jste měli na pla­ce i řadu míst­ních her­ců – jaká byla s nimi spo­lu­prá­ce a jakou mají pro­fe­si­o­nál­ní úro­veň?

Maročtí her­ci, to bylo pro mne vel­ké a pří­jem­né pře­kva­pe­ní. Měla jsem cas­tingo­vé zkouš­ky, a když jsem vylou­či­la ty, kte­ří měli seri­á­lo­vé maný­ry, našla jsem něko­lik vhod­ných her­ců, kte­ří rea­go­va­li cit­li­vě na při­po­mín­ky. Všichni byli pří­jem­ní a ochot­ní. Ale sta­ne se kde­ko­liv, i doma, že herec one­moc­ní, a to se mi při­ho­di­lo v Maroku. Den před začát­kem naše­ho natá­če­ní odvez­li jed­no­ho her­ce se záchva­tem do nemoc­ni­ce. To je samo­zřej­mě vždyc­ky obrov­ský pro­blém. Jenže doma v Čechách zná­te her­ce a roz­hod­ně ani tady není leh­ké roli ze dne na den pře­ob­sa­dit.  Ale v Maroku? Děs! Byl to jeden z mých nej­hor­ších oka­mži­ků. Následující den mi při­vez­li něko­lik dal­ších her­ců z Casablanky. Podívala jsem se jed­no­mu z nich do očí a vědě­la jsem, že nemám jen náhra­du, ale že je to ješ­tě lep­ší herec.   S napros­tým pře­hle­dem ovlá­dal nejen svo­ji mateř­skou řeč – arabšti­nu, ale fran­couz­šti­nu a ang­lič­ti­nu.  Teprve poz­dě­ji  jsem se dozvě­dě­la, že stu­do­val herec­tví v New Yorku. Jazykové zna­los­ti maroc­kých her­ců jsou vel­mi dob­ré. Francouzština je samo­zřej­mos­tí, ale pro­to­že v Maroku točí čas­to Američané, umí mlad­ší her­ci i ang­lic­ky. To jim čeští her­ci mohou jen závi­dět!

Jak sná­še­ly nároč­né natá­če­ní v Maroku naše čes­ké hvězdy –  vymys­le­la jste pro ně situ­a­ce, kte­ré asi běž­ně neto­čí – vysky­tl se něja­ký moment, kte­rý byl nad jejich síly?

Jak je mým zvy­kem, píšu her­cům role na tělo. Psát pro Oldu Kaisera je potě­še­ní. Nevím, jak je to mož­né, ale on umí všech­no, a pokud neu­mí, tak se to hra­vě nau­čí. Hrát na kla­vír, zpí­vat, řídit džíp, naska­ko­vat do roz­je­té­ho vla­ku a všech­no to dělá tak lehce, s napros­tou samo­zřej­mos­tí. Jirkovi Bartoškovi jsem napsa­la scé­nu na gol­fu, to mu výraz­ně šlo a dělat si legra­ci z dru­hých, v tom je mis­tr. Kamila Magálová měla ten­to­krát obtíž­něj­ší roli, pro­to­že jedi­ná zůstá­vá noha­ma na zemi, je z těch svých chla­pů někdy na mrt­vi­ci. Eva Holubová se svým kome­di­ál­ním talen­tem zvlád­la všech­no. Nicméně pro všech­ny bylo natá­če­ní nároč­né, někdy vedro k uva­ře­ní, v noci zima. Protože jsme toči­li v říj­nu a lis­to­pa­du, byly krát­ké dny a abychom vyu­ži­li svět­lo, pro­duk­ce nasa­di­la smě­ny tak, že jsme vstá­va­li v půl páté ráno, aby za sví­tá­ní jsme už byli na pla­ce.

Na své hrdi­ny jste při­chys­ta­la veš­ke­ré ces­tov­ní tram­po­ty, kte­ré mohou člo­vě­ka na dovo­le­né potkat – ztrá­tu věcí, zmeš­ka­ný vlak, vystě­ho­vá­ní z hote­lu… Potkalo vás osob­ně na ces­tě něja­ké podob­né neče­ka­né dob­ro­druž­ství?

Jedna z klí­čo­vých scén fil­mu je pří­mo z mého živo­ta. Kdysi jsem jela s pří­te­lem na Sardinii. Do Říma jsme letě­li a odtud jsme se muse­li dostat vla­kem do pří­sta­vu. Nádraží v Římě není prů­jezd­né, všech­ny kole­je tady kon­čí. Přes varo­vá­ní pří­te­le, že vlak za chví­li odjíž­dí, jsem si šla kou­pit pohle­dy. Byla jsem už tro­chu ner­vóz­ní a když jsem se vra­ce­la, najed­nou vidím, že vlak se dal do pohy­bu! Rozběhla jsem se jako šíle­ná, ale vlak jsem nechyt­la. Byly to vte­ři­ny napros­té­ho zou­fal­ství, pro­to­že jsem měla v ruce pár drob­ných, žád­né pení­ze, dokla­dy, pros­tě nic!  Najednou vidím, že pří­tel na mne mává z okén­ka vla­ku, kte­rý se už chys­tal k odjez­du. V tom zmat­ku jsem si splet­la kolej! Takže já jsem vlak naštěs­tí nechyt­la, ale Oldovi Kaiserovi jsem dopřá­la, aby vlak dohnal  a tak Helenka a František jedou na dovo­le­nou kaž­dý jiným vla­kem…

Splnilo Maroko vaše  fil­mař­ské oče­ká­vá­ní ?  Projevilo se to na koneč­né ver­zi fil­mu?

Maroko je jed­ním slo­vem nád­her­né. Kameraman Vladimír Smutný, vel­ký mág fil­mo­vé­ho plát­na, měl vel­kou radost, že točí­me prá­vě v Maroku. Je tady pohro­ma­dě tolik výtvar­ně krás­ných moti­vů! Vybrali jsme  nád­her­né loka­ce, kte­ré měly jen jed­nu nevý­ho­du, že byly v plá­nu neza­mě­ni­tel­né  a  vždyc­ky – ať už u moře, v Marrakéši, nebo v pouš­ti neby­ly žád­né rezer­vy. Sáhli jsme si na dno svých sil. Nejen my dva, ale celý čes­ký štáb.  Ale na ty obráz­ky z Maroka - bez ohle­du na děsi­vé sny, kte­ré si mi zdá­ly ješ­tě po návra­tu do Prahy,- se vydr­žím dívat hodi­ny. Vzpomínám si, jak naši her­ci při­šli popr­vé do riá­du, (hotý­lek upro­střed Mediny) a byli uchvá­ce­ní, jak je to půvab­né a útul­né mís­to, na tera­se se nedo­ká­za­li odtrh­nout od foťá­ků. Producenti mně zpo­čát­ku tro­chu vyčí­ta­vě před­ha­zo­va­li, proč jsem si vybra­la zrov­na Maroko, všu­de jin­de by to bylo laci­něj­ší, dokon­ce s pod­po­rou ces­to­vek. Když Honza Bradáč při­jel na posled­ní obhlíd­ku do Marrakéše, ješ­tě ten večer došel na Jaámu, což je obrov­ské náměs­tí upro­střed Mediny a řekl: „Už to všech­no chá­pu!“

Česká linie fil­mu více roz­pra­co­vá­vá pří­běh Heleniny sest­ry Kristýny. Na co se v tom­to smě­ru může­me těšit?

Hlavní dějo­vá linie sle­du­je osu­dy našich čtyř hlav­ních hrdi­nů, ve ved­lej­ším moti­vu ten­to­krát roz­ví­jím pří­běh Heleniny sest­ry Kristýny. Kristýna, povzbu­ze­ná pří­kla­dem Heleny, že lze najít lás­ku v kaž­dém věku, se vydá­vá na lehce zrád­nou ces­tu seznam­ky po inter­ne­tu.  Jenže s tře­mi dět­mi najít part­ne­ra není snad­né. Jak si kome­die žádá, ani tady nebu­de nou­ze o pře­kva­pe­ní.  O co men­ší pro­stor Nela Boudová a Jirka Langmajer, o to víc svo­je role napl­ňu­jí.

Ve fil­mu se obje­ví i nové tvá­ře – Tereza Kostková, Jiří Langmajer. Jak se jim poda­ři­lo zapad­nout do sehra­né par­ty z prv­ní­ho fil­mu?

Není těž­ké zapad­nout do sehra­né par­ty, když výbor­ným her­cům obsa­dí­te stej­ně skvě­lé part­ne­ry. To pla­tí o Tereze Kostkové, kte­rá má men­ší roli, a Jirka Langmajer je v roli sym­pa­tic­ké­ho, lehce pro­lha­né­ho nápad­ní­ka vyni­ka­jí­cí. Byla to radost s nimi pra­co­vat.

Bude i tře­tí díl nebo chys­tá­te něja­ký jiný pří­běh?

Teď se těším, jak se divá­ci budou bavit a na tře­tí díl nemám ani pomyš­le­ní. Přesněji: tře­tí díl už roz­hod­ně nebu­de. S natá­če­ním urči­tě kon­čím.



Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Bláznivá, zatracená láska - Film je nenáročný skoro na všechno!21. srpna 2019 Bláznivá, zatracená láska - Film je nenáročný skoro na všechno! Příběh začíná posezením v restauraci, kdy se čtyřicetiletému Calovi ( Steve Carell) náhle rozpadá manželství s jeho ženou Emily (Julianne Moore). Najednou se všechno hroutí. Život v klidné […] Posted in Retro filmové recenze
  • Nominace na Ceny Akademie Oscar 202013. ledna 2020 Nominace na Ceny Akademie Oscar 2020 Nejlepší film           Nejlepší film     1917     Irčan     Joker    […] Posted in Filmové recenze
  • 976-EVIL (1989) 29. listopadu 2011 976-EVIL (1989) Z temnot do světla, přichází váš hororskop pro tuto temnou bouřlivou noc. Vytočte "666" a dozvíte něco ze svého osudu. Vítej v jeskyních neznáma, jsem pán temnot, průvodce tvým […] Posted in Horory
  • Kultovní klasika Diablo II se po 20 letech vrací v novém...20. února 2021 Kultovní klasika Diablo II se po 20 letech vrací v novém... Kultovní klasika Diablo II se po 20 letech vrací v novém hávu. Blizzard oznámil Diablo II: Resurrected. Ačkoliv remaster vypadá spíše jako nová hra, jedinečné herní a systémové prvky této […] Posted in Krátké herní aktuality
  • Povídky - O. Henry - recenze - audiokniha - 100%22. března 2017 Povídky - O. Henry - recenze - audiokniha - 100% Audioknihy sice nemají ještě takovou pozici jako normální knihy, ale i tak se dostávají do popředí. I Jazz Music patří do vydavatelů, jenž mají na svém kontě krásné tituly. Jedním z nich […] Posted in Recenze knih
  • Farma SK – 8. série – 66. díl31. května 2017 Farma SK – 8. série – 66. díl https://youtu.be/OdoaA2d1W7g Posted in Reality show
  • Megamysl [70%] 19. ledna 2011 Megamysl [70%] http://www.csfd.cz/film/268133-megamysl/ V kinech ČR: 02.12.2010 V kinech SK: 02.12.2010 Komiksové adaptace hýbou filmovým světem. Je tomu již tak několik let a fanoušci to pocítí […] Posted in Filmové recenze
  • Městečko South Park - Kuš16. dubna 2022 Městečko South Park - Kuš Recenze na epizodu Kuš (Tsst): Jestli máte alespoň trošičku rádi humor South Parku, tak tuhle epizodu byste si rozhodně neměli nechat ujít. Jednak je tady kultovní scéna s chůvou a židlí […] Posted in Krátké recenze
  • Match Point - Hra osudu8. června 2006 Match Point - Hra osudu Třikrát SLÁVA. Woody Allen se konečně probudil ze svého filmového spánku a po několika ne zrovna vydařených filmech si získává zpět na svou stranu zhrzené fanoušky. Avšak jeho nový snímek […] Posted in Filmové recenze
  • Vlad (2003) 30. září 2018 Vlad (2003) Kdo byl Vlad Tepes ví hodně lidí, proč si však tuto látku vybrali tvůrci tohoto filmu, vědí asi jen oni sami. Zvlášť když nám moc záživné podívané tedy rozhodně nenabídli… […] Posted in Horory

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 4,00336 s | počet dotazů: 256 | paměť: 72347 KB. | 19.05.2024 - 23:09:50