Rypar je pirát, jednou bych chtěl být jako on – říká režisér Jiří Mádl

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Scénář vzni­kal původ­ně jako pří­běh imi­gran­ta, kte­rý se v nezná­mé zemi dosta­ne do tíži­vé situ­a­ce, ale finál­ní ver­ze fil­mu uka­zu­je, že je mož­ná dale­ko více pří­bě­hem pana Rypara, stár­nou­cí­ho muže, kte­rý v absurd­ní situ­a­ci najde impuls k tomu ješ­tě svůj život úpl­ně neza­ba­lit. Souhlasíte? Kdy se vám zača­lo pří­pad­ně uka­zo­vat, že mož­ná bude pří­běh Ryparův důle­ži­těj­ší než Songův?

Song mož­ná vzni­kl v mojí hla­vě jako prv­ní, pro­to­že měl předob­raz v kama­rá­do­vi, co se mnou byd­lel v New Yorku. Ale nevní­mám ani jed­no­ho jako hlav­ní­ho. Ono se to může zdát, pro­to­že Rypar je dějo­tvor­něj­ší, Song má daný limi­ta­ce, co může a nemů­že. Ale pro mě je to film o nich dvou.

Starý, nerud­ný chlá­pek a mla­dý cizi­nec, ztra­ce­ný v zemi, kde niko­ho nezná. Je to bizar­ní dvo­ji­ce, ale zaslou­ží si divá­ko­vu náklon­nost. Čím by měl jejich pří­běh pod­le vás divá­ka chy­tit nej­ví­ce?

Drzostí, humo­rem a chu­tí do živo­ta, kte­rá ze Songa s Ryparem vyza­řu­je. Zároveň věřím, že všich­ni bychom byli rádi schop­ný cho­vat se tak tro­chu jako Rypar.  Nebo já teda urči­tě. Asi jsem ho i pro­to napsal, že bych rád jed­nou tako­vej byl. Jedná zce­la tak, jak to cítí, vtip­ku­je, vymýš­lí, když se naštve, vybouch­ne. Zároveň pomá­há, odpouš­tí. Je tvr­dej a něž­nej záro­veň. Ten kon­trast je vždyc­ky láka­vej.

 Bude pro mla­dé divá­ky zají­ma­vý sta­rý pro­ti­va Rypar?

Věřím, že jo. Je to pirát, sta­rou má jen kůži. Celkově si mys­lím, že tenhle film je spíš pro urči­tý typ divá­ka než pro urči­tou věko­vou sku­pi­nu.

Rypar má v sobě něko­lik vrs­tev, kte­ré jako divá­ci postup­ně odha­lu­je­me. Je pro­tiv­ný, zapšk­lý, ale také zábav­ný, jíz­li­vý, sar­kas­tic­ký a las­ka­vý. Přidal bys­te ješ­tě něco?

To ať už při­dá divák J

Kterou z jeho podob vy máte nej­ra­dě­ji?

Nejradši mám to, co je za tím, jak se tvá­ří a co říká. Chvilku nadá­vá Songovi, že by se měl vrá­tit do Vietnamu, pro­to­že Vietnamci jen fal­šu­jou tenis­ky a nepla­tí daně, ale když se Song roz­kaš­le, oka­mži­tě začne řešit, že mu není dob­ře. S tím zaka­bo­ně­ným obli­če­jem a nevr­lým cho­vá­ním někde vevnitř cítí, že je zase něco plat­nej.

Alois Švehlík je urči­tě obrov­ským pří­no­sem pro tuto roli, je napros­to uvě­ři­tel­ný, vel­mi přes­ný v dáv­ko­vá­ní jed­not­li­vých emo­cí. Jak se vám s ním pra­co­va­lo?

Skvěle, cítil jsem z něj ohrom­nou chuť si Rypara zahrát. Hodně jsem se na něj ptal kole­gů, her­ců i reži­sé­rů. A tako­vej spo­lečnej jme­no­va­tel jejich refe­ren­cí byl, že rád dělá s mla­dý­ma a je ote­vře­nej růz­ným pří­stu­pům. To se potvr­di­lo. Snažil jsem se, abych měl na něj vždyc­ky čas a po kaž­dým dal­ším dni jsem už ani nevě­děl, jak mu dávat naje­vo svo­ji radost z toho, že tam je.

Vaše herec­ká kari­é­ra se sou­běž­ně pro­lí­ná s režij­ní, ale ve svém fil­mu se neob­je­ví­te ani v malé roli. Je to pro­to, že jste se pro žád­nou necí­til vhod­ný, ane­bo nechce­te tříš­tit pozor­nost a sou­stře­dí­te se výhrad­ně na režii?

Já bych to asi zatím nedo­ká­zal. Když reží­ru­ju, jsem v jiným sta­vu mys­li než před kame­rou, poma­lu si ani neza­vá­žu tka­nič­ky, natož abych se ješ­tě sou­stře­dil na roli.

Jste auto­rem scé­ná­ře i reži­sé­rem. Když začí­ná­te točit, má pro vás již pří­běh koneč­ný tvar, tak, jak jste ho napsal nebo počí­tá­te s tím, že v prů­bě­hu natá­če­ní do něj bude­te ješ­tě zasa­ho­vat a pří­pad­ně jed­not­li­vé scé­ny upra­ví­te?

Neměním sko­ro nic. V tex­tu úpl­ně výji­meč­ně sáh­nu na někte­rý slo­víč­ko a držím se sto­ry­bo­ar­dů, kte­rý si nakres­lím. Ale je prav­da, že když jsem pár­krát během tohod­le natá­če­ní impro­vi­zo­vat musel, tak mě to nako­nec tolik nebo­le­lo.

Po debu­tu Pojedeme k moři se o vás zača­lo mlu­vit jako o vel­kém pří­sli­bu. Byla prá­ce na dru­hém fil­mu slo­ži­těj­ší v tom, že jste cítil potře­bu napl­nit ta oče­ká­vá­ní?

Bylo to slo­ži­tý, měl jsem vel­kej strach. Samozřejmě ta oče­ká­vá­ní napl­nit chci. Tenhle film nemá a nebu­de mít jedi­nou část ces­ty na svět jed­no­du­chou. To už s Monikou Kristl víme dáv­no. Ona tomu fil­mu straš­ně moc dala a já samo­zřej­mě cítil tlak oko­lí, ale po všech těch peri­pe­ti­ích, kdy to Monika nevzda­la tam, kde už by to dáv­no jiný pro­du­cen­ti udě­la­li, jsem si uvě­do­mil, že nechci zkla­mat hlav­ně ji.

Ve fil­mu Pojedeme k moři jste pra­co­val s dět­mi, nyní jste měl v jed­né z hlav­ních rolí neher­ce. To si to sám sobě ješ­tě stě­žu­je­te? ????

Já si to uleh­ču­ju, vybí­rám si pro role ty nej­vhod­něj­ší lidi. Petr Šimčák, Honza Maršál i Duy Anh Tran jsou oprav­du skvě­lí her­ci. Navíc jed­nou jsem viděl jed­nu čes­kou tee­nage­rov­skou kome­dii o Snowboarďácích a tam hrál taky jeden nehe­rec a doce­la to šlo...Tak jsem se toho tolik nebál.

Pro film bylo urči­tě tře­ba „vyrov­nat“ vyso­ce pro­fe­si­o­nál­ní herec­tví Aloise Švehlíka a „nehe­rec­tví“ Duy Anh Trana, aby ved­le sebe nepů­so­bi­li kře­čo­vi­tě. Jak jste tohle řešil – měli jste zkouš­ky, pří­pra­vy, herec­ké­ho kou­če?

S Duy Anh Tranem jsem zkou­šel prů­běž­ně sko­ro rok. O něja­kým vyrov­ná­vá­ní s Lojzou bych nemlu­vil. Oni na sebe hned sly­še­li a já s nima obě­ma zkou­šel tak dlou­ho prá­vě pro­to, abych přes­ně věděl, co potře­bu­jou. Navíc Lojza není ani něja­ká sta­rá ško­la, je to doce­la moder­ní herec.

Některé scé­ny jste toči­li na oprav­do­vé stře­še a doce­la vyso­ko. Trpíte závra­tí?

Hrozně. Nesnáším vejš­ky a na tý stře­še mi bylo chví­le­ma fakt blbě. Ale ten výhled a pocit, kte­rej tomu fil­mu tahle loka­ce měla dát, ten jsem tam cítil, tak jsem pros­tě zatnul zuby J

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře