Sabina Remundová MAŘČI

Koho hra­je­te v tri­lo­gii Zahradnictví?

Jsem vese­lá teta Marči. Doufám, že vese­lá. Řekla bych, že je to tako­vá tragi­ko­mic­ká posta­va. Dost čas­to se pro­je­vu­je tako­vým způ­so­bem, že ostat­ní posta­vy s ní nesou­hla­sí. Ale ta její neho­ráz­nost a neo­ma­le­nost půso­bí komic­ky. Myslím si, že tako­vých lidí je spous­ta. Je to bezdět­ná vdo­va, což má také vliv na to, jak se pro­je­vu­je a cho­vá k dětem a ostat­ním pří­buz­ným.

V popi­su od Petra Jarchovského bylo uve­de­no, že Marči je rodin­ná roz­buš­ka...

Rodinná roz­buš­ka? To je přes­ně ono. Ona kvů­li té neo­ma­le­nos­ti vždy řek­ne napros­to bez­o­styš­ně, co ji zrov­na napad­ne. Manipuluje růz­ně s lid­mi. Dostává ostat­ní posta­vy do stře­tů. Ta posta­va se mi straš­ně moc líbí a baví mě. Jeden pan dra­ma­turg, kte­ré­ho si vel­mi vážím, řekl, že je to nej­e­fek­tiv­něj­ší posta­va z celé tri­lo­gie. Přinejmenším, že bude divác­ky vel­mi vděč­ná. Je moc hez­ky napsa­ná. Jsou tam tedy vel­mi těž­ké obra­zy, kde je za sebou obrov­ské množ­ství tex­tu v ohrom­né pal­bě. Aby to vyšlo, tak se před­po­klá­da­lo že budu vel­mi dob­ře při­pra­ve­ná a zaži­tá, abych moh­la být suve­rén­ní a svo­bod­ná. Celá moje rodi­na ty dia­lo­gy umí, a ješ­tě si je bude dlou­ho pama­to­vat.

Marči scé­nář pře­de­pi­su­je, že se na rodin­ných osla­vách vždy ocit­ne v oble­že­ní chle­bíč­ků…

…a kon­zu­mu­je. Slyšela jsem i názor, že je to bez­va. Ta prv­ní kon­zu­ma­ce byla asi nej­hor­ší. Měly to být vdol­ky, ale bylo to něco jako sma­že­né kob­li­hy. Měla jsem dlou­hý text a Mařčí během toho neho­ráz­ně jí a mlu­ví, mlu­ví a mlu­ví. A já jsem to samo­zřej­mě muse­la reál­ně kou­sat a poly­kat. Normálně se tomu vyhý­bám, nejen pro­to, že kdy­bych to jed­la, tak bych měla 200 kilo, ale ani mi to moc nechut­ná. Byly tam i ty chle­bíč­ky. Už jsem pro­si­la a sna­ži­la jsem se tomu nějak maza­ně vyhnout, pro­to­že když se to moc­krát opa­ku­je, tak je to pak úmor­né. Jedno odpo­led­ne jsme pak zase všich­ni jed­li polív­ku s kned­líč­ky… Není to tako­vé bla­ho, jak to mož­ná vypa­dá.

Když jste si pře­čet­la scé­nář od Petra Jarchovského, co vás na Zahradnictví nej­ví­ce zau­ja­lo?

Scénář je moc pěk­ně napsa­ný. Také jsem ho panu auto­ro­vi pochvá­li­la, pro­to­že sama píšu, tak na to nahlí­žím i obdiv­ně oči­ma auto­ra. Je to živé. Myslím si, že v Zahradnictví jsou věci, kte­ré si musí­me všich­ni neu­stá­le při­po­mí­nat. Ani my jsme je neza­ži­li a naše děti se koli­krát ztrá­ce­jí v sou­vis­los­tech. Mezníky, jako jsou roky 1968 a 1989, jsou pro moji gene­ra­ci napros­to sro­zu­mi­tel­né, ale pro moje děti to jsou jen čís­li­ce, kte­ré jim vůbec nic neří­ka­jí. Je tře­ba pořád a pořád naši his­to­rii vyme­zo­vat a pojme­no­vá­vat. A když se to pove­de s tako­vou leh­kos­tí a tře­ba i humo­rem, tak si mys­lím, že je to skvě­lé.

Jak bys­te popsa­la spo­lu­prá­ci s reži­sé­rem Janem Hřebejkem?

Pan reži­sér je báječ­ný. Dostala jsem od něho tuto roli jako dru­hou v pořa­dí. Je veli­ce inte­li­gent­ní. V hla­vě toho musel mít straš­ně moc, pro­to­že je to veli­ké dílo. Ale pořád byl hroz­ně při věci. Denní pro­gram byl nabi­tý, že to bylo oprav­du obdi­vu­hod­né. Byla jsem hroz­ně ráda za tuto pří­le­ži­tost a setká­ní s ním.

Jak bys­te divá­kům Zahradnictví při­blí­ži­la?

Je to krás­ně napsa­ný tří­díl­ný film, ve kte­rém hra­je spous­ta báječ­ných her­ců. Za mě, jako za hereč­ku, bych pozva­la na ten pří­běh i her­ce. I přes­to, že jde o ne zce­la komic­ké situ­a­ce, tak i na poza­dí váž­ných a seri­óz­ních dějin se dostá­vá­me do lid­ských osu­dů i přes tro­chu humor­né věci.

---