Snivokraj

6/10 – Na rodinné fantasy lepší průměr, ale o nic světoborného se nejedná. Snivokraj, což je mimochodem vážně divný název, je tuctovým, ale i tak líbivě zpracovaným pojednáním o tom, jak se vyrovnat se ztrátou někoho blízkého. Cílí přitom především na ty nejmenší, ale zároveň se snaží servírovat prostřednictvím vedlejších dějových linek i něco málo pro dospělé, aby při sledování se svými ratolestmi úplně netrpěli. Příběh začíná v majáku a točí se kolem dívky jménem Nemo, které se domů do majáku nevrátil její otec (pravděpodobně někde hledá Dory). Nemo je tedy po krátkém telefonátu deportována ke svému strýci. Ani jeden z nového soužití zrovna neskáče radostí do stropu, ale když mladá dívka u strýce poprvé usne, dojde k něčemu děsivému. Postel se začne pohybovat. Teď prosím tlumte svoji představivost, postel se totiž doopravdy začne pohybovat, narostou jí obrovské pavoučí nohy a rovnou si to namíří na centra. A tak začíná noční dobrodružství, při kterém se Nemo seznamuje s Flipem (Jason Momoa), 28. nejhledanějším zločincem ve Snivokraji. Společně pak pátrají po perlovém pokladu a zmizelém otci, do toho se jim lepí na paty chobotnice alias noční můra a snová policie. Tak, to by myslím z příběhu této nenápadné vykrádačky Počátku stačilo. Myslím, že v tomhle případě nástin děje hovoří za vše a už podle něj si každý více, či méně dokáže domyslet, jestli je, anebo není cílovou skupinou. Na mě podobně laděné filmy většinou nijak zvlášť nezapůsobí a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Snivokraj především zápasí s tím, že filmů s takřka identickým vizuálem a do značné míry podobnou zápletkou už tu byly tisíce a tenhle není dostatečně zapamatovatelný, aby se mezi nimi neztratil. Jediný prvek, který ho pozvedá ze síta průměru, je herecký výkon, který předvedl Jason Momoa. Je cítit, že si roli praštěného zbabělého hrubiána užívá a dal do ní srdce. Bohužel mu však scénář nenadělil dostatečně úderné hlášky, aby mohl více zazářit. Zmínku si zaslouží i práce kameramana, který sice po většinou 2 hodinové stopáže ničím neuchvátí, ale několik pěkných záběrů či kompozic se mu vážně povedlo. I když tohle už je možná spíš zásluha režisér. No, když jsme u toho, rád bych konstatoval, že i režisér Francis Lawrence odvedl precizní práci – alespoň s přihlédnutím na to, jak se rozhodl příběh pojmout. Typická konverzace ve 2 ráno: "Dobrý den, pane Filipe, umřel vám bratr, sirota po něm zůstala." – "A proč voláte zrovna mně? Máte vůbec představu, kolik je hodin?" – "Jste její jediný žijící příbuzný, tak jsme si mysleli, že by třeba mohla bydlet u vás." – "U mě? No vy jste se zbláznil! Víte od čeho tu jsou sirotčince?"