Další tuctová duchařina, která brzy upadne vzpomnění. Aneb je potřeba pykat za hříchy svých rodičů… |
Po děsivé autonehodě se dočasně ochrnutá Jessie ocitá na invalidním vozíku. Jelikož již nemá žádné jiné příbuzné je nucena přijmout útočiště u svého otce, kterého již roky neviděla. Ubytuje se v pokoji své matky, která zemřela na rakovinu, když byla ještě malé dítě. Podivnou náhodou objeví pod postelí starou krabici, která je plná matčiných videonahrávek. Díky nim začne poodhalovat strašlivé rodinné tajemství, které mělo zůstat navždy utajeno. Navíc začíná mít děsivé vidiny a jak se zdá, dům obývá ještě kdosi jiný…
Na Jessabelle jsem neslyšel zrovna lichotivé ohlasy, ale ani to mě neodradilo, abych se na ní nepodíval. Poslední roky se s „duchařinami“ roztrhl doslova pytel a každé druhé je vyčítána podobnost s jejími předchůdkyněmi. Takže ani tohle jsem nebral moc v potaz, protože to bych si snad nemohl pustit žádný novodobý film. Bohužel se vyplnily mé nejhorší obavy z toho, že se budu nudit. Začátek vypadal slibně, herečka mi byla celkem sympatická stejně jako prostředí starého domu. Atmosféra sice lehce stagnovala (zlepšilo se to až od scény ve vaně), ale díky postupnému poodhalování rodinného tajemství z videonahrávek se to dalo přežít. Jenže ve chvíli kdy se měl divák bát (tedy podle tvůrců), jsem se jen netrpělivě poohlížel po časomíře.
Hodnocení:
40%