Other Side of the Door, The (2016)

Ty dve­ře v žád­ném pří­pa­dě neo­t­ví­rej! Jinak…

Maria a Michael se roz­hod­nout zůstat v Indii a zalo­žit tam rodi­nu. Mají spo­lu dvě děti, pěk­ný dům a vše se zdá být v napros­tém pořád­ku. Ovšem jejich rodin­ná idyl­ka trvá jen pár let. Dojde totiž k tra­gic­ké auto­ne­ho­dě, při kte­ré umí­rá jejich syn. Od té chví­le trá­pí Marii děsi­vé noč­ní můry, výčit­ky svě­do­mí a dokon­ce se poku­sí spáchat i sebe­vraž­du. Řešení z této situ­a­ce ji nabíd­ne jejich indic­ká hos­po­dy­ně, kte­rá ženě řek­ne o tajem­ném ritu­á­lu a taj­ném pra­starém chrá­mu, ve kte­rém se nachá­ze­jí dve­ře, jenž od sebe oddě­lu­jí svět živých a zesnu­lých. Díky ritu­á­lu bude moci napo­sle­dy hovo­řit se svým synem, ale v žád­ném pří­pa­dě nesmí dve­ře otevřít – jinak totiž naru­ší křeh­kou rov­no­váhu mezi živo­tem a smr­tí. No a jak už to tak bývá, Maria nepo­slech­ne a tím odstar­tu­je sérii děsi­vých udá­los­tí, kte­ré zásad­ně ovliv­ní nejen ji samot­nou, ale i celou její rodi­nu…

Český název: Temná stra­na dve­ří

Režie: Johannes Roberts

Rok výro­by: 2016

Délka: 96 min

Země: Velká Británie / USA / Indie

 

Hrají:

Sarah Wayne Callies...(Maria)

Jeremy Sisto...(Michael)

Sofia Rosinsky...(Lucy)

Logan Creran...(Oliver)

Suchitra Pillai...(Piki)

Javier Botet...(Myrtu)

...a dal­ší

Ztráta dítě­te je beze­spo­ru hod­ně boles­ti­vou a trau­ma­ti­zu­jí­cí udá­los­tí, zvláš­tě stane-li se tak i nešťast­ným při­či­ně­ním jed­no­ho z rodi­čů. I pro­to není divu, že toto téma dost čas­to vyu­ží­va­jí ve své záplet­ce nejed­ni fil­mo­ví tvůr­ci napříč růz­ný­mi žán­ry. A není žád­ným tajem­stvím, že i v horo­ro­vém žán­ru je toto téma dost čas­to vyu­ží­vá­no. Ať už jde o kla­sic­ké ducha­ři­ny, nebo se zou­fa­lí rodi­čo­vé zaple­tou s pra­sta­rý­mi ritu­á­ly (viz tako­vé Pet Sematary). A je jed­no zda v tom má prs­ty indi­án­ská, indic­ká či hin­du­is­tic­ká myto­lo­gie.

 

Britsko-americká spo­lu­prá­ce zasa­ze­ná do pro­stře­dí Indie sebou zpr­vu nes­la i vcel­ku kýže­né ovo­ce. Mělo to zají­ma­vou atmo­sfé­ru, kra­ji­na taky neby­la nej­hor­ší, divák se doká­že vcí­tit do smut­ku hlav­ních hrdi­nů i oka­mži­ku, kdy žena poru­ší daná pra­vi­dla. Ostatně i samot­ní Aghóríové vypa­da­li doce­la děsi­vě („Aghóríjský aske­ta cho­dí nahý, nosí rubáš, nebo se pokrý­vá pope­lem z mís­ta pohřeb­ní hra­ni­ce. Medituje nad mrt­vo­la­mi jako sym­bo­lem vlast­ní­ho těla. Pojídání masa mrt­vol je pro něj sym­bo­lic­kým uvě­do­mě­ním si vlast­ní­ho sku­teč­né­ho já jako sou­čás­ti abso­lut­na“…).

 

Potom to však celé zača­lo poma­lu ale jis­tě sklouzá­vat k tuc­to­vé ducha­ři­ně, kte­rá divá­ka ani tolik nevy­dě­si­la, jako spíš zača­la lehce nudit. Žádné ori­gi­nál­ní lekač­ky (jedi­nou výjim­kou je démo­nic­ká oživlá socha ženy s prs­ty přes obli­čej) a i psy­cho­lo­gic­ká strán­ka pří­bě­hu zača­la mís­ty dostá­vat men­ší trh­li­ny. Dneska už moc lidí bli­ka­jí­cí svět­la, šou­pá­ní židlí a zašpi­ně­né děc­ka oprav­du nevy­dě­sí. Co se herec­kých výko­nů týče, tak jsem byl doce­la mile rád za účast Sarah Wayne Callies – kte­rou si pama­tu­ji ze seri­á­lu Prison Break a ani před­sta­vi­tel­ka dce­ry si neved­la vůbec špat­ně. Jeremy Sisto tu byl bohu­žel odho­zen na ved­lej­ší kolej.

 

Temná stra­na dve­ří se tak bohu­žel na můj vkus abso­lut­ně nevy­ma­ni­la z tuc­to­vos­ti (asi nej­lep­ší na tom všem je samot­ný trai­ler). Nic navíc nám tvůr­ci neu­ká­za­li a já se poprav­dě v někte­rých pasá­žích i tro­chu nudil. Není to vylo­že­ně špat­ný film, má to pár svět­lých oka­mži­ků, ale tohle mi nesta­čí ani na prů­měr­né ohod­no­ce­ní.

Hodnocení:

40%