Bloody Mallory (2002)

I Francouzi mají svou bojov­ni­ci s démo­ny a pekel­ný­mi bytost­mi.

Během sva­teb­ní­ho obřa­du se její snou­be­nec pro­mě­nil v démo­na a ONA byla nuce­na jej zabít. Od té doby Mallory vyhlá­si­la vál­ku všem démo­nům, stvůrám a pekel­ným bytos­tem. Vytvořila pro­to spe­ci­ál­ní koman­do, se kte­rým objíž­dí svět a plní jed­nu zakáz­ku za dru­hou. Během posled­ní akce v kláš­te­ře, však nara­zí na nezná­mé­ho útoč­ní­ka v mas­ce, kte­rý je všech­ny pře­mů­že a jeden z jejich přá­tel umí­rá. Navíc za nedlou­ho dojde k úno­su samot­né­ho pape­že a Mallory je pře­svěd­če­na, že za tím sto­jí ten­týž útoč­ník. Odhodlaná bojov­ni­ce se vydá­vá do jiné dimen­ze, ve kte­ré je uvěz­ně­na dáv­no ztra­ce­ná ves­ni­ce. Během této ces­ty se k ní při­dá­vá zby­tek týmu a pape­žův těles­ný stráž­ce kněz Carras. Stopy je dove­dou až k moc­né upí­r­ce Lady Valentine, kte­rá se sna­ží při­vo­lat pad­lé­ho andě­la – démo­na Abbadona a spo­leč­ně ovlád­nout svět…

Režie: Julien Magnat

Rok výro­by: 2002

Délka: 94 min

Země: Francie

Hrají:

Olivia Bonamy...(Mallory)

Jeffrey Ribier...(Vena Cava)

Thylda Barès...(Talking Tina)

Adrià Collado...(Père Carras)

Valentina Vargas...(Lady Valentine / Carmina Belladone)

Laurent Spielvogel...(Papež / Abbadon)

...a dal­ší

Nepříliš zná­mý fran­couz­ský akč­ní horor/komedie, je nej­čas­tě­ji při­rov­ná­ván k seri­á­lu (fil­mu) Buffy a má i stej­ně odhod­la­nou hlav­ní hrdin­ku. Bohužel ani ten­to­krát se divák nedo­čká pří­liš záživ­né a kva­lit­ní podí­va­né a v jejich vzá­jem­né kon­fron­ta­ci by ame­ric­ká Buffy (tedy ta seri­á­lo­vá – fil­mo­vá se mi rov­něž moc nelí­bi­la) jas­ně zví­tě­zi­la na všech fron­tách. A při­tom ani ta zrov­na vel­kou kva­li­tu nepo­bra­la (nebudeme-li počí­tat atrak­tiv­ní Sarah Michelle Gellar). Tento film však roz­hod­ně není úpl­ná kata­stro­fa, to bych si nedo­vo­lil tvr­dit.

Jde o smě­si­ci akce a vtip­ných situ­a­cí, kte­ré ovšem dost čas­to sklouzá­va­ly do úrov­ně trap­nos­ti a to mám jinak kla­sic­ké fran­couz­ské kome­die doce­la rád. Občas krev – sliz stří­ká do všech stran, sem tam dojde i na explo­zi hlav pří­šer, samo­zřej­mě nesmí chy­bět kopá­ní, škrá­bá­ní, kou­sá­ní, zají­ma­vý arze­nál zbra­ní, výbuš­ni­ny – no pros­tě na co si člo­věk vzpo­me­ne. Jen ško­da, že ty spe­ci­ál­ní efek­ty byli na dost pod­prů­měr­né úrov­ni. Alespoň, že někte­ré mas­ky pří­šer byly doce­la pove­de­né – jiné zas moc gumo­vé, ale svůj účel spl­ni­ly.

Kapitolou samou o sobě byly jed­not­li­vé posta­vy toho­to fil­mu. Každá měla něja­kou tu spe­ci­ál­ní vlast­nost: hlav­ní hrdin­ka drsňač­ka co nejde pro ránu/kop dale­ko – po obli­če­ji cel­kem sym­pa­tic­ká, svým cho­vá­ním už méně, malá hol­ka (Tina) ovlá­da­jí­cí tele­pa­tii (byla němá tak to dá rozum) doká­že ovládnout/posednout jinou bytost-tvora, nesmí chy­bět ani transse­xu­ál (ta gen­de­ro­vá vyvá­že­nost pro­bí­ha­la ve Francii už teh­dy) s výbuš­nou rtěn­kou, stří­le­jí­cí­mi pod­pat­ky na svých vyso­kých botách – no pros­tě expert/ka na výbuš­ni­ny, no a v nepo­sled­ní řadě kněz ovlá­da­jí­cí bojo­vé umě­ní a pape­žův těles­ný stráž­ce, kte­rý dostal přes drž­ku sko­ro od kaž­dé­ho.

A tato par­tič­ka se pus­ti­la do dob­ro­druž­ství kopí­ru­jí­cí od Buffy, přes Indiana Jonese, asij­ské ani­me až po Krále Škorpióna. Jen ško­da, že ty kuli­sy vypa­da­ly tak nepři­ro­ze­ně, efek­ty nic moc a kva­li­ta samot­né­ho pří­bě­hu taky za moc nestá­la. Asi to dvo­ji­ce scé­náris­tů sesmo­li­la na WC na kus haj­zpa­pí­ru během koná­ní potře­by. Ale abych pořád jen neha­nil, někte­ré scé­ny byly váž­ně pove­de­né a dokon­ce i vtip­né (scé­na na ben­zín­ce se seky­rou, nale­ze­ní pape­že a násled­ně akti­vo­va­ná past, díven­ka s dvo­jím obli­če­jem a konec kon­ců i ta úvod­ní pasáž s ghúly a jep­tiš­ka­mi).

Bloody Mallory však i tak řadím spí­še k pod­prů­měr­ným zále­ži­tos­tem. Sic je tu k vidě­ní i něko­lik sluš­ných pasá­ží, film jako celek má k prů­mě­ru ovšem znač­né nedo­stat­ky. Máte-li však rádi podiv­né a bizar­ní kous­ky, mož­ná bude spo­ko­je­ní. No a pokud máte rádi fil­mo­vou Buffy, tak jste doma – svou kva­li­tou jsou oba kous­ky dost podob­né. Prosím neplést s tou seri­á­lo­vou. 

Hodnocení:

40%