Blue Sunshine (1977)

Před 10 lety si vza­li pochyb­né LSD, nyní se dosta­vi­li ved­lej­ší pří­zna­ky a z nor­mál­ních lidí se stá­va­jí nelí­tost­ní zabi­já­ci…

Jerry se sta­ne svěd­kem jak jeho kama­rád během pár­ty při­jde o vla­sy a násled­ně zma­sa­kru­je něko­lik lidí, aby sám pak skon­čil pod koly náklad­ní­ho auta. Zpanikaří a z mís­ta činu ute­če. Tím se stá­vá pro poli­cii hlav­ním pode­zře­lým. Zatímco se skrý­vá a pát­rá po pří­či­nách proč se tak sta­lo, zjiš­ťu­je, že dojde k dal­ším psy­chic­kým zkra­tům u něko­li­ka lidí, kte­ří zne­na­dá­ní při­šli o vla­sy a z nor­mál­ních osob se násled­ně sta­li bez­cit­ní zabi­já­ci. Stopy na kte­ré při­šel, vedou zpět do minu­los­ti, kdy si par­tič­ka absol­ven­tů Stanfordu vza­la nebez­peč­né LSD zva­né Blue Sunshine a jak se zdá, ved­lej­ší účin­ky se zača­li pro­je­vo­vat až teď. Je tomu však sku­teč­ně tak? Nebo za tím vězí něco zce­la jiné­ho?

Režie: Jeff Lieberman

Rok výro­by: 1977

Délka: 94 min

Země: USA

 

Hrají:

Zalman King...(Jerry Zipkin)

Deborah Winters...(Alicia Sweeney)

Robert Walden...(David Blume)

Mark Goddard...(Edward Flemming)

Ray Young...(Wayne Mulligan)

...a dal­ší

Blue Sunshine je dal­ším z nepří­liš zná­mých fil­mů, což je doce­la ško­da. Nabízí nám totiž neo­kou­ka­nou záplet­ku s vcel­ku solid­ní atmo­sfé­rou i herec­ký­mi výko­ny. Úvodní masa­kr není nic pro slab­ší nátu­ry, přes­to že se zde nedo­čká­me žád­né pře­mí­ry bru­ta­li­ty pří­mo před kame­rou. Lieberman však i tak věděl jak divá­ky nalá­kat, aby se dodí­va­li až do samot­né­ho kon­ce. Hlavní hrdi­na a záro­veň i pode­zře­lý (hlav­ně tedy pro poli­cii) se pouš­tí do pát­rá­ní na vlast­ní pěst, během kte­ré­ho se oko­lo něj kupí dal­ší pro­blémy a mrt­ví.

 

Samozřejmě že se dosta­ví i pár slab­ších pasá­ží, kdy samot­ný děj i tem­po nejsou zas až tak atrak­tiv­ní, ale kro­mě něko­li­ka dal­ších pleša­tých zabi­já­ků, je nám zde nabíd­nu­ta tře­ba auto­mo­bi­lo­vá honič­ka, řádě­ní na dis­ko­té­ce, nebo ner­vy na ope­rač­ním sálu. Bez okol­ků se při­znám, že ty vřís­ka­jí­cí děc­ka bych asi neroz­dý­chal ani já a to bych v sobě nemu­sel mít žád­né LSD. Charles Gross, kte­rý měl na sta­rost hudeb­ní dopro­vod, si rov­něž neve­dl špat­ně a výraz­ně dopo­mohl k vytvo­ře­ní sluš­né atmo­sfé­ry.

 

Možná bych jen vyt­kl, že mas­ky pleša­tých vra­hů moh­ly být lépe pro­ve­de­né. Všichni vypa­da­li tak nějak stej­ně. Taky zde moh­lo dojít k více vraž­dám, ale tak to už bych chtěl asi moc. Přece jenom roz­po­čet něco přes půl­mi­li­o­nu dola­rů zas není bůhví­jak vel­ké ter­no. A úpl­ný závěr (nahá­něč­ka v obchod­ním cen­t­ru) byl zby­teč­ně zdlou­ha­vý. Pokud ale nemá­te pře­hna­né náro­ky, snad bude­te s tím­to fil­mem spo­ko­je­ní.

 

Blue Sunshine je fil­mem, kte­rý by si urči­tě zaslou­žil vět­ší pozor­nost. Kdyby na něm jeho tvůr­ce ješ­tě více zapra­co­val a měl po ruce více peněz, moh­la z něj být klid­ně nad­prů­měr­ná zále­ži­tost. Takhle to vidím na kla­sic­ký prů­měr.

Hodnocení:

50% 

---