STEHLÍKOVÁ, Petra. Naslouchač

PŮVODNÍ ČESKÁ FANTASY Z FASCINUJÍCÍHO TEMNÉHO SVĚTA, KDE SE NA PRAVDU A NADĚJI TÉMĚŘ ZAPOMNĚLO

Naslouchač je pozván­ka, lís­tek, vstu­pen­ka do odliš­né­ho bytí, kde se jako v kaž­dé správ­né fan­ta­sy kni­ze dějí věci z dneš­ní­ho pohle­du neu­cho­pi­tel­né. Naslouchač je vyprá­vě­ním o poro­be­ní a vítěz­ství. V cen­t­ru dění sto­jí skle­nit, vzác­ný nerost obsa­hu­jí­cí nesmír­nou ener­gii, se kte­rou umě­jí zachá­zet výhrad­ně zot­ro­če­ní „skle­na­ři“. To oni posta­vi­li na hra­ně hor­na­té­ho pásu reteu, skle­ni­to­vý štít brá­ní­cí jedo­va­té­mu mrač­nu pro­nik­nout ze zamo­ře­né čás­ti na dru­hou stra­nu. A nej­dů­le­ži­těj­ší­mi z nich jsou naslou­cha­či. Zvláštní cit­li­vost způ­so­bi­la, že sly­ší i to nej­ne­pa­tr­něj­ší poško­ze­ní ští­tu. Když je vše v pořád­ku, retea zpí­vá tiše a klid­ně. Ale když se její hlas změ­ní v naří­ká­ní, sté­ná­ní a křik, zna­me­ná to, že je tře­ba zasáh­nout a vymě­nit poško­ze­nou část věží za novou.

Ilan sly­ší zpí­vat reteu snad odjak­ži­va, naslou­chá její pís­ni a chrá­ní tím i svět své­ho nepří­te­le. „Ještě nikdy jsem nevi­děl niko­ho tak mla­dé­ho s tak skvě­lým slu­chem“, říká o ní mis­tr v bru­sič­ské díl­ně. A jaká vůbec Ilan je? Statečná nebo jen nedo­hlí­ží na násled­ky své­ho cho­vá­ní, cit­li­vá nebo jen bez schop­nos­ti sou­ci­tu, upřím­ná, nebo při­způ­so­bi­vá? A jak se sama vypo­řá­dá s nezná­mým nebez­pe­čím, co se se čas od času pro­smyk­ne mezi ochran­ný­mi ští­ty a nemi­lo­srd­ně zaú­to­čí? Zlo neroz­li­šu­je mezi skle­na­ři a jejich otro­ká­ři, zlo nata­hu­je svo­je nevi­di­tel­ná ruce a zabí­jí všech­no, na co dosáh­ne. „Těla pokrý­va­ly drob­né, jas­ně ohra­ni­če­né kru­ho­vé otvo­ry. Otevřená ústa, kte­rý­mi z těla uni­kal žár, měly obě­ti popá­le­ná. Jako by uho­ře­ly zevnitř. Zabíjel takhle i ten tvor, se kte­rým jsem se setka­la v lese?“

Sklenit může při­po­mí­nat mno­hý­mi svý­mi vlast­nost­mi uran. Jen jako­by žil svým vlast­ním živo­tem a sám roz­ho­do­val, komu poskyt­ne ener­gii. Nestačí jen mít schop­nos­ti, stej­ně důle­ži­tá je i poko­ra. Teprve když člo­věk ode­vzdá vše, dosta­ne se mezi vyvo­le­né. Naslouchačka Ilan sto­jí na kři­žo­vat­ce a není si vůbec jis­tá, zda se chce sklo­nit a ode­vzdat.

Autorčinu ruku vede neo­myl­ně smy­sl pro vyprá­vě­ní, napě­tí a záplet­ku. Kniha je čti­vá, prvo­plá­no­vý děj umí strh­nout a nepus­tit. Místy mohou čte­ná­ře rušit jed­not­li­vé dia­lo­gy, jejichž jazyk půso­bí poně­kud umě­le, jako­by pat­řil někam jinam. Na kon­ci kni­hy se nachá­zí abe­ced­ní slov­ní­ček cizích slov, kte­rá napo­má­ha­jí sro­zu­mi­tel­nos­ti tex­tu.

Petra Stehlíková (nar. 1976) vystu­do­va­la střed­ní zdra­vot­nic­kou ško­lu — obor zdra­vot­ní labo­rant. Vystřídala něko­lik zaměst­ná­ní, napo­sle­dy pra­co­va­la jako hote­lo­vá recepč­ní. Své kni­hy nej­pr­ve vydá­va­la vlast­ním nákla­dem (např. tri­lo­gie Zrozena z pope­la). Román Naslouchač vychá­zel od roku 2014 na inter­ne­tu. Autorka žije v Praze, v sou­čas­né době je na mateř­ské dovo­le­né[1]

[1] https://www.kosmas.cz/autor/2714/petra-stehlikova/

---