Štěpán Benoni

Vystudoval herec­tví na Pražské kon­zer­va­to­ři a poté sedm let půso­bil v kla­den­ském Středočeském diva­dle. V sou­čas­né době se pra­vi­del­ně obje­vu­je na prk­nech Divadla Bez zábrad­lí, Komorní čino­hry nebo Prague Shakespeare Company. Hrál v řadě seri­á­lů jako jsou Kriminálka Anděl nebo Cirkus Bukowsky. Mezi jeho fil­mo­vé role pat­ří váleč­né dra­ma Václava Marhoula Tobruk, dra­ma o dro­go­vé závis­los­ti PIKO nebo kri­mi­nál­ní thriller Jana Pachla Gangster Ka: Afričan. V Pustině hra­je výchov­né­ho porad­ce Adama.

Vaše posta­va zaží­vá během pří­bě­hu sil­né emo­ci­o­nál­ní momen­ty. Bylo těž­ké se na ně při­pra­vit?

Přiznám se, že ani ne, a sice z důvo­du, že mě ta prá­ce nesku­teč­né bavi­la. Navíc jsem byl po celou dobu natá­če­ní doslo­va obklo­pen pro­fe­si­o­ná­ly, tak­že jsem měl pocit, jako­by někdo dělal mou prá­ci za mne.

 Pustina se zásad­ním způ­so­bem dotý­ká urči­tých spo­le­čen­ských otá­zek v rám­ci ves­nic­ké komu­ni­ty, je mož­né je apli­ko­vat i v reál­ném živo­tě?

Samozřejmě. Scénář a vůbec celý pro­jekt je hod­ně rea­lis­tic­ký. I když se kla­de vel­ký důraz na atmo­sfé­ru, sle­du­je­te situ­a­ce, kte­ré jsou pově­do­mé z běž­né­ho živo­ta, z nichž máte strach, že by se moh­ly stát a moh­ly by pak vypa­dat tak­to.

 Do jaké míry ovliv­ňu­je pro­stře­dí, v němž se mini­sé­rie ode­hrá­vá, koná­ní postav?

Ovlivňuje je dost zásad­ně. Pokud bych otáz­ku pře­ve­dl na svou posta­vu, je to tou­ha vyhnout se ste­re­o­ty­pu, šedi, sna­ha najít něja­ký řád, hod­no­ty, morál­ku. Být ten dob­rý, správ­ný, jenomže ve výsled­ku může tak­to úče­lo­vé jed­ná­ní nadě­lat více ško­dy než užit­ku.

 V čem je pod­le vás Pustina odliš­ná od ostat­ních tuzem­ských seri­á­lů?

Jednoduše je kva­lit­něj­ší. Myslím, že za výsled­kem musí být vidět množ­ství ener­gie a osob­ní­ho zájmu, kte­rý tomu lidé věno­va­li (počí­na­je pro­duk­cí až po her­ce).

Kam bys­te zařa­dil Pustinu ve své fil­mo­gra­fii? Číslo 1. Byla spo­lu­prá­ce s HBO Europe odliš­ná od vašich dosa­vad­ních herec­kých zku­še­nos­tí?

Ano, toto je druh prá­ce, kvů­li kte­ré chci být herec.

Jakým způ­so­bem jste se při­pra­vo­val na tuto roli?

Jednou z výhod byl dosta­tek času všech­no si pro­mys­let, vysta­vět a zku­sit. Nebo se tře­ba pora­dit s reži­sé­rem.

 Popište, jak se vám hrá­la vaše posta­va.

Skvěle. Mimo jiné jsem zjis­til, že když máte oprav­du kva­lit­ní herec­ké kole­gy, nic hrát nemu­sí­te a oni to udě­la­jí za vás.

---