Ačkoli hlavní námět snímku je pro daný žánr naprosto obligátní – totiž záchrana lidstva, a našlo by se tu jistě i několik typických „sci-fi neduhů“, má Sunshine určitě navíc, než se propadnout mezi průměrné žánrové snímky na páteční televizní večer.
Země se ocitla v solární zimě, protože Slunce z nějakého blíže nespecifikovaného důvodu vyhasíná. Pomocí obří nálože jej měla znovu zažehnout posádka lodi Icarus. Loď však zmizela beze stopy. Nastupuje tedy Icarus 2. Ten obývá osm vědců a astronautů, konkrétně šest mužů a dvě ženy. Tito lidé představují poslední naději lidstva, protože vyrobit další takovou bombu již nebude možné.
Prvním velkým kladem tohoto snímku je, že nás prvním záběrem uvrhne rovnou do vesmíru. Nekonají se tedy žádné patetické proslovy prezidentů, žádná dojemná loučení s rodinami, ani dramatické startovní manévry. Divák je pouze několika větami z úst člena posádky, fyzika Roberta Capy, uveden do situace a pak už je přímo vržen do dění na lodi. Můžeme sledovat vztahy mezi osmi lidmi, kteří posledních 16 měsíců strávili jen mezi sebou v uzavřeném prostoru sice velké, ale stále jaksi stísněné lodi. Sunshine není totiž jenom o vesmírné misi a problémech souvisejících s jejím plněním, je to také o lidech, o jejich chování ve stresových situacích a jejich rozhodnutích. Uvidíte tak „malicherné“ spory o to, kdo vyšle poslední zprávu příbuzným, větší spory o to, kdo udělá zásadní rozhodnutí, a obrovské spory o to, zda je správné usmrtit člena posádky, pokud nemáme dost kyslíku pro všechny či o to, kdo si vezme poslední skafandr a kdo zůstane napospas smrtelnému záření. Ačkoli ani v Sunshine nechybí opravdoví až idealističtí hrdinové, myslím si, že tu lidský faktor funguje poměrně dobře. Setkáte se s postavami, které jsou uvěřitelné, které si uvědomují primární a zásadní důležitost úspěchu své mise, ale zároveň to jsou pořád lidé, kteří mají strach a kteří by to všechno rádi přežili.
Na Sunshine je také úžasná audiovizuální stránka. Hlavně kvůli ní byste si film neměli nechat ujít na velkém plátně. Budete oslněni Sluncem, ohromeni jeho krásou i zděšeni jeho ničivou silou. Krom toho jsou některé scény ve filmu pořádně napínavé a spolu s působivou hudbou jsou skutečně dechberoucí. Sunshine totiž nabízí vedle dobré studie lidských vztahů i dramatickou sci-fi podívanou, kde se ve vesmíru bojuje o holý život.
Co bych filmu vytkla, je především závěrečná sekvence. Sunshine jako by byl rozdělen na dvě poloviny, první část filmu je výborná, pohltí vás dění na lodi i první problémy. V druhé části film chvílemi klopýtá a všechno završuje poněkud zmatený, nepřehledný a možná i uspěchaný konec. Po dlouhé anabázi, kterou jsme spolu s posádkou Icara 2 prožili, najednou přichází zkratkovité završení, ve kterém se snadno ztratíme. Najednou není úplně jasné, co kdo kde dělá a proč. Není přesně vysvětleno, v čem se posádka musí odchýlit od původního plánu, co se vlastně pokazilo a kde se postavy momentálně nacházejí. To všechno trochu oslabuje celkový dojem z filmu.
Verdikt: Velice slušná sci-fi s několika pořádně vypjatými scénami v působivém audiovizuálním kabátě. Přes jisté nedostatky – drobná žánrová klišé, možné nelogičnosti (to netvrdím s jistotou, nejsem fyzik) a zmatečný závěr, skvělá podívaná.
