(zatím nehodnoceno)
Loading...„Mánek jede za Mildou, plné oči a plné srdce nejasných a vzrušujících podobenství.“ (str. 209)
Autor: Jaroslav Havlíček
320 stran
Pár slov o autorovi: Jaroslav Havlíček byl představitel psychologické prózy v období mezi válkami. V roce 1915 musel narukovat a pak odešel nejdříve na ruskou, poté italskou frontu. Po návratu z války pracoval v živnostenské bance, kde se věnoval i literární tvorbě. Zemřel poměrně mladý v Praze.
Obsah: Jiří Mánek je starý mládenec, který žije se svou matkou v malém bytě v Praze. Jiří Mánek jednoho dne potkává na diskotéce Adélu, do které se zamiluje, ale stále mezi sebou mají různé neshody. Jiří se také setkává s Mildou, svou sestřenicí, kterou dlouhou dobu neviděl a zjišťuje, že k ní chová určité sympatie a najednou se musí rozhodnout, kterou miluje víc.
První dojmy: Na začátku knihy jsem se nejdřív nemohla dostat. Děj na začátku knihy není moc zajímavý a nic moc se tam neděje. Ze začátku jsem byla poměrně zklamaná.
Popis hlavních postav: Jiří Mánek – Starý mládenec, který žije se svou matkou a žije průměrný život. Potkává se s Adélou, do které se zamiluje, i když se neustále hádají. Znovu se setkává se svou sestřenicí Mildou a nedokáže si vybrat.
Adéla – Mladá slečna, která si ráda užívá života a nemá ráda sentimentality a slabost, které u Jiřího vidí. Je také velmi povrchní a marnivá. Často dělá Jiřímu naschvály.
Milda – Jiřího sestřenice, kterou dlouhou dobu neviděl. V mladém věku se musela začít starat o své sourozence. Vzdá se pro ně jiného života a zůstává starou pannou. Je velmi obětavá a hodná. Do Jiřího se zamiluje.
Cílová skupina: Myslím, že tahle kniha je úplně pro každého. I když se budu přiklánět spíše k tomu, že je to román pro žen. Jde o milostný příběh a to asi moc neláká muže. Ale jinak jde o čtenářsky velmi přístupný tomán.
„Udělati někomu radost je mnohem zajímavější než míti ji sám.“ (str. 124)
Proč jsem knihu začala číst? Můj prvotní impulz byla naše češtinářka, která řekla děj, který mě velmi lákal (později jsem se ale dozvěděla, že děj je trochu jiný). Také jsem zjistila, že mám velké mezery v české literatuře a tak jsem to chtěla napravit.
Doporučila bych ji k maturitě? Proč? Ano, jak jsem už psala, tento román je velmi čtenářsky přístupný. Děj není složitý a dobře se pamatuje. Chvilkama je i docela napínavý a nutí vás to číst dál. Nejsou tam žádné odbočky, metafory a vlastně ani nic, nad čím byste museli přemýšlet.
Je snadné o knize mluvit? Určitě, celý příběh je velmi jednoduchý na interpretaci. Je to jednoduchý román pro ženy a myslím, že na převyprávění neexistuje nic jednoduššího.
Je lehce zapamatovatelná a čtivá? Vzhledem k tomu, že není moc toho, co si pamatovat, nemyslím, že by v tom měl být problém.
S tou čtivostí to už není tak slavné. Ze začátku jsem měla pocit, že se to strašně vleče. Po prvních asi padesát stránkách se to sice zlepšilo, ale rozhodně to nebylo tak, že bych to přečetlo jedním dechem.
Co kniha čtenářovi může dát? Především jsem si u knihy báječně odpočinula. Pro mě to byla opravdu kniha, u které jsem úplně vypla a jenom se nechala unášet příběhem. Takové knihy jsou také potřeba a přišlo mi to skutečně vhod.
Co překvapilo? Vzhledem k tomu, že jsem si myslela, že vím příběh i rozuzlení a pro to jsem byla překvapená, že to bylo trochu jinak. Také mě to překvapilo v tom smyslu, jak to byla popsáno. Celé rozuzlení byl dobrým psychologickým rozborem jedné postavy. Za to autorovy skutečně tleskám.
Co zklamalo? Nebylo tam nejspíš žádné obrovské zklamání, občas tam byly delší popisy, které mi moc nesedly, ale zklamáním bych to nenazvala.
„Konec opilosti – nařizovala zborcená duše nejistému, odměněnému tělu.“ (str. 262)
Popiš knihu 2 slovy: nerozhodnost, sobectví
Můj názor: Kniha se mi v celku poměrně líbila. Místy jsem byla ohromně nadšená z poetického jazyka, který na některých místech byl. Také byly v knize úžasné myšlenky, s kterými jsem se dokázala ztotožnit.
Ideální je kniha pokud hledáte kniha na odpočinek. Nevidím v tom román určený k přemýšlení, ale prostě jenom tak na oddech. Místy jsem s smála, pak jsem kroutila hlavou a chvilkama jsem byla i smutná.
Líbilo se mi to a doporučuji.
Procentuální hodnocení: 78%
„V jejím pohledu bylo něco, co odzbrojovalo, něco sladkého, až se mu na okamžik zatajil dech. Ne, růže tu nevoněly, ale její krása. Ta voněla, to se nedalo upřít.“ (str. 248)
Nejnovější komentáře