Tenkrát na Západě

Tenkrát na Západě (ital­sky: C’era una vol­ta il West, „Byl jed­nou jeden západ“) je výprav­ný spaghet­ti wes­tern z roku 1968, kte­rý nato­čil Sergio Leone spo­leč­ně se Sergiem Donatim pod­le povíd­ky Daria Argenta, Bernarda Bertolucciho a Leoneho. V hlav­ních rolích se obje­vu­jí Henry Fonda, kte­rý je pro­ti typu obsa­zen do role padou­cha, Charles Bronson jako jeho neme­sis, Jason Robards jako ban­di­ta a Claudia Cardinale jako čer­s­tvě ovdo­vě­lá used­li­ce. Širokoúhlou kame­ru nato­čil Tonino Delli Colli a uzná­va­nou fil­mo­vou hud­bu slo­žil Ennio Morricone.

Po režii Hodného, zlé­ho a ošk­li­vé­ho se Leone roz­ho­dl od wes­ter­nů ode­jít a zamě­řil se na rea­li­za­ci své­ho fil­mu pod­le fil­mu The Hoods, z něhož se nako­nec stal sní­mek Tenkrát v Americe. Leone však při­jal nabíd­ku od Paramount Pictures, kte­rá mu poskyt­la Henryho Fondu a roz­po­čet na pro­duk­ci dal­ší­ho wes­ter­nu. V roce 1966 najal Bertolucciho a Argenta, aby vymys­le­li záplet­ku fil­mu, a při­tom zkou­mal jiné wes­ter­ny. Poté, co Clint Eastwood odmí­tl nabíd­ku hrát hlav­ní­ho hrdi­nu fil­mu, byla role nabíd­nu­ta Bronsonovi. Během pro­duk­ce Leone najal Donatiho, aby scé­nář pře­psal kvů­li oba­vám z časo­vé­ho ome­ze­ní.

Původní reži­sé­ro­va ver­ze měla při prv­ním uve­de­ní 21. pro­sin­ce 1968 166 minut. Tato ver­ze byla pro­mí­tá­na v evrop­ských kinech a zazna­me­na­la kasov­ní úspěch. Pro ame­ric­kou pre­mi­é­ru 28. květ­na 1969 byl film Tenkrát na Západě spo­leč­nos­tí Paramount sestří­hán na 145 minut a zazna­me­nal finanč­ní pro­pa­dák. Film je prv­ním dílem Leoneho tri­lo­gie Tenkrát na Západě, po němž násle­do­va­ly fil­my Kapsy plné dyna­mi­tu a Tenkrát v Americe, ačko­li tyto fil­my nema­jí žád­né spo­leč­né posta­vy.

V roce 2009 byl film vybrán Kongresovou kni­hov­nou Spojených stá­tů ame­ric­kých k ucho­vá­ní v Národním fil­mo­vém regis­t­ru jako „kul­tur­ně, his­to­ric­ky nebo este­tic­ky význam­ný“.

Děj

Film zob­ra­zu­je dva kon­flik­ty, kte­ré se ode­hrá­va­jí v oko­lí Flagstone, fik­tiv­ní­ho měs­teč­ka na ame­ric­kém Starém zápa­dě - bitvu o půdu sou­vi­se­jí­cí s výstav­bou želez­ni­ce a misi pomsty pro­ti chlad­no­krev­né­mu vra­ho­vi. Bojuje se o Sweetwater, kus země v pouš­ti u Flagstone, kde se nachá­zí jedi­ný dal­ší zdroj vody v regi­o­nu. Pozemek kou­pil Brett McBain, kte­rý před­ví­dal, že tudy bude muset pro­chá­zet želez­ni­ce, aby zajis­ti­la vodu pro par­ní loko­mo­ti­vy. Když se o tom dozví ochro­me­ný želez­nič­ní mag­nát Morton - kte­rý chce dokon­čit transkon­ti­nen­tál­ní želez­ni­ci, než zemře na kost­ní tuber­ku­ló­zu - pošle své­ho nájem­né­ho vra­ha Franka, aby zastra­šil McBaina a donu­til ho poze­mek opus­tit, ale Frank mís­to toho McBaina a jeho tři děti zabi­je a pod­str­čí důka­zy, aby je mohl hodit na ban­di­tu Cheyenna (Robards). Mezitím do Flagstone při­jíž­dí z New Orleansu býva­lá pro­sti­tut­ka Jill, kte­rá pro­zra­dí, že je McBainovou novou ženou, a tedy i novou maji­tel­kou pozem­ku.

Film začí­ná scé­nou, kdy tajem­ný pis­tol­ník hra­jí­cí na har­mo­ni­ku, kte­ré­ho Cheyenne poz­dě­ji nazve „Harmonikou“, zastře­lí tři muže, kte­ré na něj Frank poslal. V zájezd­ním hos­tin­ci poblíž West and East Mitten Buttes na ces­tě do Sweetwateru, kde se také setká­vá s paní McBainovou, Harmonika infor­mu­je Cheyenna, že tři pis­tol­ní­ci se zřej­mě vydá­va­li za Cheyennovy muže. Cheyenne brzy poté dora­zí do Sweetwateru a zdá se, že oba muže při­ta­hu­je paní McBainová. Harmonika jí vysvět­lí, že pod­le kup­ní smlou­vy při­jde o Sweetwater, pokud nebu­de sta­ni­ce posta­ve­na do doby, než tam dora­zí sta­veb­ní čety dráhy, a tak Cheyenne dá svým mužům prá­ci na její stav­bě.

Frank se obrá­tí pro­ti Mortonovi, kte­rý chce uzavřít doho­du s paní McBainovou, a zne­hyb­ní ho pod ochra­nou ve svém sou­kro­mém vla­ku v pouš­ti. Místo toho se paní McBainová nechá Frankem svést, zdán­li­vě aby si zachrá­ni­la život, a pak je nuce­na pro­dat svůj maje­tek v auk­ci, kde Frankovi muži zastra­šu­jí ostat­ní zájem­ce. Harmonika pře­ka­zí Frankův plán na udr­že­ní níz­ké ceny, když při­je­de a drží Cheyenna pod hroz­bou zbra­ně, a nabíd­ne mno­hem vyš­ší cenu s peně­zi z odmě­ny za hle­da­né­ho Cheyenna, ale když je Cheyenne posa­zen do vla­ku smě­řu­jí­cí­ho do nově ote­vře­né věz­ni­ce v Yumě, dva čle­no­vé jeho gan­gu zakou­pí jed­no­směr­né jíz­den­ky na vlak s úmys­lem pomo­ci mu utéct.

Morton nyní pla­tí Frankovým mužům, aby se obrá­ti­li pro­ti němu. Harmonika je však pomů­že Frankovi zabít tím, že ho z poko­je, kde se kou­pe paní McBainová, upo­zor­ní na mís­to jejich poby­tu. Když se Frank vrá­tí k Mortonovu vla­ku, zjis­tí, že jeho zbý­va­jí­cí muži byli zabi­ti v bit­ce s Čejenovou ban­dou a že Morton leží tvá­ří dolů v bahni­té lou­ži, kde ho nechá zemřít. Frank se pak vydá­vá do Sweetwateru, aby se utkal s Harmonikou. Dvakrát se ho Frank zeptal, kdo je, ale v obou pří­pa­dech mu Harmonika odpo­vě­děl jen jmé­ny mužů, „kte­ří byli naži­vu, než tě pozna­li“. Tentokrát Harmonika říká, že pro­zra­dí, kdo je, „až v oka­mži­ku, kdy zemře“.

Když se oba při­pra­vu­jí na sou­boj se zbra­ně­mi, je ve fla­shbac­ku odha­len Harmonikův motiv. Mladší Frank nutí chlap­ce, aby pod­pí­ral své­ho star­ší­ho bra­t­ra na rame­nou, zatím­co bra­t­rův krk je v oprát­ce navle­če­né na oblou­ku. Zatímco se chla­pec sna­ží udr­žet bra­t­ro­vu váhu, Frank mu do úst nacpe har­mo­ni­ku. Starší bra­tr Franka pro­k­le­je a chla­pec (z něhož vyros­te Harmonika) se zhrou­tí k zemi. Zpátky v pří­tom­nos­ti Harmonika tasí prv­ní a Franka zastře­lí. Poté na památ­ku nacpe umí­ra­jí­cí­mu Frankovi do úst svou har­mo­ni­ku.

V domě se Harmonika a Cheyenne opět lou­čí s paní McBainovou, kte­rá dohlí­ží na stav­bu nádra­ží, když posád­ky poklá­da­jí­cí kole­je dora­zí do Sweetwateru. Když oba muži odjíž­dě­jí, Cheyenne upad­ne a při­zná se, že ho Morton smr­tel­ně zra­nil při boji s Frankovou ban­dou. Zatímco Harmonica odjíž­dí s Cheyennovým mrt­vým tělem, při­jíž­dí pra­cov­ní vlak a paní McBainová nosí děl­ní­kům na želez­ni­ci vodu.

Produkce

Původ

Po nato­če­ní své­ho epo­su z ame­ric­ké občan­ské vál­ky Hodný, zlý a ošk­li­vý měl Leone v úmys­lu už žád­ný wes­tern nena­to­čit, pro­to­že se domní­val, že řekl vše, co chtěl říci. Dostal se mu do rukou román The Hoods od pseu­do­ny­mu „Harry Grey“, fik­tiv­ní kni­ha zalo­že­ná na auto­ro­vých vlast­ních zku­še­nos­tech židov­ské­ho kapu­cí­na v době pro­hi­bi­ce, a plá­no­val jej adap­to­vat do fil­mo­vé podo­by (o 17 let poz­dě­ji z něj vzni­kl jeho posled­ní film Tenkrát v Americe). Hollywoodská stu­dia však Leonemu nabí­ze­la pou­ze wes­ter­ny. United Artists (kte­ré pro­du­ko­va­lo Dolarovou tri­lo­gii) mu nabíd­lo mož­nost nato­čit film s Charltonem Hestonem, Kirkem Douglasem a Rockem Hudsonem, ale Leone odmí­tl. Když Paramount nabí­dl Leonemu vel­ko­rysý roz­po­čet a pří­stup k Henrymu Fondovi - jeho oblí­be­né­mu her­ci, s nímž chtěl pra­co­vat prak­tic­ky celou svou kari­é­ru - Leone nabíd­ku při­jal.

Leone kon­cem roku 1966 pově­řil Bernarda Bertolucciho a Daria Argenta, aby mu pomoh­li navrh­nout fil­mo­vé zpra­co­vá­ní. Muži strá­vi­li vět­ši­nu násle­du­jí­cí­ho roku sle­do­vá­ním a dis­ku­se­mi o mno­ha kla­sic­kých wes­ter­nech, jako jsou napří­klad film V pra­vé poled­ne, Železný kůň, Komančové a Hledači, v Leoneho domě a sesta­vi­li pří­běh slo­že­ný téměř výhrad­ně z „odka­zů“ na ame­ric­ké wes­ter­ny.

Počínaje fil­mem Hodný, zlý a ošk­li­vý, kte­rý měl původ­ně tři hodi­ny, byly Leoneho fil­my pro kasov­ní trh obvykle krá­ce­ny (čas­to dost výraz­ně). Leone si byl dél­ky fil­mu Tenkrát na Západě během natá­če­ní vel­mi vědom a násled­ně pově­řil Sergia Donatiho, kte­rý pra­co­val na něko­li­ka dal­ších Leoneho fil­mech, aby mu pomohl dopra­co­vat scé­nář, a to pře­de­vším pro­to, aby ke kon­ci pro­duk­ce dél­ku fil­mu ome­zil. Mnoho z nej­pa­mát­něj­ších dia­lo­gů fil­mu pochá­zí od Donatiho nebo od ang­lic­ké­ho adap­tá­to­ra dia­lo­gů, ame­ric­ké­ho her­ce v emi­gra­ci Mickeyho Knoxe.

Styl a tempo

U fil­mu Tenkrát na Západě Leone změ­nil svůj pří­stup opro­ti svým před­cho­zím wes­ter­nům. Zatímco „dola­ro­vé“ fil­my byly své­ráz­né a roz­ver­né, oslav­né a záro­veň jazy­ko­vě ladě­né paro­die na iko­ny Divokého zápa­du, ten­to film má mno­hem poma­lej­ší tem­po a ponu­ré téma. Leoneho oso­bi­tý styl, kte­rý se výraz­ně liší od fil­mu Sanshiro Sugata (1943) Akiry Kurosawy, ale je jím vel­mi ovliv­něn, je stá­le pří­to­men, ale pro začá­tek Leoneho dru­hé tri­lo­gie, tzv. tri­lo­gie Tenkrát na zápa­dě, byl pozmě­něn. Postavy v tom­to fil­mu se také začí­na­jí výraz­ně měnit opro­ti svým před­chůd­cům v Dolarové tri­lo­gii. Nejsou tak vyhra­ně­né a nezvykle pro Leoneho dosa­vad­ní posta­vy se v prů­bě­hu pří­bě­hu začí­na­jí měnit (nebo se o to ale­spoň pokou­še­jí). To sig­na­li­zu­je začá­tek dru­hé fáze Leoneho sty­lu, kte­rý byl dále roz­ví­jen ve fil­mech Kapsy plné dyna­mi­tu! a Tenkrát v Americe.

Film obsa­hu­je dlou­hé, poma­lé scé­ny s vel­mi málo dia­lo­gy a malým děním, pře­ru­šo­va­né krát­kým a náh­lým nási­lím. Leoneho mno­hem více než samot­né nási­lí zají­ma­ly ritu­á­ly, kte­ré mu před­chá­ze­ly. Tón fil­mu odpo­ví­dá vyprah­lé polo­pouš­ti, v níž se pří­běh ode­hrá­vá, a pro­půj­ču­je mu pocit rea­lis­tič­nos­ti, kte­rý kon­tras­tu­je s mis­tr­nou cho­re­o­gra­fií pře­stře­lek.

Leone s obli­bou vyprá­věl o paříž­ském kině, kde film běžel bez pře­stáv­ky dva roky. Když toto kino navští­vil, byl obklo­pen fanouš­ky, kte­ří chtě­li jeho auto­gram, a také pro­mí­ta­čem, kte­rý nebyl pří­liš nad­še­ný. Leone tvr­dil, že mu pro­mí­tač řekl: „Zabiju tě! Dva roky pořád doko­la ten samý film! A je to tak POMALÉ!“

Lokality

Interiéry pro film se natá­če­ly ve stu­di­ích Cinecittà v Římě. Úvodní sek­ven­ce se tře­mi střel­ci, kte­ří se setká­va­jí ve vla­ku, byla jed­nou ze sek­ven­cí natá­če­ných ve Španělsku. Natáčení scén na nádra­ží Cattle Corner Station, jak byla tato loka­ce v pří­bě­hu nazvá­na, bylo naplá­no­vá­no na čty­ři dny a natá­če­lo se na nádra­ží „duchů“ v obci La Calahorra neda­le­ko Guadixu v pro­vin­cii Granada ve Španělsku, stej­ně jako scé­ny z fil­mu Flagstone. Natáčení scén upro­střed želez­ni­ce pro­bí­ha­lo podél želez­nič­ní tra­ti Guadix-Hernán-Valle.  Scény na ran­či Sweetwater se natá­če­ly v pouš­ti Tabernas ve Španělsku; ranč se dodnes nachá­zí na mís­tě, kte­ré se dnes nazý­vá Western Leone. Cihlový oblouk, v němž se Bronsonova posta­va vra­cí do své­ho mlá­dí a k původ­ní­mu inci­den­tu lyn­čo­vá­ní, byl posta­ven poblíž malé­ho letiš­tě 15 mil sever­ně od Monument Valley v Utahu a dvě míle od ame­ric­ké sil­ni­ce 163 (kte­rá spo­ju­je Gouldings Lodge a Mexican Hat). Samotné Monument Valley je hoj­ně vyu­ží­vá­no pro tra­su, po kte­ré Jill ces­tu­je ke své nové rodi­ně ve Sweetwateru.

Obsazení

Fonda nepři­jal prv­ní Leoneho nabíd­ku hrát Franka, a tak ho Leone letěl pře­svěd­čit do New Yorku a řekl mu: „Nevím, jest­li je to prav­da: „Představte si to: kame­ra uka­zu­je střel­ce od pasu dolů, jak vyta­hu­je zbraň a stří­lí na běží­cí dítě. Kamera se naklo­ní k obli­če­ji střel­ce a... je to Henry Fonda.“ V té chví­li se najed­nou obje­vil na scé­ně. Po setká­ní s Leonem zavo­lal Fonda své­mu pří­te­li Elimu Wallachovi, kte­rý s ním hrál ve fil­mu Hodný, zlý a ošk­li­vý. Wallach Fondovi pora­dil, aby film nato­čil, a řekl mu: „Užiješ si to, jak se pat­ří.“

Když Fonda roli při­jal, při­šel na natá­če­ní s hně­dý­mi kon­takt­ní­mi čočka­mi a vou­sy. Fonda se domní­val, že mít tma­vé oči a vou­sy bude dob­ře ladit se zlem jeho posta­vy a také pomů­že divá­kům při­jmout toho­to „nové­ho“ Fondu jako padou­cha, ale Leone mu oka­mži­tě řekl, aby si čoč­ky a vou­sy sun­dal. Leone měl pocit, že Fondovy mod­ré oči nej­lé­pe odrá­že­jí chlad­nou, ledo­vou pova­hu vra­ha. Byl to jeden z prv­ních pří­pa­dů ve wes­ter­nu, kdy padou­cha hrál hlav­ní herec.

Po dokon­če­ní fil­mu byl sní­mek Tenkrát na Západě dabo­ván do něko­li­ka jazy­ků, včet­ně ital­šti­ny, fran­couz­šti­ny, něm­či­ny, špa­něl­šti­ny a ang­lič­ti­ny. Pro ang­lic­ký dabing byly pou­ži­ty hla­sy mno­ha ame­ric­kých her­ců, včet­ně Fondy, Bronsona, Robardse, Wynna, Wolffa a Lionela Standera. Zbytek herec­ké­ho obsa­ze­ní však muse­li dabo­vat jiní her­ci - včet­ně Claudie Cardinale, kte­rou dabo­va­la hereč­ka Joyce Gordon.

---

• Zdroj: Anglická wiki­pe­die
• Photo © Paramount Pictures

---