Terapie láskou: Cesta k uzdravení a sebezdokonalení po krizi nevěry

Přistihnutí své man­žel­ky při nevě­ře může být dosti trau­ma­ti­zu­jí­cí záži­tek. Pat, kte­rý trpí bipo­lár­ní afek­tiv­ní poru­chou si prá­vě tako­vý záži­tek před osmi měsí­ci pro­žil. Svojí man­žel­ku Nikki při­sti­hl doma ve spr­še zrov­na ve chví­li, kdy mu byla nevěr­ná s uči­te­lem tělo­cvi­ku ve ško­le, kde pra­cu­je. Pat tuto kon­fron­ta­ci psy­chic­ky nezvlá­dl a v záchva­tu vzte­ku milen­ce své ženy málem zabil. Nyní, osm měsí­ců po jeho umís­tě­ní do Baltimoreské léčeb­ny pro dušev­ně cho­ré, je pro­puš­těn do domá­cí péče na žádost jeho mat­ky. Jeho začle­ně­ní zpět do spo­leč­nos­ti ale nebu­de úpl­ně jed­no­du­ché, pro­to­že se roz­ho­dl svůj veš­ke­rý čas věno­vat sebez­do­ko­na­lo­vá­ní, aby zís­kal svo­ji ženu zpět. Jako sou­část pro­ce­su je sezná­men se sestrou nej­lep­ší kama­rád­ky své man­žel­ky, vdo­vou Tiffany, kte­rá si po smr­ti své­ho man­že­la skon­či­la také na práš­kách.

A musím říci, že jsem rád za pub­li­ci­tu, kte­ré se sním­ku díky nomi­na­cím dosta­lo. Není to totiž jen dal­ší roman­tic­ká kome­die, ve kte­ré se mih­ne párek zná­mých tvá­ří a za měsíc po ní ani pes neštěk­ne. Oproti mno­hým podob­ně ladě­ným sním­kům se totiž Terapie lás­kou nesna­ží jen nasti­ňo­vat pro­ble­ma­ti­ku fyzic­ky nebo psy­chic­ky poško­ze­ných lidí jako sou­část nara­ti­vu, zde je na tom pří­mo sta­vě­no. Ne však do tako­vé míry, aby se cha­rak­te­ry divá­ko­vi vzdá­li­ly, jen je jim poskyt­nu­to odbor­něj­ší záze­mí pro pozvol­ný pře­chod do osob­ní rovi­ny, kde se spí­še řeší jejich poci­ty a potře­by, než fak­ta obklo­pu­jí­cí jejich pro­blémy. Do jis­té míry je sní­mek něčím podob­ným, jako tro­chu poza­po­me­nu­tý Garden State.

Russell ten­to­krát totiž šel do hloub­ky a mís­to toho aby divák sle­do­val cha­rak­te­ry a jejich pro­blémy přes nevi­di­tel­né sklo, oci­tá se upro­střed jejich živo­tů se vším co to obná­ší. Postupně se dostá­vá k léty ově­ře­né­mu fak­tu, že nikdo z nás není nor­mál­ní a kaž­dý máme své vnitř­ní démo­ny, kte­ré je potře­ba potla­čit; někdo je jen má o něco vět­ší. Hlavní je neztrá­cet nadě­ji.

A tak se nebo­jím Terapii lás­kou ozna­čit už teď za jeden z nej­lid­štěj­ších sním­ků mezi nomi­no­va­ný­mi na cenu aka­de­mie. Je to z vel­ké čás­ti ze zamě­ře­ní sním­ku, nicmé­ně také z fak­tu, že se pros­tě jed­ná o do detai­lu emo­ci­o­nál­ně půso­bi­vou roman­ci, kte­rá se opí­rá režij­ně jis­tou ruku, sluš­né herec­ké výko­ny, parád­ní dopro­vod a tu správ­nou atmo­sfé­ru. Místy se sice až pří­liš spo­lé­há na svo­ji vlast­ní pre­mi­su, nicmé­ně v obklo­pe­ní více či méně šíle­ných lidí jsem ocho­ten ten­to fakt pro­mi­nout. Terapie lás­kou si tak dle mého zaslou­ží šan­ci, ať už jsou roman­tic­ké sním­ky vaše sla­bost nebo ne. Dost prav­dě­po­dob­ně i ta slza ukáp­ne.

Ne všich­ni bláz­ni to nema­jí v hla­vě v pořád­ku. Terapie lás­kou je pře­kva­pi­vě tre­fou do čer­né­ho, co se týče cit­li­vé roman­ti­ky, kte­rá se však neztrá­cí ani na chví­li z osob­ní­ho hle­dis­ka. Skvěle napsa­ná roman­ce, kte­rá není chudá na zná­mé tvá­ře  je tu něko­li­krát do roka. Podobně zpro­střed­ko­va­ný záži­tek plný roz­díl­ných emo­cí od začát­ku do kon­ce ale zase tak čas­to ne. Pokud tedy nejste vyte­sa­ní z kame­ne, nezbý­vá než ty dvě hodi­ny ve spo­leč­nos­ti cito­vě naru­še­ných osob smě­le dopo­ru­čit. O sluš­ných herec­kých výko­nech a jed­nom z nej­lep­ších hudeb­ních výbě­rů posled­ních měsí­ců nemluvě. 

Hodnocení: 85 %

Koktejl: 

20% Psycholigcké pro­blémy
50% Romance
30% Hřejivý pocit

---

---