Učedník a válečný mág - kniha

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Fletcher si při­pa­dal jako v prázd­no­tě. V pli­cích měl mra­zi­vé pále­ní a nedo­stá­va­lo se mu kys­lí­ku. V hla­vě si pře­hrá­val svo­je vzpo­mín­ky, když tu ho někdo vytáh­nul a on se koneč­ně mohl vol­ně nadech­nout. Jakmile byl mimo vodu, hned se roz­kaš­lal a navíc dostal pořád­nou ránu pěs­tí do zad. Othello ho povzbu­zo­val, aby to všech­no dal ven, tak to bude ono. Když se Fletcher dosta­teč­ně pro­bral, tak viděl, že je na malém ost­rův­ku. Byli tam všich­ni - Fletcher, Othello, Cress, Sylva a Fletcherova mat­ka. Kromě nich měli ješ­tě u sebe báj­né tvo­ry. Když se všich­ni vzpa­ma­to­va­li, zjis­ti­li, že se hýbou.

Ale tak to neby­lo - ost­růvek se pohy­bo­val. Minimálně tak se jm to zdá­lo, avšak neby­la to úpl­ně prav­da - sedě­li na zara­ta­no­vi. Toho si jako prv­ní vši­ml Fletcher. Jednalo se o obro­vi­tán­skou oboj­ži­vel­nou žel­vu, kte­rá však vypa­da­la jako démon. Fletcher pře­mýš­lel, jak z toho ven, ale jeli­kož kolem byla voda a nikde pev­ni­na, tak se roz­ho­dl držet se a nepouš­tět, i když klouzal z její­ho hřbe­tu. Všiml sedě­li mlč­ky, až to ticho pro­lo­mi­la Cress, kte­rá zapo­le­mi­zo­va­la o otáz­ce, jak to bude dál. Sylva jí na to jenom odvě­ti­la, že počka­jí, dokud se neo­cit­nou na sou­ši, pří­pad­ně na mís­tě, kde by se moh­li scho­vat.

Othello zabru­čel, že neví, proč by se měli scho­vá­vat. Sylva se hned poté zepta­la, jest­li mys­lí, že orko­vé neu­hod­nou, kam zmi­ze­li. Prohlásila, ž najdou krev a nebu­de už pro ně pro­blém, je všech­ny najít. Cress si pro sebe jen zašep­ta­la, že je tře­ba necha­jí na poko­ji. Sylva s tím nesou­hla­si­la s tím, že pře­ce zni­či­li samot­né srd­ce jejich armá­dy, kte­rou budo­va­li dlou­hé roky a tudíž je logic­ké, že to nene­cha­jí jen tak. Prostě jim nedo­vo­lí ode­jít jen tak, jako­by se nic nesta­lo. Do něko­li­ka hodin je začnou hle­dat a je tak otáz­ka času, kdy je dostih­nou.

Fletcher do toho vstou­pil s tím, že musí všich­ni počkat než se dosta­nou na pev­nou zem a nescho­va­jí se v lese. Pak se posu­nul blí­že ke své mat­ce a opřel se o ni, což samo o sobě bylo zvlášt­ní, pro­to­že dlou­há léta byl bez ní. Jako nemluv­ně byl totiž poho­ze­ný ve sně­hu, kde ho našli a on až v dospě­los­ti našel svo­ji rodič­ku. Dlouho jí to měl za zlé, ale pak pocho­pil, že i ona byla od něj nedob­ro­vol­ně odtr­že­ná. Matka se chvě­la, pro­to­že byla hod­ně vyhub­lá a navíc nyní i pro­má­če­ná skrz naskrz. Fletcher se zne­na­dá­ní zeptal Cress, kde mají vaky.

Ta pro­hlá­si­la leda­by­le, že někde tam. Omlouvala tuhle infor­ma­ci tím, že potře­bo­va­la mít vol­né ruce, aby se dosta­la na hla­di­nu, jeli­kož se nachá­ze­li všich­ni ve vodě. Zachránila pou­ze dva - Fletcherův a Jeffreyho. Fletcher byl roz­mr­ze­lý, že při­šli o vak, kte­rý skrý­val okvět­ní líst­ky, jenž byly jedi­nou ochra­nou před při­ro­ze­ně jedo­va­tým vzdu­chem Aetheru. Takto trud­no­my­sl­ný ote­vřel svůj vak a ule­vi­lo se mu, když zjis­til, obsah je uchrá­ně­ný. Vyndal si kože­ný kabá­tec, kte­rý dostal k naro­ze­ni­nám od Berdona. Nevzal si ho však pro sebe, ale pře­tá­hl jím mat­či­na rame­na. Velmi ji potě­ši­lo, že na ni tak­to její syn mys­lí.

Děj mě tedy neza­u­jal, čeka­la jsem něco víc, ale musím pochvá­lit obál­ku, kte­rá je váž­ně moc hez­ky udě­la­ná. Je to pod­le mě tako­vé jem­né fan­ta­sy, tak­že čte­ná­ři, jenž vyzná­va­jí ten­to žánr, budou urči­tě spo­ko­je­ní. Má 344 stran.

Knihu může­te zakou­pit za 214 Kč zde.

• Autor: Taran Matharu
• Žánr: pro děti a mlá­dež
• Nakladatelství: Alpress
• Datum vydá­ní:2017