Fletcher si připadal jako v prázdnotě. V plicích měl mrazivé pálení a nedostávalo se mu kyslíku. V hlavě si přehrával svoje vzpomínky, když tu ho někdo vytáhnul a on se konečně mohl volně nadechnout. Jakmile byl mimo vodu, hned se rozkašlal a navíc dostal pořádnou ránu pěstí do zad. Othello ho povzbuzoval, aby to všechno dal ven, tak to bude ono. Když se Fletcher dostatečně probral, tak viděl, že je na malém ostrůvku. Byli tam všichni - Fletcher, Othello, Cress, Sylva a Fletcherova matka. Kromě nich měli ještě u sebe bájné tvory. Když se všichni vzpamatovali, zjistili, že se hýbou.
Ale tak to nebylo - ostrůvek se pohyboval. Minimálně tak se jm to zdálo, avšak nebyla to úplně pravda - seděli na zaratanovi. Toho si jako první všiml Fletcher. Jednalo se o obrovitánskou obojživelnou želvu, která však vypadala jako démon. Fletcher přemýšlel, jak z toho ven, ale jelikož kolem byla voda a nikde pevnina, tak se rozhodl držet se a nepouštět, i když klouzal z jejího hřbetu. Všiml seděli mlčky, až to ticho prolomila Cress, která zapolemizovala o otázce, jak to bude dál. Sylva jí na to jenom odvětila, že počkají, dokud se neocitnou na souši, případně na místě, kde by se mohli schovat.
Othello zabručel, že neví, proč by se měli schovávat. Sylva se hned poté zeptala, jestli myslí, že orkové neuhodnou, kam zmizeli. Prohlásila, ž najdou krev a nebude už pro ně problém, je všechny najít. Cress si pro sebe jen zašeptala, že je třeba nechají na pokoji. Sylva s tím nesouhlasila s tím, že přece zničili samotné srdce jejich armády, kterou budovali dlouhé roky a tudíž je logické, že to nenechají jen tak. Prostě jim nedovolí odejít jen tak, jakoby se nic nestalo. Do několika hodin je začnou hledat a je tak otázka času, kdy je dostihnou.
Fletcher do toho vstoupil s tím, že musí všichni počkat než se dostanou na pevnou zem a neschovají se v lese. Pak se posunul blíže ke své matce a opřel se o ni, což samo o sobě bylo zvláštní, protože dlouhá léta byl bez ní. Jako nemluvně byl totiž pohozený ve sněhu, kde ho našli a on až v dospělosti našel svoji rodičku. Dlouho jí to měl za zlé, ale pak pochopil, že i ona byla od něj nedobrovolně odtržená. Matka se chvěla, protože byla hodně vyhublá a navíc nyní i promáčená skrz naskrz. Fletcher se znenadání zeptal Cress, kde mají vaky.
Ta prohlásila ledabyle, že někde tam. Omlouvala tuhle informaci tím, že potřebovala mít volné ruce, aby se dostala na hladinu, jelikož se nacházeli všichni ve vodě. Zachránila pouze dva - Fletcherův a Jeffreyho. Fletcher byl rozmrzelý, že přišli o vak, který skrýval okvětní lístky, jenž byly jedinou ochranou před přirozeně jedovatým vzduchem Aetheru. Takto trudnomyslný otevřel svůj vak a ulevilo se mu, když zjistil, obsah je uchráněný. Vyndal si kožený kabátec, který dostal k narozeninám od Berdona. Nevzal si ho však pro sebe, ale přetáhl jím matčina ramena. Velmi ji potěšilo, že na ni takto její syn myslí.
Děj mě tedy nezaujal, čekala jsem něco víc, ale musím pochválit obálku, která je vážně moc hezky udělaná. Je to podle mě takové jemné fantasy, takže čtenáři, jenž vyznávají tento žánr, budou určitě spokojení. Má 344 stran.
Knihu můžete zakoupit za 214 Kč zde.
- Autor: Taran Matharu
- Žánr: pro děti a mládež
- Nakladatelství: Alpress
- Datum vydání:2017
Nejnovější komentáře