V dobré společnosti

Jednou jsi dole a jed­nou naho­ře. V dneš­ní době nikdy nevíš, jak dlou­ho se ješ­tě udr­žíš na svém tep­lém mís­tě v pěk­né kan­ce­lá­ři. Taky si roz­hod­ně nemys­líš, ze když ti je 51, tak tě může vystří­dat šest­a­dva­ce­ti­le­té ucho....

Ale ono to mož­né je. Alespoň tedy ve fil­mu V dob­ré spo­leč­nos­ti. Dan Foreman (Dennis Quaid) je šéfem úspěš­né­ho oddě­le­ní pro­de­je (inzer­ce prá­ce) jed­no­ho spor­tov­ní­ho ame­ric­ké­ho časo­pi­su. Jeho týmu daří a jeho kole­go­vé ho mají rádi. Je přes­ným pro­to­ty­pem dneš­ní­ho pra­cov­ně úspěš­né­ho člo­vě­ka. Má man­žel­ku a dvě dospí­va­jí­cí dce­ry, kte­ré vždy ráno opouš­tí za tmy a za tmy se také z (inzer­ce prá­ce) vra­cí. Přesto ho čeká nepří­jem­né pře­kva­pe­ní...

Jako jaký­si „osud“ hlav­ních hrdi­nů, v moder­ním poje­tí mož­ná sym­bol glo­ba­li­za­ce, fúzí a akvi­zic vystu­pu­je ve fil­mu posta­va jmé­nem Teddy K. Šéf a stra­tég jakési kor­po­ra­ce, kte­rá se neu­stá­le mění. Tu něja­kou fir­mu kou­pí, tu něja­kou (nebo i tu samou) pro­dá. A prá­vě to se sta­ne i Danovi. Firma Teddyho K. kou­pí jeho časo­pis a dojde na orga­ni­zač­ní změ­ny. Na Danovo mís­to nastou­pí mla­dí­ček Carter Duryea (Topher Grace), kte­rý má sice elán a je zapá­len pro věc, ale vlast­ně dosud pro­dá­val jen mobil­ní tele­fo­ny. Navíc při­chá­zí do fir­my jako „ten z ven­čí“, ten, kte­rý při­ná­ší nepří­jem­né změ­ny, včet­ně sni­žo­vá­ní sta­vů.

Aby situ­a­ce byla ješ­tě zou­fa­lej­ší, dozví se Dan, že jeho man­žel­ka čeká tře­tí dítě a nej­star­ší dce­ra Alex se chys­tá stu­do­vat na poměr­ně dra­hé ško­le. A nad Danem neu­stá­le visí stra­šák pro­puš­tě­ní... Ani Carter, kte­rý je v dané situ­a­ci spí­še na stra­ně vítě­ze, na tom není tak růžo­vě, jak by se snad moh­lo zdát. Své nové funk­ce se poně­kud obá­vá, ale oko­lí ho vidí jako nad­še­né­ho šéfa s jas­nou vizí. Díky své­mu pra­cov­ní­mu nasa­ze­ní ho po sotva půlroč­ním man­žel­ství opouš­tí man­žel­ka. A tak se Carter, bez man­žel­ky, bez přá­tel, zuři­vě chá­pe jaké­ko­li pří­le­ži­tos­ti dostat se k tro­še lid­ské­ho tep­la.

A co čert nechtěl, nachá­zí jej u Danovy dce­ry Alex (Scarlett Johansson). Docela sluš­ně roze­hra­ná par­tie, díky níž má Dan plné prá­vo Cartera nená­vi­dět... Přesto se z původ­ních sou­pe­řů vli­vem okol­nos­tí časem stá­va­jí spo­jen­ci, kte­ří spo­lu boju­jí pro­ti celé kor­po­ra­ci a vzá­jem­ně si pomů­žou dostat se tam, kde oba chtějí/mají být. Po této nepří­jem­né život­ní eta­pě se oba muži tro­chu změ­ní. Dan bude asi více ve stře­hu a Carter si uvě­do­mí, že neje­nom pra­cí živ je člo­věk a dá si „voraz“. Nakonec se z něj vyklu­be doce­la milý, nor­mál­ní kluk, kte­rý ví, že se má ješ­tě hod­ně co učit.

Osobně mám tro­chu pro­blém se zařa­ze­ním fil­mu do kate­go­rie kome­die. To je straš­ně širo­ké. Když už, dala bych mu ale­spoň nálep­ku rea­lis­tic­ké kome­die. To, co se ve fil­mu ode­hrá­vá, se může klid­ně něko­mu stát. Člověk si nemů­že být ničím jist. Usilovně pře­mýš­lím, v čem tkví ta kome­di­a­li­ta. Asi v Carterově upřím­né, poně­kud zou­fa­lé a vlast­ně nemotor­né sna­ze o dosa­že­ní úspě­chu...

O filmu:

Rok: 2004
Oficiální web: In Good Company
Scénář a režie: Paul Weitz
Hudba: Stephen Trask
V hlav­ních rolích: Dennis Quaid, Topher Grace, Scarlett Johansson
Délka: 109 minut

---