Venkovský učitel - nejlepší český film roku 2007

Režisér Bohdan Sláma, autor ceně­ných fil­mů Štěstí nebo Divoké vče­ly, při­ve­dl na svět­lo svě­ta pozo­ru­hod­ný film, u kte­ré­ho se zase jed­nou nemu­sí­te sty­dět za čes­kou kine­ma­to­gra­fii. Venkovský uči­tel má nejen dob­rý námět, ale záro­veň ho i skvě­le roz­ví­jí, ved­le toho při­ná­ší do čes­kých luhů a hájů něco nové­ho a pře­de­vším před­sta­vu­je pre­ciz­ní, žánro­vě čis­tou podí­va­nou. Rozlučte se s hře­ji­vý­mi, las­ka­vý­mi kome­di­e­mi, kte­ré mají čeští tvůr­ci tak rádi, při­chá­zí čis­to­krev­né dra­ma se vším všu­dy.

Námět Venkovského uči­te­le je vcel­ku pros­tý, jedi­ná věc, kte­rá by Vás moh­la tro­chu pře­kva­pit, se pro­pa­gu­je pře­dem, tak­že vět­ši­na divá­ků by měla vědět, do čeho jde, i když bohu­žel sna­ha najít v čes­kém fil­mu za kaž­dou cenu kome­dii se stá­le u mno­ha z nich nepří­jem­ně pro­je­vu­je.

Hlavním hrdi­nou sním­ku je mla­dý uči­tel, kte­rý opus­til lukra­tiv­ní mís­to na gym­ná­ziu, aby učil na chudé ško­le kde­si v zapa­dá­ko­vě. Nevede ho k tomu žád­ná naiv­ní tou­ha po klid­ném duchu pří­ro­dy, nýbrž útěk před lid­mi, svou minu­los­tí a čás­teč­ně i sebou samým. Učitel je totiž homose­xu­ál a dou­fá, že ves­ni­ce mu poskyt­ne jakési úto­čiš­tě a záro­veň mu umož­ní začít svůj život nano­vo.

Homosexuální téma­ti­ka je v čes­kém pro­stře­dí poměr­ně neob­vyk­lá a o to víc těší, že Venkovský uči­tel si s ní pora­dil tak dob­ře. Rozhodně před sebou nemá­me film, kte­rý by se sna­žil námě­tem či jeho zpra­co­vá­ním šoko­vat, nao­pak Venkovský uči­tel není ničím jiným než pří­bě­hem o hle­dá­ní lás­ky. Lásku nehle­dá jen uči­tel, ale i ostat­ní posta­vy, pro­to­že jak říká hrdi­no­va mat­ka: být sám je to nej­hor­ší. Každý zkrát­ka něko­ho potře­bu­je, ať už je výsled­ný vztah zalo­že­ný na čem­ko­li.

Snímek se opí­rá o nad­mí­ru zda­ři­lý scé­nář. Příběh je půso­bi­vě roze­hra­ný, je při­ro­ze­ný a uvě­ři­tel­ný. Scénář skvě­le pra­cu­je s para­lel­nos­tí jed­not­li­vých osu­dů, gra­da­cí pří­bě­hu, s nej­růz­něj­ší­mi moti­vy a sym­bo­ly. Vedle toho se vyhý­bá fil­mo­vé ste­re­o­typ­nos­ti, posta­vy nejsou kli­šo­vi­tě šab­lo­no­vi­té a všech­ny scé­ny nejsou kon­ci­po­vá­ny jako pod­le učeb­ni­ce scénáristy-začátečníka. Například jed­na z nej­lep­ších scén, kdy se jako divá­ci popr­vé ote­vře­ně dozví­dá­me o odliš­né sexu­ál­ní ori­en­ta­ci hrdi­ny (mož­ná až zamr­zí, že je ten­to fakt medi­ál­ní kam­pa­ní tak pro­va­ře­ný), je poja­ta ori­gi­nál­ně a o to je její vyzně­ní zásad­něj­ší a fil­mař­sky úder­něj­ší.

Obrovský podíl na dob­rém dojmu, kte­rý Venkovský uči­tel vyvo­lá, mají herec­ké výko­ny. Všichni hra­jí výbor­ně, jsou uvě­ři­tel­ní a v sou­la­du s kva­lit­ním scé­ná­řem i tech­nic­kým zpra­co­vá­ním sku­teč­ní. Stěžejní je pocho­pi­tel­ně hlav­ní role, v níž Pavel Liška doka­zu­je, že nehod­lá být navždy pou­ze před­sta­vi­te­lem směš­ných idi­o­tů (ško­da jen, že ho někte­ří divá­ci neu­stá­le v této polo­ze vidí a vidět chtě­jí). Jeho pro­jev v roli izo­lo­va­né­ho inte­lek­tu­á­la je civil­ní a maxi­mál­ně pře­svěd­či­vý.

Neztratí se však ani Zuzana Bydžovská, jíž role živo­tem omlá­ce­né cho­va­tel­ky krav napros­to sed­la, ani nehe­rec Ladislav Šedivý coby její syn. Je jen dob­ře, že měl Bohdan Sláma odva­hu obsa­dit nezná­mou tvář bez herec­kých zku­še­nos­tí, pro­to­že Šedivého výkon je vel­mi dob­rý a do role se hodí mno­hem víc než něja­ká médii pro­pra­ná tvář jako napří­klad Vojta Kotek, kte­rý má ve fil­mu nepod­stat­ný štěk, díky němuž mi tahle myš­len­ka při­šla na mysl.

Vedle všech těch­to kla­dů bodu­je Venkovský uči­tel ješ­tě v jed­nom neza­ne­dba­tel­ném aspek­tu – tech­nic­kém zpra­co­vá­ní. Bohdan Sláma zvo­lil tech­ni­ku jed­na scé­na = jeden záběr. Můžeme tak sle­do­vat dlou­hé nepře­ru­šo­va­né jízdy kame­ry, kte­ré jed­nak dob­ře pod­tr­há­va­jí tem­po a cel­ko­vý ráz sním­ku a jed­nak půso­bí veli­ce auten­tic­ky, ať už v klid­ných nebo dra­ma­tic­kých scé­nách.

Verdikt: Působivé, v lec­čems ori­gi­nál­ní, dob­ře napsa­né, zahra­né i tech­nic­ky pro­ve­de­né dra­ma v pra­vém slo­va smys­lu. V kon­tex­tu sou­čas­né čes­ké kine­ma­to­gra­fie roz­hod­ně nej­vyš­ší hod­no­ce­ní.

---

---