West Side Story

West Side Story

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

West Side Story vyprá­ví kla­sic­ký pří­běh o váš­ni­vé riva­li­tě dvou pou­lič­ních gan­gů a roman­tic­ké lás­ce dvou mla­dých lidí v pro­stře­dí New York City roku 1957....

West Side Story pat­ří mezi nej­slav­něj­ší muzi­ká­ly všech dob, kdy jeho popu­la­ri­tě výraz­ně pomoh­la i fil­mo­vá adap­ta­ce z roku 1961. Ta zís­ka­la cel­kem 10 Oscarů a vstou­pi­la do his­to­rie jako jeden z nej­o­ce­ňo­va­něj­ších fil­mo­vých muzi­ká­lů všech dob. Jejím fanouš­kem se stal i Steven Spielberg, kte­rý chtěl 40 let nato­čit muzi­kál a to prá­vě nové zpra­co­vá­ní West Side Story. Píše se rok 2021 a jeho West Side Story se po odkla­dech způ­so­be­né pan­de­mií koneč­ně dočká­vá své­ho uve­de­ní. Nová ver­ze West Side Story se při­tom kva­li­ta­mi zce­la vyrov­ná původ­ní adap­ta­ci.

Steven Spielberg za svou kari­é­ru vyzkou­šel prak­tic­ký kaž­dý žánr (chy­bí mu pou­ze wes­tern, kte­rý by měl při­jít na řadu již brzy). Válečné fil­my, horo­ry, dob­ro­druž­né fil­my, sci-fi i živo­to­pis­ná dra­ma­ta. Za ta léta při­tom nepři­šel o své mis­trov­ské audi­o­vi­zu­ál­ní vypra­věč­ské schop­nos­ti, což pla­tí i u nové­ho zpra­co­vá­ní West Side Story. Ta se zásad­ní­mi změ­na­mi v záplet­ce nepři­chá­zí a nej­vý­raz­něj­ší změ­nou je fakt, že posta­va dok­to­ra je zde nahra­ze­na jeho ženou Valentinou, kte­rou ztvár­ni­la Rita Moreno, kte­rá se již obje­vi­la v roce 1961 v roli Anity a zís­ka­la za ní Oscara. Příběh je ovšem jinak zce­la věr­ný původ­ní­mu muzi­ká­lu a Spielberg jed­no­du­še nato­čil muzi­kál, kte­rý v mno­ha ohle­dech doká­že evo­ko­vat původ­ní adap­ta­ci, jde ovšem pořád o moder­ní a i díky tomu ener­gič­těj­ší zpra­co­vá­ní. Spielbergovi sice při jeho aktu­ál­ních 74 letech táh­ne na 80 let, o svou ener­gii ovšem oči­vid­ně nadá­le nepři­šel.

Spielbergovo West Side Story sku­teč­ně půso­bí jako vysně­ný pro­jekt. Projekt, kte­rý si jeho tvůr­ce nesku­teč­ně hýč­kal a sna­žil se ho dovézt k doko­na­los­ti. Jde o mis­trov­ské dílo, kte­ré Spielbergova dvor­ní­ho kame­ra­ma­na Janusze Kamińskiho před­vá­dí v nej­vět­ší for­mě za posled­ní roky. Jakmile totiž Spielbergovo West Side Story započne, začnou znít zná­mé hudeb­ní moti­vy Leonarda Bernsteina a do toho se v prů­bě­hu obje­ví všech­na ta pře­krás­ná prá­ce s barva­mi a osví­ce­ním, je jas­né, že divá­ka čeká nesku­teč­ný vje­mo­vý záži­tek, kte­rý od začát­ku zaujme i dobo­vou výpra­vou, kos­týmy a pře­de­vším tím, že se uká­že, že je díky rasis­mu či nási­lí West Side Story zce­la aktu­ál­ním dílem i pro 21. sto­le­tí. A i pro­to nové zpra­co­vá­ní zby­teč­ným fil­mem.

Už původ­ní West Side Story pře­ná­ší pří­běh Romea a Julie z ital­ské Verony do ulic New Yorku 50. let. Spielbergovo ucho­pe­ní je poté plné ener­gie, v těch správ­ných momen­tech ovšem jeho West Side Story doká­že fun­go­vat i jako shake­spea­rov­ská tragé­die. West Side Story z roku 1961 má dodnes nesku­teč­né kouz­lo, pře­ci jen ovšem nevy­hnu­tel­ně půso­bí tro­chu zasta­ra­le a nové Spielberovo zpra­co­vá­ní bude pro moder­ní­ho divá­ka v pod­sta­tě vděč­něj­ší. Má výho­du i v tom, že je její 100-milinový roz­po­čet roz­hod­ně vidět a v pod­sta­tě komor­ní pří­běh dvou zne­svá­ře­ných gan­gů a pro­kle­té lás­ky díky tomu půso­bí vel­ko­le­pě. Klíčové je ovšem to, že zde je Spielberg jako tvůr­ce v nej­vět­ší for­mě za posled­ních 20 let a do své­ho vysně­né­ho pro­jek­tu dává napros­to vše.

V muzi­ká­lo­vých vodách nezku­še­ný Spielberg se posta­rá o něko­lik pove­de­ných hudeb­ních čísel. Celé Spielberogo West Side Story je v pod­sta­tě slo­že­né z per­fekt­ních záběrů/sekvencí, kte­ré fun­gu­jí díky Kamińskiho schop­nos­tem za kame­rou a pocho­pi­tel­ně i díky schop­nos­tem samot­né­ho Spielberga. Skvělá dobo­vá výpra­va, parád­ní střih dvo­ji­ce Michael Kahn a Sarah Broshar. Jednotlivé momen­ty mají parád­ní gra­da­ci, nesku­teč­nou ener­gii a vyvo­lá­va­jí pocit, že líp to pros­tě nešlo.  Jakmile dojde na hudeb­ní čís­la v tělo­cvič­ně či na poli­cej­ní sta­ni­ci, nemů­že být pochyb o tom, že Spielberg se v neo­byd­le­ných muzi­ká­lo­vých vodách zabyd­lel solid­ně.

Skvěle při­tom vypa­da­jí nejen vel­ko­le­pá vystou­pe­ní, ale i osob­ní momen­ty. První osu­do­vé setká­ní Tonyho a Maríe má ten správ­ný nádech toho, že se Země zasta­vi­la a v pohy­bu zůstal jen vyvo­le­ný člo­věk, kte­rý něko­mu padl do oka. Na jed­nu stra­nu je Kamińskiho doko­na­lost už v jis­tém ohle­du neza­jí­ma­vá, na dru­hou stra­nu ovšem Kamiński ovšem zkou­ší prá­vě nové hrát­ky s osví­ce­ním či stí­ny a v souč­tu v zácpě všech těch nád­her­ných fil­mů před­vá­dí jeden ze svých nej­pů­so­bi­věj­ších výko­nů za del­ší dobu.

Spielberg si ovšem pocho­pi­tel­ně kla­sic­ky ohlí­dal i cas­ting. Především obsa­ze­ní Rachel Zegler, kte­rá nejen, že skvě­le zpí­vá, ale i výteč­ně hra­je a do své­ho výko­nu v roli Marie dává napros­to všech­no. Tahle debu­tu­jí­cí hereč­ka má před sebou veli­kou kari­é­ru a má na to se jed­no­ho stát vel­kou holly­wo­od­skou hvězdou. Ansel Elgort je poté vel­mi fajn, krom dvou stě­žej­ních momen­tů ovšem nedo­stá­vá pří­liš herec­ké pří­le­ži­tos­ti. Krom ústřed­ní dvo­ji­ce ovšem skvě­le fun­gu­je i obsa­ze­ní ved­lej­ších rolí. Za role Bernarda a Anity v adap­ta­ci z roku 1961 zís­ka­li George Chakiris a Rita Moreno herec­ké Oscary, jejich náhrad­ní­ci David Alvarez a Ariana DeBose jsou ovšem též skvě­lí. Především DeBose před­vá­dí ve stě­žej­ních momen­tech až vylo­že­ně děsi­vý herec­ký výkon a před­vá­dí pověst­ná šťast­ná roz­hod­nu­tí v pří­pa­dě Spielbergových cas­tingů. Těch paměti­hod­ných výko­nů je ve fil­mu ješ­tě víc a Rita Moreno je ve své nové roli též výteč­ná, Zegler a DeBose si ovšem celý film kra­dou pro sebe. Důležité je ovšem to, že všich­ni ovlá­da­jí zpěv i tanec.

Realizace moder­ní­ho zpra­co­vá­ní ovšem dává smy­sl i pro­to, že někte­rá téma­ta West Side Story doká­ží reflek­to­vat sou­čas­né pro­blémy, West Side Story pořád nepři­šlo o onu kla­sic­kou muzi­ká­lo­vou nad­sáz­ku, téma­ta o rasis­mu a pře­ci jen zby­teč­ném nási­lí ovšem pře­ci jen doká­žou nej­spíš s aktu­ál­ní spo­leč­nos­tí rezo­no­vat. I pro­to West Side Story nemu­sí fun­go­vat jen jako spl­ně­ný sen jed­no­ho tvůr­ce, ale prá­vě i jako film, kte­rý vzni­ká v ide­ál­ním čase.

Spielbergovo West Side Story není jen Spielbergovým spl­ně­ným snem, ale napros­to funkč­ním novým zpra­co­vá­ním muzi­ká­lo­vé legen­dy v tom nej­lep­ším audi­o­vi­zu­ál­ním kabá­tě. Spielberg a Kamiński spo­lu vytvo­ři­li audi­o­vi­zu­ál­ně obsa­ho­vě i obra­zo­vě sil­ný záži­tek, kte­rý má skvě­lé obsa­ze­ní, famóz­ní hudeb­ní čís­la, dechbe­rou­cí vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní a pře­de­vším nadá­le výteč­né­ho audi­o­vi­zu­ál­ní­ho vypra­vě­če Spielberga za kame­rou. Kvalitami se nové West Side Story může zce­la rov­nat ver­zi z roku 1961, pozi­ci jed­no­ho z nej­lep­ších fil­mů roku a jed­no­ho z nej­sil­něj­ších kan­di­dá­tů na Oscara mu asi už nic jen tak nese­be­re......

Verdikt: 90 %

Photo © 20th Century Studios / Amblin Entertainment