Zlato - Zac Efron zbohatl v solidním australském thrilleru

Zoufalý tulák na bez­vý­chod­né ces­tě na kraj svě­ta nara­zí na obrov­ské nale­ziš­tě vzác­né rudy ve fil­mu Zlato, novém slun­cem zali­tém thrille­ru her­ce a reži­sé­ra Anthonyho Hayese, kte­rý je spo­lu­au­to­rem scé­ná­ře s Polly Smyth. Přestože je Zlato po vět­ši­nu sto­pá­že (pře­váž­ně) one-man show, jed­ná se o drs­ně pře­svěd­či­vý a do detai­lů pro­pra­co­va­ný sur­vi­val thriller, kte­rý při­ná­ší své ovo­ce.

Zac Efron hra­je roli beze­jmen­né­ho tulá­ka, kte­rý je živo­tem ubi­tý, ale neztra­til svou las­ka­vou duši; v úvod­ní scé­ně fil­mu podá­vá malé­mu dítě­ti mož­ná svou posled­ní půl­ku sendvi­če. Vystoupí z vla­ku upro­střed pus­ti­ny a hle­dá odvoz ješ­tě dál, to vše na zákla­dě pří­sli­bu prá­ce z pomač­ka­né­ho inze­rá­tu.

Drifter najde odvoz v beze­jmen­ném řidi­či (hra­je ho reži­sér Hayes) a dvo­ji­ce spo­lu pro­ži­je inten­ziv­ní něko­li­ka­den­ní jízdu, kte­rá vyvr­cho­lí, když drif­ter zapne kli­ma­ti­za­ci ve starém jalo­py a pře­hře­je motor.

Na ces­tě do nikam se však sta­ne zvlášt­ní věc: Efronova posta­va si ule­ví v pouš­ti, zatím­co řidič opra­vu­je auto, a spat­ří, že se pod pís­kem něco třpy­tí. Neformální tes­to­vá­ní odha­lí, že našel zla­to; kopá­ní kolem ská­ly nezná kon­ce a ani sta­ré auto nepo­mů­že s jeho vyko­pá­ním.

Zlato je pří­liš vel­ké, než aby se dalo vytáh­nout ze země, a tak se zro­dí plán, jak na něm zbo­hat­nout: jeden z mužů poje­de do nej­bliž­ší­ho měs­ta a seže­ne těž­kou tech­ni­ku na vyko­páv­ky, zatím­co dru­hý zůsta­ne u zla­ta. Navzdory tulá­ko­vě nezku­še­nos­ti s drs­ný­mi pří­rod­ní­mi živly trvá na tom, že zůsta­ne, aby svůj nález ochrá­nil.

Proč se oba muži nevy­da­jí do měs­ta? Vždyť ten kámen tam jen tak leží, ne? „Samozřejmě,“ shod­nou se oba, někdo ho musí hlí­dat. Je to meta­fo­ric­ká odbočka od zbyt­ku drs­né­ho pří­bě­hu Zlato o pře­ži­tí, ale pěk­ně vyja­dřu­je hlav­ní téma fil­mu: při­pou­ta­nost je koře­nem veš­ke­ré­ho utr­pe­ní, a čím vět­ší je při­pou­ta­nost, tím vyš­ší je cena.

Zlato se ode­hrá­vá v blí­že neu­r­če­né, mož­ná posta­po­ka­lyp­tic­ké budouc­nos­ti; na ces­tě vidí­me doprav­ní znač­ky v arabšti­ně a cyri­li­ci. Při natá­če­ní Zlata je však neza­mě­ni­tel­ná aus­tral­ská pus­ti­na, kte­rá se stá­vá nejdo­mi­nant­něj­ší posta­vou fil­mu: neko­neč­ná poušť, píseč­né bou­ře, škor­pi­ó­ni, mrcho­žra­ví ptá­ci a dra­ví din­go, chlad­né tem­né noci a vaří­cí hor­ké slun­ce ve dne.

Efronův tulák začí­ná film pokry­tý cáry a špí­nou, na slun­ci se (doslo­va) upe­če a na kon­ci fil­mu je k nepo­zná­ní. Chvála mas­kér­ské­mu týmu, kte­rý v prů­bě­hu fil­mu detail­ně zpra­co­vá­vá stá­le více slun­cem poško­ze­nou kůži jeho posta­vy, a chvá­la Efronovi za to, že táh­ne Zlato s tichým, str­hu­jí­cím výko­nem, kte­rý začí­ná jis­křič­kou nadě­je a poma­lu ero­du­je pod vli­vem živlů.

Zlato je nej­lep­ší během dlou­hých, pře­váž­ně tichých pro­cedu­rál­ních pasá­ží, kte­ré podrob­ně popi­su­jí tulá­kův boj o pře­ži­tí: v noci sbí­rá dří­ví, aby zahnal din­go, sta­ví si pev­nost z kovo­vé­ho šro­tu zachrá­ně­né­ho z vra­ku leta­dla a poma­lu vydá­vá zbý­va­jí­cí záso­by. V těch­to scé­nách film při­po­mí­ná těž­ký úděl námoř­ní­ka Roberta Redforda ve fil­mu Vše je ztra­ce­no, kte­rý je vrcho­lem toho­to typu.

Koncem však Zlatý pro­cedu­rál­ní cha­rak­ter ustu­pu­je něče­mu tro­chu nejed­no­znač­něj­ší­mu, když Efronsova posta­va začí­ná ztrá­cet rozum, posled­ní oběť živlů vni­t­ro­ze­mí. Náhlé finá­le uzem­ní svět fil­mu zpět do rea­li­ty, ale půso­bí jen o něco méně než plně uspo­ko­ji­vě.

Přesto je Zlato drs­ným a nekom­pro­mis­ním pří­bě­hem o pře­ži­tí a obě­ti a o tom, čeho jsme ochot­ni se vzdát, abychom si udr­že­li nadě­ji na lep­ší budouc­nost. Zlato je pod­po­ře­no odo­sob­ně­ným výko­nem Efrona v jed­né z jeho nej­pa­mát­něj­ších rolí a kro­mě toho, že sce­náris­ta a reži­sér Hayes vytvo­řil půso­bi­vý malý thriller, nabí­zí i solid­ní pod­po­ru řidi­če.

---

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---