#1882: Alpha 1: Výměna - 40 %

Alpha 1: Výměna (Alpha: L’échange)

Vydalo nakla­da­tel­ství BB/art v pev­né vaz­bě v roce 2002. Původně v této podo­bě vyšlo jako „Alpha: L’échange“ v roce 1996. České vydá­ní má 48 stran a pro­dá­vá se v plné ceně za 199 Kč.

Scénář: Pascal Renard

Kresba: Jurij Žigunov

Hned od začát­ku je jas­né, že tu půjde o něja­ký pří­pad, kdy se do dění má zapo­jit rus­ká mafie, nebo mini­mál­ně něja­cí Rusové. Do toho ješ­tě ame­ric­ká CIA a navíc je zde ješ­tě někdo tře­tí, což netu­ší­me, kdo vlast­ně je. Na jed­nu stra­nu je to tako­vé bon­dov­ské, na stra­nu dru­hou se to nesna­ží být zby­teč­ně pře­hna­né, což je fajn. Skoro to vypa­dá, že by to mohl být i rea­lis­tic­ký thriller. A v tomhle ohle­du je to i doce­la fajn, pro­to­že se vychá­zí z urči­tých dobo­vých reá­lií, kte­ré jsou vhod­ně zakom­po­no­vá­ny do děje. K tomu bych neměl moc co vytknout. Jenže...

Jenže pak je tu samot­ný pří­běh, kte­rý je zby­teč­ně moc uke­ca­ný a kde jsou posta­vy, kte­ré jsou špat­ně napsa­né. Hlavní posta­va Alpha se nám pořád­ně před­sta­vu­je v pod­sta­tě až v polo­vi­ně kni­hy, i když je od začát­ku jas­né, kým ve sku­teč­nos­ti je. Ten nemů­že oba­la­mu­tit niko­ho. Ale fajn, u krás­né Rusky se mu to poved­lo. Celá akce ze stra­ny CIA je hroz­ně div­ná a sko­ro mi při­jde, že i zby­teč­ná. Jako kdy­by se jed­na­lo o agen­ty, kte­ří vlast­ně vůbec nevě­dí, co se děje. Ale fajn, to vlast­ně vůbec neva­dí, pro­to­že věci se sta­nou tak, aby jim to hrá­lo do karet a oni to moh­li ve zdlou­ha­vém, uke­ca­ném a napros­to neakč­ním kon­ci všech­no vysvět­lit. Konec je roz­hod­ně nej­hor­ší část celé kni­hy, což je o to hor­ší ve chví­li, kdy si uvě­do­mí­te, že ten konec je ote­vře­ný a pří­běh pre­zen­to­va­ný v kni­ze „Alpha 1: Výměna“ neby­la jen jed­na epi­zo­da, ale bude pokra­čo­vat.

Mám pocit, že tvůr­ci kni­hy „Alpha 1: Výměna“ vědě­li, že je to sla­bé, a tak se roz­hod­li počí­tat s tím, že čte­ná­ři, pokud už si pře­čtou prv­ní kni­hu, budou chtít i tu dal­ší, aby zjis­ti­li, jak to pokračovalo/dopadlo. U mě to pla­tí jen v tom smys­lu, že jsem doce­la zvě­da­vý na to, jest­li se poda­ři­lo s dal­ší kni­hou při­jít s něčím lep­ším, ane­bo je to pořád tako­vá tragé­die, jakou nám prv­ní kni­ha pre­zen­to­va­la. Tohle sku­teč­ně není str­hu­jí­cí thriller, ale nemá to v sobě ani pořád­nou tem­no­tu, kdy by fun­go­va­ly jen dia­lo­gy. Nic vás zde zásad­ně nevy­trh­ne, ani ta roman­tic­ká linie, kte­rá je tako­vá stro­je­ná a pros­tě až moc nuce­ná, pro­to­že tohle pros­tě čte­nář oče­ká­vá. Bohužel to správ­ně nesed­lo na své mís­to a kni­ha se dějo­vě a hlav­ně vypra­věč­sky spí­še trá­pí. Možná je dob­ře, že tohle retro se už moc nedá sehnat.