Temné metro 3 (Dark Metro 3)
Třetí knihou se série „Temné metro“ uzavřela a asi to bylo ve správnou chvíli, protože jsem měl pocit, že kdyby to mělo pokračovat, tak vlastně jen dojde k tomu, že se to bude dál a dál rozmělňovat, anebo jen dojde k tomu, že se více autoři zaměří na linii svého hlavního krasavce Seiya. Ale takhle to skončilo ve chvíli, kdy to má celkem otevřený konec, kdy ale nutně nepotřebujete vědět, jak to bude pokračovat, případně jestli to vůbec bude pokračovat. Pokud jsem mohl dohledat, série nepokračovala, neměla ani žádné spin-offy, a to jsem mohl najít, autoři už ani na ničem jiném nepracovali, což mi přijde trochu škoda, protože rozhodně existuje horší manga, jak jsme se přesvědčili i na našem trhu.
„Temné metro“ není vyloženě skvělou sérií, epizodické rozdělení děje se ve třetím dílu už trochu omrzelo, protože jednotlivé příběhy už tak nevynikají, nejsou tak překvapivé a popravdě, někdy je tím nejsilnějším kresba, která dovede znázornit skutečně skvělá monstra. Yoshiken se v tomhle skutečně místy překonala, a především hlavní příšera ve finálním příběhu je skutečně parádní. Ty prsty v tlamě jsou skvělým prvkem, který mi v hlavě nějakou dobu zůstane. Jinak jsem ale neměl pocit, že je tu vyloženě nějaký příběh, který by skutečně vynikal. Ta až metafyzická rovina posledního příběhu je asi to nejlepší, co v poslední knize najdete.
Ve sbírce „Temné metro 3“ najdete čtyři příběhy, které opět vycházejí z některých, ať už existujících nebo neexistujících stanic tokijského metra. První příběh se věnuje tomu, jak ani peníze nedokáže člověka zachránit před jeho vlastní vinou. Tady je opět výborná kresba ducha, která ke konci krásně graduje. Druhý příběh je hodně slabý. Je zde žena, která se proviní a hledá cestu ven. Tohle tak nějak vyznívá do ztracena a nejsem si jistý, co si z toho morálně vzít. Třetí příběh už má zase docela fajn atmosféru a spojení s fanouškovstvím funguje. Lidé dokáží pro své posedlosti udělat cokoli, aby nakonec zjistili, že někam zajít nechtějí. Poslední příběh už je pak kresebně skvěle zvládnutým zakončením hlavní linky a rozloučení s postavou tmavovlasého průvodce.
V závěru následují ještě klasicky lehce zbytečné stránky yonkom, které nejsou moc vtipné, ale docela mě potěšilo, že je zde rozhovor z autory, po kterém jsem zůstal ještě více zmatený z toho, jaké je pohlaví tvůrců. Na první pohled to vypadá, že Tokyo Calen je žena a Yoshiken muž, ale nakonec Yoshiken v českém překladu o sobě mluví jako o ženě. Tam bych viděl problém v překladu, ale popravdě, ani zkazky na internetu příliš nepomohly v ujištění se o skutečném stavu věcí. V konečném důsledku je to jedno, protože ať autoři nebo autorky, vytvořili hororovou mangu, která funguje a kniha „Temné metro 3“ dobře uzavírá sérii, která neměla být delší, protože by už nefungovala.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
„Temné metro 1″
„Temné metro 2″
