#2020: Komiksodějky

Kresba: Různé

Laydeez do comics je celkem zajímavý projekt, který není jen český, ale i z názvu je poznat, že se jedná o něco, co vzniklo jinde, tedy konkrétně v anglicky mluvící zemi. Tou byla, možná trochu překvapivě, Anglie. Nicola Streeten a Sarah Lightman (druhá jmenovaná dnes už není v rámci projektu příliš aktivní) se v roce 2009 sešly a vznikla z toho nezávislá organizace - možná je lepší pojmenování projekt - který se snaží spojovat komiksové autorky a ilustrátorky. Dát jim možnost mluvit o své tvorbě, srovnávat si svoje práce, ale i názory, mluvit o všem, co je pro ně zajímavé. A nakonec třeba i vydávat publikace, jak se tomu stalo i v případě české odnože tohoto projektu, jemuž se podařilo vydat komiks "Komiksodějky", a to prostřednictvím ještě stále celkem mladé platformy Pointa. A na knihu se nasbíralo docela dost přes 100 000 Kč. A před vámi teď není jen sborník komiksů, ale tak nějak reprezentativní kniha celého českého projektu.

Seznam autorek, které se na knize "Komiksodějky" podílely, je celkem zajímavý: Aliona Baranova, Maryia R. Bazlová (Rufina), Daria Bolšich, Markéta Brecherová, Zuzana Čupová (Suwi), Kateřina Čupová (Faqy, Chechula), Tereza Drahoňovská, Zuzana Ester Jíchová (Oipooik), Štěpánka Jislová, Ester Kuchynková (Yone), Helena Lasovská, Anna Mastníková, Eva Mária Ondová, Justine Sarlat, Eli Sochneva, Lenka Šimečková, Lucie Šťastná, Anna Trousilová, Terezie Unzeitigová, Lucie Vostárková, Anežka Židková. Nutno podotknout, že se ve většině případů skutečně jedná o autorské komiksy, kdy většina z nich je v rozsahu od dvou do čtyř stran. Každý styl je jiný, každý styl je specifický a rozhodně vám každý styl nesedne. Na jednu stranu máte pocit, že tu jsou výtvarně i scenáristicky již hotové autorky, na druhou stranu si budete říkat, že tu jsou začátečnice, které chtějí, aby o nich bylo slyšet a teprve časem z nich budou komplexní autorky. Pokud budou mít možnost u komiksu zůstat.

Kniha "Komiksodějky" není jen jejich prezentací, ale je to i kniha o tom, kde se prezentují názory na jejich postavení v komiksu, v českých podmínkách a také z pohledu toho, že jsou ženy ve společnosti, která se neustále mění, minimálně z pohledu genderového. I když některé ty změny jsou docela pomalé. Proč je vlastně komiks tak moc mužskou záležitostí? Vždyť u nás není primárně spojen se superhrdinským žánrem, kde si chlapi plní svoje vlhké sny a mohou kreslit prsaté holky nebo o nich číst, případně se převtělit do namakaných borců, jimiž nejsou? Je to docela zajímavá otázka a autorky v knize "Komiksodějky" primárně ukazují to, že komiks může být médiem, které tvoří ženy, ale i médiem, kde se řeší něco zajímavého, důležitého, třeba i závažného, nejen zábava pro masy, již budou druzí považovat za něco pro děti. Kniha "Komiksodějky" ukazuje sílu komiksu, různého stylu a výpovědí, které vám ale nemusí sedět.

Kniha je rozdělena na dvě části - první jsou rozhovory a články, druhá část jsou samotné komiksy, ty jsou pak navíc ještě děleny do tří témat. Těmito tématy jsou: "Gender: Redefined", "Princezny: Šťastně až na věky?" a "Žena 2.0: Existuje nová verze ženství?". Ne, nebudu tvrdit, že se mi všechny komiksy líbily. Někde mě zarazil styl, který mi přišel jednoduchý, někdy jsem nevěděl, co chtěla autorka říct. Ale Rozhodně bych si tu našel autorky, které bych rád sledoval dál, ať už je to Lenka Šimečková, Štěpánka Jislová nebo Daria Bolšich, jejíž pojetí a styl mě velmi zaujaly. Přesto mě nejvíce dostaly spíše textové části, kde se autorky zajímavě prezentují a kde Tomáš Prokůpek prezentuje, jak málo autorek jsme v historii v komiksu měli, což ale nic nemění na tom, že jejich dílo zanechalo stopu. Snad kniha "Komiksodějky" pomůže i dalším autorkám, aby se v komiksu uchytily a my od nich dostávali více a více zajímavých děl.

Knihu "Komiksodějky" zakoupíte na stránkách Albatros Media.