#64 - Mláďata (1979)

David Cronenberg je jed­ním z nej­o­ri­gi­nál­něj­ších reži­sé­rů. Možná je to tím, že je Kanaďan. „Mláďata“ jsou jed­ním z jeho méně zná­mých, ale o nic méně drs­ných fil­mů.

Mláďata

The Brood

Kanada, 1979, 92 minut

Režie: David Cronenberg

Scénář: David Cronenberg

Hrají:

Oliver Reed (Dr. Hal Raglan)

Samantha Eggar (Nola Carveth)

Art Hindle (Frank Carveth)

Henry Beckman (Barton Kelly)

Filmy Davida Cronenberga jsou tako­vé, že vět­ši­nou niko­ho nene­cha­jí klid­ným. Rozhodně vzbu­zu­jí emo­ce, pře­de­vším ty nega­tiv­ní, ale hlav­ně nutí k zamyš­le­ní. I když ve svých fil­mech vyu­ží­vá nad­při­ro­ze­no a nere­ál­no, roz­hod­ně tomu není pra­vi­dlem, a je to pře­de­vším pro dosa­že­ní urči­té­ho efek­tu. Ve fil­mu „Moucha“, jeho patr­ně nej­slav­něj­ším díle, sta­ví na tom, jak se člo­věk roz­klá­dá, jak je scho­pen se pro­mě­nit ve zrů­du, když neví, kde jsou jeho hra­ni­ce. A stej­ně tak je tomu i v pří­pa­dě „Mláďat“. „Mláďata“ jsou zde ukáz­kou toho, jak děsi­vě se může člo­věk změ­nit, jak doká­že ven­ti­lo­vat svou agre­si, kte­rá se násled­ně pro­mě­ní v něco, co již nelze zasta­vit, v něco, co ničí jiné lid­ské živo­ty.

Lidská psy­chi­ka je cen­t­rem Cronebergova zájmu, a to vlast­ně ve všech jeho fil­mech. Nejlépe je to asi pre­zen­to­vá­no jeho nej­no­věj­ší­mi sním­ky. Ale zamě­ře­ní na psy­chi­ku není zásad­ní, zásad­ní je pro­po­je­ní s nási­lím a samo­zřej­mě také se stra­chem. Všechny jeho dob­ré fil­my se věnu­jí téma­tu psy­chi­ky i téma­tu nási­lí. Název jed­no­ho z jeho nověj­ších fil­mů – „Dějiny nási­lí“ – hovo­ří za vše. Násilí se David Cronenberg sku­teč­ně nikdy nevy­hý­bal a je to patr­né i na „Mláďatech“. Scény vraž­dě­ní jsou zde zabí­rá­ny poměr­ně zblíz­ka a kame­ra neu­hý­bá, i když nut­no říci, že je patr­né, že vše je nahra­né. No ono taky aby neby­lo... Sledujeme „Mláďata“ při jejich vraž­dě­ní a záro­veň vidí­me, jak zde­for­mo­va­ní jsou. Jak zde­for­mo­va­ný může být pohled šíle­né­ho agre­siv­ní­ho člo­vě­ka na svět, jak se mění jeho psy­chi­ka tako­vým způ­so­bem, že se mění i jeho vizáž, ane­bo ale­spoň to, co rodí.

Film mis­tra Cronenberga „Mláďata“ není fil­mem pro sla­bé pova­hy. Některé scé­ny se zary­jí hlu­bo­ko do pamě­ti. Ona sama rada, aby žena necha­la vystou­pit svůj vztek na povrch, je před­zvěs­tí toho, že nepů­jde o míru­mi­lov­ný film. Mě osob­ně dosta­ly dvě scé­ny. Nejprve ta, kdy je před celou tří­dou dětí zabi­ta jejich uči­tel­ka, dru­há je pak jed­na ze scén finál­ních, kdy se „Mláďata“ obrá­tí pro­ti hol­čič­ce, kte­rá je dce­rou běs­ní­cí ženy.

Situace je vlast­ně vel­mi sku­teč­ná, vel­mi reál­ná. Máme zde rodi­nu, kte­rá nefun­go­va­la. Otec vycho­vá­vá dce­ru a sta­rá se o ni, mat­ka vyhle­da­la pomoc psy­chi­at­ra, ale ten pří­liš nepo­mohl. Alespoň z toho hle­dis­ka, že díky jeho radě to odnes­lo poměr­ně dost osob. Žena totiž dala prů­chod své­mu vzte­ku, což zna­me­na­lo, že zača­la rodit podiv­né, vra­žed­né trpas­lí­ky. Chce se vypo­řá­dat se vše­mi, kdo jí něja­kým způ­so­bem ubli­žu­jí. Ale niko­li s vlast­ním man­že­lem. Naopak. Ten je ušet­řen. Žena ho nadá­le milu­je, a i když by měla pří­le­ži­tost ho zabít, neči­ní tak a její trpas­lí­ci se pro­ti němu neob­rá­tí. V pod­sta­tě by se nic nedě­lo. Lidé umí­ra­jí, ale ve chví­li, kdy trpas­lí­ci une­sou dce­ru, muž se ji vydá hle­dat a ví, kde by měl hle­dat. A ve chví­li, kdy se dosta­ne až ke své „milo­va­né ženě“, zjiš­ťu­je, jaká je sku­teč­ně prav­da a my se doví­dá­me prav­du také. Po tápá­ní, kdy sku­teč­ně bylo těž­ké se něče­ho chy­tit, pocho­pí­me v závě­ru celý film.

Scéna, kdy žena rodí dal­ší dítě je něco nato­lik odpor­né­ho, že to natr­va­lo utkví v lid­ské pamě­ti. A stej­ně je tomu i ve chví­li, kdy mlá­ďa­ta napad­nou malou Candice. Nechtěl bych být v kůži té mla­dé hereč­ky. Z fil­mu se něko­mu může zved­nout žalu­dek, ale jeho síla není v odpor­nos­ti vizu­ál­ní, ale v odpor­nos­ti lid­ské psy­chi­ky a toho, co je člo­věk scho­pen udě­lat, aby dosá­hl svých zájmů, ať už jsou jaké­ko­li.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Děsivé scé­ny, kte­ré se nesma­za­tel­ně vry­jí do pamě­ti, dob­rá prá­ce se zvu­ky i s kame­rou, a finál­ní fatál­ní vyzně­ní, kte­ré nene­chá niko­ho chlad­ným. Cronenberg je mis­tr, jeho fil­my neza­mě­ni­tel­ně klou­bí psy­cho­lo­gic­ké pro­blémy a nási­lí.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Poselství fil­mu může být pro něko­ho vel­mi tíži­vé, někte­ré scé­ny pří­mo nesne­si­tel­né. Kromě toho, že jsou vel­mi násil­né, důle­ži­těj­ší je jejich fak­tic­ký dopad na svět postav a na jejich cho­vá­ní a jed­ná­ní. Tohle není film pro sla­bý žalu­dek nebo nevy­rov­na­nou osob­nost.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 1.6.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---