Letošní ceny akademie přinesly nejedno překvapení. Pominu-li teď záležitosti nesmyslných nominací, které už byly několikrát rozebírány, odehrálo se na letošních Oscarech hned několik zázraků. Mimo to, že si hlavní ceny odnesl němý film The Artist, který si zaslouženě odnesl i cenu pro nejlepší film, totiž v pásmu cizojazyčných filmů zabodovalo Íránské drama Rozchod Nadera a Simin. Tento zdánlivě nenápadný snímek ovšem nezabodoval pouze jako vůbec první Íránský film oceněný cenou akademie za nejlepší cizojazyčný film, nasbíral po filmových festivalech na desítky ocenění, včetně tří medvědů na filmovém festivale v Berlíně. Bude tento snímek pomyslným odrazovým můstkem, který přiblíží východní kinematografii i běžnému divákovi?
Manželská dvojice Nader a Simin stojí před těžkým rozhodnutím. Simin chce aby její dcera Termeh vyrůstala ve svobodném prostředí za hranicemi a získala tak svobodný život bez společenského útlaku. Její manžel Nader pro to ovšem nemá příliš pochopení, neboť do zahraničí vycestovat nehodlá. Pečuje totiž o svého nemocného otce, který trpí Alzheimerovou chorobou. Simin se proto rozhodne k zoufalému kroku a požádá o rozvod. Než však získá manželův souhlas, sám Nader se zaplétá do problémů se zákonem. Na péči o nemocného otce najímá najímá totiž těhotnou Razieh, která bude zdrojem jeho nastávajících problémů.
Íránská kinematografie se zatím netěší takovému světovému věhlasu, jako jiné, především evropské národní kinematografie. To by se ovšem díky takovýmto filmům mohlo relativně hodně rychle změnit. Stranou teď fakt, že je snímek teď vychvalován kde to jde. Jeho hlavní přednost totiž leží trochu někde jinde. To co se mu totiž daří ukázat celému světu naprosto přesvědčivě je fakt, že životy lidí i v jiných kulturních a společenských poměrech nejsou zase tak rozdílné. Každý má své osobní trable, každý chce pro svoji rodinu jen to nejlepší a do života každého z nás zasahují situace, které ať už předvídáme nebo ne, formují to kým jsme a budeme. Přeneseme-li tak společenské i náboženské poměry do evropského modelu, je příběh manželské dvojice něčím, co se může, a často děje, i u nás.
O co víc, Asghar Farhadi přináší strhující rodinné drama, které ukazuje všem naprosto jasně to, na co většina dnešní produkce zapomíná. Tím je fakt, že by v divákovi měl snímek vyvolávat různorodé emoce bez potřeby uměle přibarvovat nebo uhlazovat příběh do jasného rámce. Nesnaží se ani hrát hru citového vydírání tématy, které se dotýkají většiny, jako je to vidět u Hollywoodských dramat pomrkávajících směrem k akademii. Samozřejmě se najdou lidé, kteří film odsoudí na základě společenských předsudků ke státům blízkého východu.
Rozchod Nadera a Simin ale jasně ukazuje, že právě předsudky, ať už v jakékoliv formě, mohou být nejen nepříznivé ale mnohdy i nebezpečné. Není to však jen z důvodu perfektně vrstveného scénáře, který drží celé dvě hodiny divákovu pozornost, proč byste měli dát Rozchodu šanci. Nader a Simin jsou totiž i po řemeslné stránce skvěle zvládnutou záležitostí, která nemá důvod se schovávat za přední světové produkce. Ruční kamera jen dokresluje silnou míru diváckého zásahu do osobního života hlavní dvojice a nejen jich. Díky téměř absenci hudebního doprovodu si navíc divák nepřipadá jako nezúčastněný pozorovatel sledující postupný rozpad manželského pouta se všemi problémy okolo, ale jako člen úzkého rodinného kruhu, který prožívá drama společně s hlavními hrdiny. Vžití do postav je tedy přirozené i přes nábožensky-společenský blok.
Rozchod Nadera a Simin je rozhodně jedinečnou záležitostí, která by neměla divákovi, který se zajímá o něco víc než jen vybuchující auta a absurdní humor, rozhodně uniknout. Osobitý náhled do Íránské společnosti, ve které se odehrává lidské drama, zároveň ovlivňující budoucnost další generace totiž ukazuje něco, na co se v dnešní době zapomíná. A to je fakt, že film je požitkem pro diváka, tedy by mu měl zprostředkovat emoční prožitek a ne jen hodinu a půl vyumělkovaných postav bez chuti.
Skvěla natočené rodinné drama Rozchod Nadera a Simin je jasnou ukázkou pro všechny zaujaté. Hluboko uvnitř, přeze všechny společenské a náboženské rozdíly jsme všichni stejní. Farhadi natočil silně osobní snímek, který divákovi zprostředkuje silnou dávku emocí přímo z první ruky. Jasná ukázka také toho, že emoce není třeba dolovat stále stejnou cestou, stačí je jen ukázat ve své čiré podobě.
28. června 2023 3 NEJ tipy: Vybíráme pánské pantofle pro letní sezónu. Muži, sháníte pořádné pánské pantofle, ale žena vám odmítla pomoci s výběrem? To nevadí! Nehádejte se, zvládneme to pro tentokrát společně. Pojďme se podívat na 3 tipy, nebo zásady, podle […] Posted in Ze života
19. července 2012 Jak si správně vybrat matraci Výběr nové matrace podléhá mnoha faktorům. Například jaké alergie máte nejen vy, ale také členové vaší rodiny. Alergikům se nedoporučují matrace například z vlny nebo latexu. Matrace by […] Posted in Domácí rady
24. ledna 2009 Hvězdný prach Je nebezpečné dotýkat se hvězd na zem spadlých. A co teprve máte dělat, když se z hvězdy vyklube přidrzlá holka, které jdou po krku snad všichni padouchové magické země? […] Posted in Recenze
17. června 2021 Loki - Varianta Zatímco první epizoda klasicky představila postavy, tón a příběh, druhá uvedla kola děje do pohybu. Nedočkali jsme se sice extra porce akce, ovšem to vůbec nevadí - vše ostatní bohatě […] Posted in Krátké recenze
10. srpna 2017 2 Lava 2 Lantula! (2016) Lavalantule jsou zpět a tentokrát budou řádit na Floridě… Colton West se stal po zničení Lavalantulí pro některé lidi hrdinou a pořád se věnuje hraní v nepříliš […] Posted in Horory
Student dvouoborového studia Anglická filologie / Filmová věda, dlouholetý fanoušek filmu, hudby a televize. Více o mně na profilu na CSFD.cz : http://www.csfd.cz/uzivatel/135140-sanchezcz/
Nejnovější komentáře