Akta X: Chci uvěřit

Uznejte, že jed­nou z nej­ty­pič­těj­ších lid­ských vlast­nos­tí, je zvě­da­vost. Nic nás nelá­ká tak, jako různá tajem­ství či záka­zy. „Co se sta­ne, když? Co se skrý­vá pod povr­chem? Jak je to ve sku­teč­nos­ti?“ Zajímavé je, že vysvět­le­ní může být napros­to banál­ní, ale dokud není nahlas vyřče­no, má neu­vě­ři­tel­nou moc při­ta­ho­vat naši pozor­nost. 

V prv­ním celo­ve­čer­ním fil­mu X-Files z roku 1998 ono „tajem­ství“ či chcete-li tajem­no, znač­ně pokul­há­va­lo. Zhruba v polo­vi­ně fil­mu vyšlo naje­vo, že scé­náris­té na divá­ky uchys­ta­li dal­ší pří­běh o celo­svě­to­vém spik­nu­tí s účas­tí mimo­zemš­ťa­nů. Mít roz­po­čet plno­hod­not­né­ho fil­mu a nato­čit sní­mek, kte­rý se kva­li­ta­tiv­ně blí­ží jed­no­mu z dílů seri­á­lu? Ne, tohle neby­lo milé pře­kva­pe­ní.

Po dese­ti letech se na plát­na kin dostal dal­ší The X-Files: I want to Believe. A je vidět, že za deset let se hod­ně změ­ni­lo! Zdá se, že divá­ky, ale­spoň dle názo­rů scé­náris­tů, už neza­jí­má, co se skrý­vá v Oblasti 51, kolik čle­nů vlá­dy pat­ří k Iluminátům nebo jak to bylo s vraž­dou pre­si­den­ta Kennedyho. V roce 2008 sle­du­je­me pří­běh, ve kte­rém není mís­to pro zele­né mužič­ky a pol­ter­ge­is­ty. Film se věnu­je méně nad­při­ro­ze­ným důvo­dům k oba­vám.

Mulder, po odcho­du z FBI, žije vcel­ku poklid­ným živo­tem. I nadá­le sbí­rá novi­no­vé výstřiž­ky se „zají­ma­vým“ obsa­hem a stra­ní se ostat­ních lidí, neboť mu jen těž­ko mohou poro­zu­mět. Je otáz­kou, zda tak neči­ní pou­ze z jakési setr­vač­nos­ti, ale tuhle strán­ku jeho živo­ta film nero­ze­bí­rá. Že se býva­lý agent cítí ukřiv­dě­ně a tro­chu zby­teč­ně, pro­to­že nemů­že dělat, co umí nej­lé­pe, odhad­ne­me z něko­li­ka smut­ných pohle­dů a replik v tom­to duchu pochá­ze­jí­cích od samot­né­ho Muldera. Scullyová rov­něž pus­ti­la FBI k vodě a teď pra­cu­je jako lékař­ka.

Jenomže minu­lost si vás vždyc­ky najde. Ať už ji koli­krát chce­te, vyha­zu­je­te dveř­mi, jed­no­ho zim­ní­ho rána stej­ně vle­ze oknem a vyvo­lá na tvá­ři dotyč­né­ho odpo­ví­da­jí­cí „radost­ný“ výraz.

Zmizela žena, agent­ka FBI. Vypadá to na únos a zdá se, že ji čeká smrt (v oblas­ti zmi­ze­ní bylo nale­ze­no něko­lik frag­men­tů lid­ských těl). Vyšetřovatelé i přes­to věří, že mohou mít důvod k opti­mis­mu. Jistý býva­lý kněz tvr­dí, že má s obě­tí men­tál­ní spo­je­ní a je scho­pen účin­ně pomá­hat v prů­bě­hu vyšet­řo­vá­ní.

Důvodem, proč se mu agen­ti FBI nevy­smá­li do očí, je fakt, že něko­lik tako­vých čás­tí těl doká­zal loka­li­zo­vat. Fox Mulder a Diana Scullyová, vzhle­dem k jejich zku­še­nos­tem z pro­jek­tu X-Files, jsou při­zvá­ni, aby potvr­di­li, či nao­pak vyvrá­ti­li, zda kněz mlu­ví prav­du a sku­teč­ně má zvlášt­ní schop­nos­ti. Existuje totiž pode­zře­ní, že je do úno­su zapo­jen a hra­je s vyšet­řo­va­te­li vlast­ní hru.

Mottem fil­mu je „Chci uvě­řit!“ a je jed­no, o kte­ré­ho z hrdi­nů jde. Ačkoliv všich­ni mají růz­né pro­blémy, v zása­dě jsou na tom stej­ně a všich­ni potře­bu­jí stej­ně „Uvěřit!“. Ke kon­ci fil­mu se poma­lu nemlu­ví o ničem jiném, než o ztrá­tě a nale­ze­ní víry. Snímek se tak posou­vá do filo­so­fic­ké rovi­ny a nevy­ka­zu­je ambi­ce odha­lo­vat kdo­ví­ja­ká tajem­ství.

Protože jde o Akta X, divák auto­ma­tic­ky oče­ká­vá nad­při­ro­ze­no, a toho se mu sku­teč­ně dosta­ne v podo­bě s nad­při­ro­ze­nem koke­tu­jí­cím kně­zem. Pokud bychom ale extra­ho­va­li mystič­no, půjde o kla­sic­ký thriller. Ten pak může­me hod­no­tit vše­li­jak, aspoň se ale vyhne­me oče­ká­vá­ní spo­je­né­mu se zvuč­ným jmé­nem pro­jek­tu a bude­me hod­no­tit film po záslu­hách, niko­liv pod­le toho, co všech­no v něm má být, jeli­kož musí jít o „seri­á­lo­vý duch“.

V pří­pa­dě Akt X tako­vý pří­stup (tedy urči­tý pří­klon k rea­lis­mu) pova­žu­ji za pří­nos­ný. Ze seri­á­lu jsme byli zvyklí na to, že i po zod­po­vě­ze­ní všech otá­zek a for­mál­ním ukon­če­ní vyšet­řo­vá­ní, v posled­ní scé­ně na kame­ru pře­ce jenom mrk­nul podiv­ný muž, jenž násled­ně pro­šel zdí, nebo jinak efekt­ně opus­til naše zor­né pole. Nevyřčené prav­dy, neu­kon­če­né kon­ce… Tentokrát má film plno­hod­not­ný konec. Divák se dozví, kdo je kdo, aniž se k tomu pozná­ní musí pro­tr­pět, neboť děj poměr­ně sviž­ně odsý­pá a udr­žu­je nás lehce napja­té. Rovněž se neko­na­jí záhad­ná úmr­tí, či zna­me­ní shů­ry, vše má raci­o­nál­ní základ.

Nechci a ani nebu­du posu­zo­vat film z pohle­du pří­z­niv­ce seri­á­lu. Zato mohu vel­mi jed­no­du­še kon­sta­to­vat, že žád­ná vel­ká oče­ká­vá­ní = žád­ná vel­ká zkla­má­ní. Prostě tako­vý FF (fajn film).

---

Photo © Bonton

---