Angelika, markýza andělů

Angelika

Angélique, Marquise des anges je francouzsko-italsko-německý dob­ro­druž­ný film, kte­rý napsal a reží­ro­val Bernard Borderie a kte­rý byl uve­den v roce 1964.

Jedná se o adap­ta­ci stej­no­jmen­né­ho romá­nu Anne a Serge Golonových.

Obsah filmu

Angélique, dce­ra baro­na de Sancé de Monteloup, je vycho­vá­vá­na vel­mi svo­bod­ně a stý­ká se s mla­dý­mi lid­mi své­ho věku, zejmé­na s Nicolasem, svým pří­te­lem z dět­ství, kte­ré­ho nene­chá­vá lhos­tej­ným. Aby si dopl­ni­la vzdě­lá­ní, svě­ří ji otec své­mu bra­tran­ci a sou­se­do­vi, mar­ký­zi de Plessis. Angélique se vysmí­vá syno­vi, kte­rý ji nazý­vá „mar­ký­zou se smut­ný­mi šaty“, a na útě­ku vnik­ne do poko­je kní­že­te de Condé, kde zaslech­ne, jak se pro­ti krá­li Ludvíku XIV., jeho bra­t­ro­vi a Mazarinovi chys­tá spik­nu­tí s jedem, jehož jed­ním ze strůj­ců je Fouquet.

Poté ukrad­ne jed (vit­ri­ol) a seznam spik­len­ců, kte­rý ukry­je na jiném mís­tě. Angélique pak veřej­ně obvi­ni­la jed­no­ho ze spik­len­ců pří­tom­ných na hra­dě ze spik­nu­tí pro­ti krá­li, prin­ce de Condé, aby ho udr­že­la stra­nou, a při­nu­ti­la své­ho otce poslat Angélique na pět let do kláš­te­ra. Když opus­ti­la kláš­ter, bylo jas­né, že nezmoudře­la, ale zkrás­ně­la. Po jejím návra­tu jí otec vysvět­lu­je, že byl na mizi­ně už před jejím odjez­dem, nicmé­ně na radu jis­té­ho hra­bě­te de Peyrac pře­vzal těž­bu jed­no­ho ze svých nepo­u­ží­va­ných olo­vě­ných dolů, o němž si mys­lel, že z něj nic mít nebu­de. Sancé de Monteloup mu jako podě­ko­vá­ní za pro­zí­ra­vou radu nabíd­ne ruku své dce­ry, což je pro hra­bě­te vel­mi výhod­ný sňa­tek, neboť nápad­ník je vel­mi boha­tý. Když se Angélique zeptá na jeho věk, její otec jed­no­du­še odpo­ví: „Je star­ší než ty.“... Poté, co se to Angélique dozví, vyhle­dá Nicolase, kte­rý jí vyzná lás­ku. Když odmít­ne, ztra­tí ner­vy a řek­ne jí, že její man­žel je vel­mi ošk­li­vý, chro­mý a má pověst čaro­dě­je.

V den svat­by je zámek plný rados­ti, ale Angélique má ze setká­ní s man­že­lem oba­vy. Muž, kte­rý vystou­pí z dlou­ho oče­ká­va­né­ho kočá­ru, se zdá být doce­la pohled­ný, ale brzy se Angélice před­sta­ví jako Bernard d’Andijos, pří­tel Joffreyho de Peyrac, kte­rý při­jel, aby se ože­nil mís­to něj, pod­le záko­na o sňat­ku v zastou­pe­ní, když ženich a nevěs­ta neži­jí ve stej­ném měs­tě.

Na večír­ku d’Andijos mla­dé nevěs­tě pro­zra­dí, že její man­žel není ošk­li­vý, ale ošk­li­vý a chro­mý. Zoufalá Angélique odve­de Nicolase do neda­le­ké stodo­ly a nabíd­ne se mu, aby se jejím „prv­ním“ stal mla­dý a pohled­ný muž. Když se však chys­tá jed­nat, roz­mys­lí si to a kočí Guillaume je pře­kva­pí. Mezi obě­ma muži dojde ke rvač­ce, při níž Nicolas zabi­je staré­ho slu­hu kosou. Angélique mu pak řek­ne, aby ute­kl, a slí­bí mu, že ho za úsvi­tu najde a ute­če s ním do Ameriky.

Odjíždí však pod­le plá­nu za svým man­že­lem na cír­kev­ní svat­bu. Její zámek je nád­her­ný, zven­čí zjev­ně rene­sanč­ní, zatím­co inte­ri­ér a per­so­nál - téměř výhrad­ně čer­né slu­žeb­nic­tvo, pře­py­cho­vě oble­če­né - jsou inspi­ro­vá­ny ori­en­tem. Když se Angelika oblé­ká do sva­teb­ních šatů, zahléd­ne z dál­ky své­ho chro­mé­ho man­že­la. To je na mla­dou ženu pří­liš, vrh­ne se na postel a roz­plá­če se. Později zjis­tí, že je zne­tvo­ře­ný jizva­mi a při kaž­dém pohle­du na něj může jen odvrá­tit zrak, což nebo­hé­mu Joffreymu vehá­ní slzy do očí.

Na sva­teb­ní hos­ti­ně se Angélique setká­vá s tou­lous­kým arci­bis­ku­pem, kte­rý Joffreymu nazna­čí, že někte­ré jeho prak­ti­ky by moh­ly být pova­žo­vá­ny za čaro­děj­nic­tví, což on klid­ně popře.

Když si Joffrey o sva­teb­ní noci uvě­do­mí, že je jeho žena odpu­zo­vá­na, nechá ji o samo­tě a ozná­mí jí, že počká, dokud nebu­de sou­hla­sit.

Druhý den ji pozve na návště­vu jed­no­ho ze svých dolů, kte­rý je tajem­stvím jeho bohat­ství. Díky kupe­la­ci, kte­rou mno­zí pova­žu­jí za čaro­děj­nic­tví, se mu poda­ři­lo zla­to zušlech­tit. Seznámí ji také se svý­mi spo­leč­ní­ky v neštěs­tí, od nichž si při­vo­dil zra­ně­ní způ­so­be­ná lid­ským bar­bar­stvím. Když Angelice nabíd­ne ingot, odmít­ne ho a pora­dí mu, aby ho radě­ji nabí­dl děl­ní­kům v dole, což Joffreye, kte­rý je do své dámy stá­le více blá­zen, může jen okouz­lit.

Angéliin odpor k man­že­lo­vi postup­ně vystří­dá okouz­le­ní, kte­ré nako­nec pře­ros­te v lás­ku. Když se její man­žel utká v sou­bo­ji s nej­lep­ším mečem v Languedoku, aby pomstil uráž­ku své ženy, vrh­ne se Angélique v hrůze z boje do Joffreyho náru­če a do jeho poste­le.

Zatímco jsou hra­bě a hra­běn­ka doko­na­le zami­lo­va­ní a jejich man­žel­ství posvě­ti­lo dítě - Florimond, posel je infor­mu­je o brz­kém pří­jez­du krá­le Ludvíka XIV., kte­rý se vrá­til ze Saint-Jean-de-Luz v dopro­vo­du své mla­dé a nové man­žel­ky Marie Terezie.

Ten, při­ja­tý se vše­mi mož­ný­mi pocta­mi a pompou, není necit­li­vý k půva­bu Angélique, před­sta­vo­va­né s tea­trál­nos­tí. Panovník je roz­či­len, že krá­lov­na je mno­hem méně krás­ná než jejich hos­ti­tel­ka, a tak Angeliku poměr­ně hrubě pro­pus­tí a v noci je bez varo­vá­ní opus­tí. Joffrey, kte­rý ho spě­chá dostih­nout, aby zjis­til důvo­dy jeho spěš­né­ho odcho­du, je zatčen krá­lov­skou strá­ží a odve­den do Bastily. Navzdory své­mu nové­mu těho­ten­ství se Angélique roz­hod­ne, že se za ním do Paříže vydá, a napne všech­ny síly, aby zjis­ti­la, kdo ji obvi­nil. Potká práv­ní­ka Françoise Desgreze, kte­rý jí nabíd­ne pomoc, ale ona ji dočas­ně odmít­ne. Aby se moh­la za své­ho man­že­la při­mlu­vit, je Angélique před­sta­ve­na krá­li (díky las­ka­vos­ti Grande Demoiselle, krá­lo­vy sestře­ni­ce, s níž navá­za­la sty­ky, když Ludvík XIV. při­jel na její léno). Odmítnutím krá­lov­ských nabí­dek si Angélique panov­ní­ka zne­přá­te­lí, ten ji zaže­ne a nevě­dom­ky ji uvrh­ne do spá­rů pana, kte­rý je zaple­ten do spik­nu­tí, jež Angélique před něko­li­ka lety pře­ru­ši­la. Po něko­li­ka neú­spěš­ných poku­sech ji chce nadob­ro uml­čet a poku­sí se ji zavraž­dit. Angélice se však poda­ří vyváz­nout a spo­lé­há na Françoise Desgreze, že bude Joffreye obha­jo­vat u sou­du.

Hrabě Peyrac je ofi­ci­ál­ně obvi­něn z čaro­děj­nic­tví, král ho pod tou­to faleš­nou zámin­kou uvěz­nil, aby se mu pomstil za jeho bohat­ství a štěs­tí, kte­ré mu byly na obtíž (což při­po­mí­ná osud Nicolase Fouqueta, na kte­ré­ho Ludvík XIV. žár­lil). Soudní pro­ces nám nabí­zí vizi nespra­ved­li­vé­ho a neob­jek­tiv­ní­ho soud­ní­ho sys­té­mu, kte­rý slou­ží krá­lov­ské moci (včas­ná vraž­da klí­čo­vé­ho svěd­ka obha­jo­by, vypo­vě­ze­ní dal­ší­ho svěd­ka, odsou­ze­né­ho jako neplat­né­ho z důvo­du věku svěd­ka (nezle­ti­lé­ho), zatče­ní obháj­ce, kte­rý se nemů­že zúčast­nit soud­ní­ho jed­ná­ní). Ačkoli je soud­ní pro­ces pří­le­ži­tos­tí k tomu, aby si Angélique a Joffrey vymě­ni­li váš­ni­vé a usl­ze­né pohle­dy, je hra­bě sou­dem přes­to odsou­zen jako vin­ný, a to jen malým roz­dí­lem.

Hrabě de Peyrac je odsou­zen k upá­le­ní na Place de Grève, zatím­co jeho žena je vyhná­na od své sest­ry Hortense, kte­rá se obá­vá pro­zra­ze­ní. Poté, co jí svě­ří Florimonda a novo­ro­ze­né­ho syna Cantora, odchá­zí Angélique sama a pod­pla­tí kata, aby Joffreyho rych­le dora­zil a ušet­řil ho tak muk v pla­me­nech.

Při bez­cíl­ném blou­dě­ní ji oslo­ví trpas­lík Barcarole, kte­rý ji zave­de do jaké­ho­si Dvora zázra­ků. Tam potká­vá staré­ho zná­mé­ho: Nicolase, kte­rý se stal zlo­dě­jem „Calembredaine“. Nabídne jí doho­du: sou­hla­sí, že ces­tou pře­pad­ne vůz s odsou­zen­ci a osvo­bo­dí Joffreyho, pokud Angélique bude sou­hla­sit, že s ním odje­de do Ameriky, jak si před něko­li­ka lety slí­bi­li. Aby zachrá­ni­la své­ho man­že­la, sou­hla­sí. Vůz, kte­rý ban­di­té zadr­ží, se uká­že být návnadou: Joffrey byl ve sku­teč­nos­ti již taj­ně odve­zen na Place de Grève. Angélique, Nicolas a jeho ako­ly­té tam spě­cha­jí pří­liš poz­dě. Hrabě již zemřel. Zničená Angélique, kte­rá se uchý­lí do dou­pě­te Nicolase a žeb­rá­ků, sou­hla­sí, že zůsta­ne po jejich boku, a sta­ne se „Angélique, mar­ký­zou des Anges“.

Věrnost původnímu textu

Film je poměr­ně věr­ný papí­ro­vé před­lo­ze. Tu a tam se však vlou­dí drob­né chy­by nebo trans­for­ma­ce:

Angélique nepo­sí­lá do kláš­te­ra princ Condé (kte­rý by ji nej­ra­dě­ji poslal pryč po jejím neroz­váž­ném pro­hlá­še­ní o spik­nu­tí pro­ti krá­li), ale její otec baron de Sancé po eska­pá­dě, nehod­né její­ho posta­ve­ní, při níž se oddá­vá s otco­vý­mi sed­lá­ky. Stejně tak za její vzdě­lá­ní nepla­tí princ, ale baron, kte­rý se zadlu­ží, aby svým dětem posky­tl vzdě­lá­ní, jaké se slu­ší na mla­dé šlech­ti­ce.
Baron, kte­rý má se svou dce­rou důvěr­ný vztah, jí o exis­ten­ci své­ho olo­vě­né­ho dolu řek­ne dlou­ho před jejím odjez­dem do kláš­te­ra. Kromě toho hra­bě de Peyrac požá­dá o ruku, ačko­li je moti­vo­ván olo­vě­nou tuž­kou v Angéličiných kalho­tách jako věnem, niko­li na baro­no­vu, ale na hra­bě­cí žádost.
Ve scé­ně, kdy Angélique nabí­zí své panen­ství pří­te­li z dět­ství, si to na posled­ní chví­li neroz­mys­lí, ale pře­ru­ší ji věr­ný Guillaume. Guillaume navíc není zabit mla­dým Nicolasem, kte­rý však uprch­ne.
Zatímco ve fil­mo­vé ver­zi je zdů­raz­něn hra­bě­cí zármu­tek nad tím, že ho jeho žena o sva­teb­ní noci odmít­la, v kni­ze tomu tak není. Naopak, hra­bě bere celou zále­ži­tost filo­zo­fic­ky a dokon­ce s kou­sa­vým smys­lem pro humor.
Původcem sou­bo­je mezi hra­bě­tem a kava­lí­rem de Germontaz není uráž­ka, ale násil­ný poli­bek, kte­rý byl mla­dé ženě ukra­den.
V Louvru Angélique nepad­ne do sítě pana, krá­lo­va bra­t­ra, když opouš­tí palác po setká­ní s panov­ní­kem, ale až poz­dě­ji večer.
Scéna zná­sil­ně­ní v Louvru se zce­la pro­mě­ni­la. De Vardes v kni­ze vyu­ži­je sla­bos­ti mla­dé ženy poté, co unik­ne poku­su o aten­tát, ale neza­sáh­ne ji. A co je důle­ži­těj­ší, Angélique je dokon­ce uká­zá­na v dvoj­znač­ném svět­le, pro­to­že z toho má jis­té potě­še­ní (což film peč­li­vě neu­ka­zu­je).
Angélique není pro­ná­sle­do­vá­na svou sestrou s dítě­tem Florimondem, ale sama.
Největší otřes způ­so­bí závě­reč­ná scé­na fil­mu. Nicolas, nyní Calembredaine, se po doho­dě s Angélique sna­ží unik­nout hra­bě­ti de Peyrac na ces­tě na Place de Grève. Tato udá­lost je však zce­la smyš­le­ná. Žádný pokus o útěk se neko­ná. K setká­ní mla­dé ženy s Calembredainem navíc dochá­zí až poz­dě­ji, ve dru­hém díle cyk­lu.

Photo © Compagnie Industrielle et Commerciale Cinématographique (CICC)

[Wikipedie]