Audience u královny

Hra jako napsa­ná pro bož­skou Ivu Janžurovou. Královna si v ní pro­jde něko­li­ka deká­da­mi a setká se s něko­li­ka s pre­mi­é­rů, a kaž­dý z nich při­ne­se něco ori­gi­nál­ní­ho, ale také se v něčem opa­ku­je po svých před­chůd­cích, což je vlast­ně jed­no z hlav­ních témat hry - urči­tá repe­ti­tiv­nost his­to­rie. Zároveň nabí­zí zají­ma­vý pohled do mys­li a psy­chi­ky brit­ské panov­ni­ce. Emoce, pýcha, hrdost, ale záro­veň jis­tý odpor k trů­nu a k tomu­to živo­tu obec­ně. A prá­vě to doká­za­la paní Janžurová všech­no výbor­ně zahrát. Každé slo­vo jsem jí věřil a sou­cí­til s ní. Také stá­le umí být veli­ce čiper­ná a živá, stej­ně jako Alžběta II. - radost pohle­dět. Z ostat­ních her­ců bych vyzdvih­nul hlav­ně Igora Bareše, kte­rý fun­go­val spí­še jako humor­ná slož­ka, ale byl v této roli stej­ně vyni­ka­jí­cí, a Jana Hartla, kte­rý nás vlast­ně hrou pro­vá­zel, a kte­rý půso­bil správ­ně suše ang­lic­ky. Jen ško­da, že jeviš­tě bylo prázd­né, divá­ci by doda­li před­sta­ve­ní lep­ší atmo­sfé­ru - už abychom moh­li za kul­tu­rou

---