Bobule

Rozhovory s her­ci

Kryštof Hádek

Co jste si řekl, když jste popr­vé pře­če­tl scé­nář?

Poprvé jsem dostal scé­nář někdy v květ­nu či červ­nu loň­ské­ho roku. Mně se to straš­ně líbi­lo. Byl to tako­vý let­ní pří­běh, kte­rý by se oprav­du mohl stát. Četl jsem to straš­ně zau­ja­tě.

Umíte si před­sta­vit tako­vé­ho typic­ké­ho pod­vod­ní­ka?

Víte, že jo. S reži­sé­rem Tomášem Bařinou jsme si koli­krát říka­li, jak tako­vý pod­vod­ní­ček vlast­ně může vypa­dat nebo se cho­vat. Jestli má tiky, nebo se růz­ně oší­vá, když cho­dí do toho Parlamentu. Neměl jsem pocit, že by mi ta role byla šitá na tělo.

Musel jste při hra­ní své role hod­ně impro­vi­zo­vat?

Tak občas. Někdy jsme si při natá­če­ní řek­li, zda by to neby­lo lep­ší tak či onak. Když se nám to nezdá­lo, tak jsme se radě­ji drže­li původ­ní ver­ze, tedy té ze scé­ná­ře.

Co Vás při natá­če­ní nej­ví­ce bavi­lo?

Mě nej­ví­ce bavi­lo, když byla pauza a mohl jsem si sed­nout mezi vini­ce a kou­kat do té krás­né morav­ské kra­ji­ny. Ale u samot­né­ho natá­če­ní mě bavi­lo všech­no. Jo, bylo toho někdy moc naráz . Prostě to bylo hek­tic­ké, ale sna­žil jsem se. Nejvíc mě bavi­lo, když jsme jez­di­li tou kače­nou. To jsme měli kame­ru na autě a jen jsme jez­di­li sem a tam. To bylo super.

Co Vás při natá­če­ní neba­vi­lo?

Ani nevím. Mě to bavi­lo všech­no. Někdy mi vadi­ly ty inte­ri­é­ry, že tam je vydý­cha­ný vzduch a je tam vedro od těch lamp. Pak líče­ní na obli­če­ji a potíš se. Jinak neby­lo co by mě neba­vi­lo. Rád na to vzpo­mí­nám.

Čím Vás natá­če­ní fil­mu Bobule obo­ha­ti­lo?

No, neče­kal jsem, že zaži­ji dvou­mě­síč­ní mejdan. To se nikdy nesta­lo. A čím mě to obo­ha­ti­lo? Poznal jsem spous­tu zají­ma­vých lidí jako je Lubomír Lipský nebo Václav Postránecký. To jsou lidi z bran­že od kte­rých se může­me učit.

Jak na Vás půso­bi­la Morava?

Co se týče Moravy, tak tam jsem se taky hod­ně při­u­čil. Když jsem pozo­ro­val míst­ní vina­ře jak jdou po té hie­rar­chii. Nejdříve opí­je­jí pro­du­cen­ta, sce­náris­tu, reži­sé­ra pak her­ce a nako­nec vlast­ně všich­ni skon­čí ve sklíp­cích.

Kryštofe, na co bys­te nalá­kal divá­ky aby při­šli na film Bobule?

Víte, já jsem ten film vlast­ně ješ­tě celý nevi­děl. Ale můžu říct, že je to pří­jem­ná let­ní kome­die s pří­bě­hem, kte­rý by se klid­ně mohl stát. Je tu i roman­ti­ka a nete­če tam žád­ná krev. Doufám, že lidi, kte­ří budou odchá­zet z kina budou mít dob­rý pocit a budou pří­jem­ně nala­dě­ni.

Lukáš Langmajer

Můžete nám popsat svou roli?

Je to role mla­dé­ho chlíp­ní­ka, kte­rý umí balit jenom hol­ky. Ono mu vlast­ně v  živo­tě nic jiné­ho nevy­šlo a pro­to se zamě­řu­je jen na ty hol­ky.

Lukáši co Vás napadlo, když jste popr­vé viděl scé­nář?

Já jsem se na něj díval přes obra­zov­ku, pro­to­že mi při­šel mai­lem. Nijak jsem to nesta­čil vní­mat, pro­to­že jsem na jeho pře­čte­ní měl hodi­nu. Četl jsem to ve fof­ru. Jediné co jsem udě­lal, že jsem zavo­lal, že se o to může­me poku­sit.

Musel jste impro­vi­zo­vat při natá­če­ní?

Improvizovat mě bavi­lo. A to hlav­ně s Kryštofem Hádkem. Vlastně mě to bavi­lo hned po našem pří­jez­du na Moravu. Ve chví­li, kdy jsem měl v ruce skle­nič­ku dob­ré­ho vína, tak ta impro­vi­za­ce byla na mís­tě.

Film Bobule je čás­teč­ně nato­čen na zákla­dě zná­mé­ho pří­bě­hu faleš­né­ho asi­s­ten­ta Lukáše Kohouta. Myslíte si, že bys­te byl scho­pen podob­ný pod­vod zre­a­li­zo­vat?

Myslím, že tako­vý pod­vod, bych nezre­a­li­zo­val.

Podvedl jste někdy v minu­los­ti něko­ho nebo umí­te pod­vá­dět vůbec?

Já pod­vá­dím taky, ale v mezích záko­na:-)

Jak se Vám toči­lo z reži­sé­rem Tomášem Bařinou?

Úplně skvě­le . Je to skvě­lý reži­sér.

Lukáši, ve fil­mu hra­je kače­na, to je fran­couz­ský Citroen. Jak na ni vzpo­mí­ná­te?

No, fil­mo­vá kačen­ka to je napros­tá hvězda. Je to dáma v letech a člo­věk se k ní musí pod­le toho cho­vat. Když se k ní člo­věk cho­vá špat­ně, tak ona se roz­hod­ne, že nikam nepo­je­de. Ponaučení je, že se k této dámě musí člo­věk cho­vat s úctou a ona pak bude poslou­chat.

Na koho rád vzpo­mí­ná­te?

Já nej­ra­dě­ji vzpo­mí­nám na Vaška Postráneckého. To je oprav­do­vá hvězda. Ale neje­nom na něj. Prostě celý tým byl super. A já bych nerad na něko­ho zapo­mněl.

Můžete nám pro­zra­dit něco ze své­ho sou­kro­mí? Tedy co Vy a hol­ky?

Tak já už po hol­kách nekou­kám. Oni kou­ka­jí po mně, tak­že když se podí­vá ona na mě, já na ni….

Tereza Voříšková

Terezo, jaká byla Vaše reak­ce, když jste si pře­čet­la scé­nář?

Já jsem si ho dočet­la na kon­ci natá­če­ní, tak­že jsem ani nevě­dě­la co pořád­ně točím, ale ten scé­nář mi při­šel pří­jem­ný, milý a hez­ký.

Myslíte si, že Vám Vaše role byla šitá pří­mo na tělo?

To bylo straš­ně těž­ké, pro­to­že ta posta­va mi neby­la šitá pří­mo na tělo.

Terezko, muse­la jste při natá­če­ní impro­vi­zo­vat?

Já jsem se sna­ži­la a tak jsem vždyc­ky reži­sé­ro­vi Tomášovi Bařinovi něco nabíd­la a on řekl, že ne. Pak jsem zase něco vymys­le­la a on mi to zase zamí­tl. Po tom jsem už nic nena­bí­ze­la a necha­la jsem to úpl­ně na něm.

Co Vás při natá­če­ní nej­ví­ce bavi­lo?

Na to je jed­no­du­chá odpo­věď. Nejvíc mě bavi­ly vin­ný sklíp­ky.

Na co nera­da vzpo­mí­ná­te?

Mě bavi­lo všech­no, tak­že na nic ve zlém nevzpo­mí­nám. Vlastně ano, když mi na prsa lepi­li peříč­ka. Svědilo to. Tak asi na to.

Měla jste při natá­če­ní někdy strach?

Měla a vel­ký, když jsem řídi­la auto a málem jsem vybou­ra­la pana Lipského. To mě mra­zi­lo ješ­tě týden po té scén­ce.

Co Vás při natá­če­ní pře­kva­pi­lo?

Vlastně nic. Jediné co mě pří­jem­ně pře­kva­pi­lo, že jsme se sešli tak skvě­lá par­ta lidí.

Terezo, jak bys­te nalá­ka­la divá­ky, aby se při­šli podí­vat do kina na Bobule?

Je to krás­ný film z pro­stře­dí morav­ských vinic. Věřím, že divá­ci budou spo­ko­je­ní.

Miroslav Táborský

Co jste si řekl, když jste popr­vé četl scé­nář? Přibližte nám tro­chu svo­ji posta­vu, pro­sím.

Nad scé­ná­řem Bobulí mě napadlo, že by to mohl být hra­vý, poho­do­vý film z pro­stře­dí, kte­ré se mi zdá samo o sobě pří­jem­né, byť pro ty, kte­ří pra­cu­jí na vini­cích, je to hlav­ně o dři­ně. Ta moje figu­ra mi při­šla dosta­teč­ně zábav­ná a pro­to jsem se vlast­ně roz­ho­dl hrát tuto roli.

Myslíte si, že Vám byla role vina­ře – che­mi­ka psá­na pří­mo na tělo?

Myslím si, že mi ta role na tělo psá­na není. Já nejsem che­mik, vystu­do­val jsem totiž fyzi­ku a che­mii jsem vždy nesná­šel. Ale musím říct, že není špat­ná myš­len­ka vyro­bit archív­ní bur­čák. Protože dávat si bur­čák celý rok je jako kdy­by někdo vymys­lel per­pe­tum mobi­le.

Co Vás bavi­lo při natá­če­ní?

To je nebez­peč­ná otáz­ka. Samozřejmě, že mě bavi­lo ochut­ná­vat vína z té oblas­ti. Bavila mě ta různá setká­ní s vina­ři. Líbilo se mi točit výbuch bur­čá­ku.

Čím Vás natá­če­ní obo­ha­ti­lo?

Obohatila mě ta vinař­ská oblast. Když se člo­věk podí­vá do těch sta­rých skle­pů, kde ti vina­ři pra­cu­jí, tak to je nád­he­ra. Jinak to natá­če­ní bylo pří­jem­né. Já tu prá­ci mám straš­ně rád.

Jak bys­te divá­ky pozval na film Bobule do kin?

Navrhl bych divá­kům, aby na ten­to film šli, pro­to­že strá­ví krás­ný večer. Po tom­to fil­mu si urči­tě dojdou rádi na dob­ré a kva­lit­ní víno. I když chá­pu, že v dneš­ní uspě­cha­né době to roz­hod­ně není málo.

Lubomír Lipský

Co jste si řekl, když jste popr­vé pře­če­tl scé­nář?

Napadlo mě, že si ten scé­nář musím pře­číst ješ­tě jed­nou. Víte, já jsem si pak řekl, že si to musím pře­číst aspoň tři­krát.

Přibližte nám tro­chu svo­ji posta­vu?

Tak svo­ji posta­vu bych nerad při­bli­žo­val, ale tu posta­vu morav­ské­ho dědy, to můžu. Postava morav­ské­ho dědy, to je asi jako moje posta­va v morav­ském vydá­ní.

Myslíte si, že Vám byla tato role psá­na pří­mo na tělo?

Určitě ne. Protože když se na sebe dívám, tak jsem ješ­tě popsán nebyl. Byl jsem popsán růz­ně, ale tak­to urči­tě ne.

Musel jste někdy při natá­če­ní impro­vi­zo­vat?

Někdy malič­ko ano, to se musí při kaž­dém natá­če­ní. Myslím ale, že to nesto­jí ani za řeč.

Co Vás bavi­lo při natá­če­ní?

Je to blbé, ale mě nej­ví­ce bavi­ly ty pau­zy při natá­če­ní. Na to jsem se vždy těšil.

Na co nerad vzpo­mí­ná­te?

Nerad vzpo­mí­nám na vstá­vá­ní. Taky vlast­ně i na ty jízdy do Valtic, pro­to­že to už bylo pro mě veli­ce namá­ha­vé.

Měl jste někdy při natá­če­ní strach a kte­rá scé­na Vám byla blíz­ká?

Strach jsem při natá­če­ní neměl. U té scé­ny, víte ta scé­na nesmí být blíz­ká jen mně, ale i divá­ko­vi, pro­to­že on je ten, kdo film bude hod­no­tit.

Jak hod­no­tí­te natá­če­ní?

Bylo to jed­no z nej­lep­ších natá­če­ní. Prostě neby­ly tam žád­né ruši­vé momen­ty. Vše bylo v pří­jem­né atmo­sfé­ře a to je hned na té prá­ci znát.

Čím bys­te pozval divá­ky do kin?

Já bych Vás nalá­kal na Bobule, pro­to­že mě po del­ší době uvi­dí­te ve skvě­lé roli a ve skvě­lé kon­di­ci. Přijďte se pře­svěd­čit!

Tomáš Matonoha

Co Vás prv­ní napadlo, když jste si pře­če­tl scé­nář k fil­mu?

Když jsem četl scé­nář byl jsem zrov­na v Řecku, tak jsem si hned objed­nal dvoj­ku ret­si­ny a poté ješ­tě jed­nu. Víte ale obrov­ská ško­da je, že v té chvil­ce jsem si nemohl dát morav­ské víneč­ko, kte­ré mám straš­ně rád.

Ve fil­mu hra­je­te posta­vu Káji. Můžete nám ji popsat?

Víte, Kája, to je míst­ní morav­ský pla­y­boy. Je to krás­ná a dob­rá role. Myslím, že jsem ji zahrál vel­mi dob­ře, vlast­ně nako­nec to posou­dí divá­ci 27. břez­na v kině.

Je to role, o kte­ré bys­te doká­zal říct, že Vám byla psá­na pří­mo na tělo?

Ne, ona už byla napsa­ná a já už jsem se do ní tak nějak dostal.

Co Vás při natá­če­ní nej­víc bavi­lo?

Tak to jste mě dosta­li, pro­to­že se budu muset k něče­mu při­znat. Já jsem totiž pose­dá­val s pro­du­cen­tem Tomášem Vicanem v cate­rin­gu a popí­jel jsem dob­ré víneč­ko po dobu, co jsem čekal na záběr. To vám mělo tak straš­nou výho­du, že jsem tam byl s pro­du­cen­tem, pro­to­že mě nikdo nemohl nadá­vat, že si popí­jím v prá­ci. Bylo to super.

Na co nerad vzpo­mí­ná­te?

Víte já mám pocit, že na nic. To řek­nou spí­še Kryštof Hádek s Lukášem Langmajerem. Já jsem to tak nějak neza­žil. Natáčení bylo naplá­no­va­né na babí léto. Jenže těch čtr­náct dní neby­lo babí léto, ale byl ost­rý pod­zim. Hráli vlast­ně hor­ký let­ní srpen a při­tom mrz­li, což v tom fil­mu není vidět. To slu­níč­ko tam je nato­če­né a pro­stří­ha­né z jiných dnů.

Která z natá­če­cích scén Vám byla blíz­ká a u kte­ré jste měl strach?

Já jsem strach neměl vůbec z niče­ho. Ne, musím se při­znat. Měl jsem strach jen chvi­lič­ku. Totiž já jsem tam s Kryštofem Hádkem musel zahrát ves­nic­kou rvač­ku. Problém je v tom, že ves­nic­kou rvač­ku nejde nikterak nacvi­čit. S Kryštofem jsme si teda řek­li, že ty na mě sko­číš, já na tebe sko­čím, a pak se všich­ni při­da­li. Při někte­ré scé­ně se mi poved­lo, že jsem rozflá­kal dve­ře. To ve scé­ná­ři ani neby­lo, tak dou­fám, že to pou­ži­li, pro­to­že to je fakt ori­gi­nál­ní.

Bylo natá­če­ní fil­mu Bobule pro Vás nějak pře­kva­pi­vé?

Musím říct, že mě pře­kva­pi­lo hod­ně věcí. Víte, já jsem na již­ní Moravě nebyl už del­ší dobu a  pře­kva­pil mě skok úrov­ně kva­li­ty vína a hlav­ně slu­žeb. Dneska si může­te na Moravě půj­čit kolo a hned může­te jet do sklíp­ku. To kolo má skvě­lou výmlu­vu na to, že jede­te spor­to­vat a vlast­ně skon­čí­te ve sklíp­ku. To je pros­tě super. Ještě jsem zapo­mněl říct, že když to člo­věk pře­že­ne, tak u těch lep­ších sklíp­ků je pen­zi­on, tak­že tam může­te i zůstat a domů při­jet stříz­li­ví. Ta Morava už není tako­vé soci­a­lis­tic­ké JZD. Říkám rov­nou, vina­ři udě­la­li pro morav­ský regi­on kus prá­ce.

Čím bys­te nalá­kal, aby divá­ky, aby při­šli na film Bobule do kina?

Myslím si, že jest­li je někdo orto­dox­ním nepří­te­lem vína, tak ať na ten­to film necho­dí. Pevně věřím, že ten­to film svým pří­bě­hem a morav­ským ovzdu­ším na divá­ka dých­ne. Už jsem to řekl i na tis­kov­ce. Já bych byl rád, aby BOBULE půso­bi­ly na divá­ka jako Postřižiny. Postřižiny vidí­te a pak si chce­te dát deset vychla­ze­ných pive­ček. Tím chci říct, aby si člo­věk kou­pil kva­lit­ní víno ane­bo si dojel na Moravu a tam to víno ochut­nal.

Lucie Benešová

Co jste si řek­la, když jste popr­vé pře­čet­la scé­nář?

Dlouho jsem se neroz­ho­do­va­la, pro­to­že jsem si hned řek­la, že to bude zají­ma­vý film. Především ta tema­ti­ka Moravy, vína a slun­ce je mi blíz­ká. Těšila jsem se hlav­ně na ten morav­ský ven­kov.

Můžete nám tro­chu při­blí­žit svou roli?

Moje posta­va morav­ské ženy je tako­vá ta žen­ská krev a mlí­ko, kte­rá má ráda víno a život.

 

Je Vám tato role psa­ná na tělo?

Určitě ano. Mně se ta role hrá­la straš­ně pěk­ně.

Musela jste někdy při natá­če­ní impro­vi­zo­vat?

To urči­tě ne. Celou dobu co se Bobule natá­če­ly jsem se řídi­la jen a jen poky­ny pana reži­sé­ra Bařiny.

Co Vás při natá­če­ní bavi­lo?

Nejvíc mě bavi­ly scé­ny, kte­ré se toči­ly ve sklíp­ku. A nej­víc mě na tom bavi­lo, že jsme u natá­če­ní nepi­li moš­ty a šťá­vy, ale lahod­né morav­ské víneč­ko.

Co pro Vás zna­me­na­lo, když skon­či­lo natá­če­ní?

Když to natá­če­ní kon­či­lo, tak se mi vůbec do té Prahy nechtě­lo. Morava se ulo­ži­la v mé mys­li.

Čím Vás natá­če­ní fil­mu Bobule obo­ha­ti­lo?

Jak už jsem říka­la, jsou to asi scé­ny, kte­ré se týka­jí vína a té poho­dy oko­lo, pro­to­že to se na málo­kte­rém natá­če­ní zaži­je.

Co Vás při natá­če­ní zasko­či­lo?

Strašně jsem se bála toho, když mě oblék­li do tra­dič­ní­ho morav­ské­ho kro­je. To jsem měla oprav­du strach z toho, jak budu vypa­dat a zda v tom­to kro­ji ode­hra­ji to, co mám.

Lucie, na co bys­te nalá­ka­la divá­ky, aby se při­šli podí­vat na film Bobule do kina?

Já spí­še řek­nu jeden vzkaz divá­kům. Jestli chce­te jít na dob­ré víno, tak pojď­te na film Bobule do kina.