Brimstone ... aneb není western jako western.

br

Ano, i když je ten­to film řazen do oné wes­ter­no­vé kate­go­rie, tak roz­hod­ně neče­kej­te kla­sic­ké žánro­vé pro­pri­e­ty. Samotné pro­stře­dí divo­ké­ho zápa­du zde půso­bí spí­še jako kuli­sa pro pří­běh, kte­rý se zao­bí­rá žen­skou eman­ci­pa­cí, nábo­žen­ským fun­da­men­ta­lis­mem a šovi­nis­mem.

Hlavní hrdin­kou je Liz, žena kte­rá je porod­ní asi­s­tent­kou, což ji tro­chu kom­pli­ku­je fakt, že nemů­že hovo­řit a domlou­vá se zna­ko­vou řečí. Její rela­tiv­ně poklid­ný život s milu­jí­cím man­že­lem a 2 dět­mi naru­ší pří­chod zvlášt­ně vyhlí­že­jí­cí­ho kaza­te­le.

Co na fil­mu zaujme na prv­ní dobrou je jeho roz­dě­le­ní do 4 kapi­tol s jas­ným odka­zem na bib­lic­ké kni­hy. Děj je navíc před­sta­vo­ván neli­ne­ár­ně, ale není to na úkor sro­zu­mi­tel­nos­ti. V pod­sta­tě se tím pří­běh stá­vá zají­ma­věj­ším, divák je dych­ti­věj­ší rozuz­le­ní. Sledování to však není není úpl­ně snad­né, ne kvů­li pocho­pe­ní, ale spí­še s odka­zem na zob­ra­ze­né nási­lí. Občas - zejmé­na ke kon­ci - jsem si říkal, že toto je už tro­chu moc. Jedná se o muž­ský svět, v němž jsou ženy jen jakousi ozdo­bou a sexu­ál­ním nástro­jem. Mužské pan­ství nad nimi je však potře­ba občas pod­po­řit pofi­der­ním výkla­dem Bible, kte­rý s tro­chou fan­ta­zie doká­že omlu­vit coko­li. Obecně cel­ko­vé zob­ra­ze­ní nábo­žen­ské komu­ni­ty, kte­rá se vyzná­vá ze setká­ní s andě­ly - a pokud něko­ho tato setká­vá­ní nepo­tká­va­jí, tak je urči­tě div­ný, nečis­tý - a pou­ží­vá křes­ťan­ství jako opo­ru pro své před­sud­ky a nástroj moci, je rov­něž dost děsi­vé.

Jak už asi před­cho­zí řád­ky napo­ví­da­jí, tak to není film pro ultra cit­li­vé pova­hy. Moc pozi­tiv­ních věcí tam není, snad jen to, že boj za eman­ci­pa­ci má smy­sl, i když bolí, a čas­to se jeho násled­ky pro­je­ví až v dal­ší gene­ra­ci.

Film je to ale urči­tě zají­ma­vý, kva­lit­ně nato­če­ný, per­fekt­ní vizu­ál s úžas­ný­mi herec­ký­mi výko­ny, kte­rým kra­lu­jí Guy Pearce a Dakota Fanning. Zejména u ní jsem byl pří­jem­ně pře­kva­pen, mám ji asi špat­ně zafi­xo­va­nou a tady to byl mís­ty pří­mo uhran­či­vý výkon pod­trh­nu­tý tím, že po vět­ši­nu fil­mu nemlu­vi­la a doro­zu­mí­va­la se jen mimi­kou a ges­ty.

A za zmín­ku sto­jí urči­tě i hud­ba, kte­rou kom­po­no­val Junkie XL, jehož mám rád už od dob Siberie (kte­rou snad mám někde dosud na VHS).

Photo © Paradiso Entertainment