Captain America: První Avenger: Když patriotismus přebíjí akci

Steve Rogers je oby­čej­ný ame­ric­ký klu­či­na, co už nemů­že dál neči­ně při­hlí­žet prů­bě­hu dru­hé svě­to­vé vál­ky a chce naru­ko­vat. Problém však je, že má do ide­á­lu běž­né­ho vojá­ka poně­kud dale­ko. Je malý, vyzáb­lý a má ast­ma. Přesto má má ale takří­ka­jíc zla­té srd­ce, čehož si všim­ne u jed­no­ho z jeho dal­ších poku­sů o vstup do armá­dy Dr. Abraham Erskine, kte­rý si ho vyty­pu­je do své­ho pro­gra­mu, kde se sna­ží vytvo­řit pro ame­ric­kou armá­du sku­pi­nu super­vo­já­ků. Steve tuto pro­cedu­ru úspěš­ně pod­stou­pí, ale v labo­ra­to­ři je vzá­pě­tí odpá­le­na bom­ba, kte­rá z něj udě­lá jedi­né­ho své­ho dru­hu. Jak ovšem brzy zjis­tí, vůd­ce spe­ci­ál­ních nacis­tic­kých sil Hydra, pro­šel podob­nou pro­cedu­rou také.

První hodin­ka si cel­kem kla­sic­ky kopí­ru­je kaž­dý fil­mo­vý zrod hrdi­ny. Nikoho moc nepře­kva­pí ste­re­o­typ­ní pře­mě­na dob­ro­sr­deč­né­ho pros­ťáčka v nabou­cha­né­ho macha. Co spí­še pře­kva­pí, je pří­liš­ný akcent na naiv­ní patri­o­tis­mus a cel­ko­vý ame­ri­ka­ni­zmus vše­ho oko­lo. Jistě, dalo se čekat, že podí­va­ná s oživlou ame­ric­kou vlaj­kou v čele bude sil­ně pří­mo­ča­rá pro­pa­gan­da, nicmé­ně s touhle úrov­ní vypa­dá i Mirek Dušín jako pra­chspros­tý bří­dil. Problém ovšem je, že tato pře­hna­ná sna­ha je už po něko­li­ka desít­kách minut znač­ně otrav­ná a ačko­liv s postu­pem fil­mu lehce opad­ne, ta pachuť stá­le zůstá­vá.

S tím sou­vi­sí i dal­ší, cel­kem pod­stat­ná věc. Drtivá vět­ši­na komik­so­vých adap­ta­cí je sil­ně naiv­ní a pře­hna­ná, ovšem u Kapitána je to sil­ně vidět. Ono je to z čás­ti dáno i před­lo­hou, nicmé­ně napří­klad fakt nelo­gic­ké­ho cho­vá­ní nepřá­tel je cel­kem zásad­ní pro­blém. Co tuto deví­zu ale­spoň z čás­ti vyrov­ná­vá je Hugo Weaving. Ten v roli kapi­tá­no­va soka Red Skulla dodá­vá fil­mu tu pomy­sl­nou jis­kru v momen­tech, kdy lát­ce dochá­zí ono pomy­sl­ná šťá­va. Paradoxně je to ve vět­ši­ně akč­ních scén, kte­ré by měly zachra­ňo­vat jinak jen cel­kem sluš­nou retro atmo­sfé­ru čty­ři­cá­tých let. Bohužel, kro­mě efekt­ních výbuchů a sil­né inspi­ra­ce ve fil­mech Stevena Spielberga, se jed­ná o cel­kem obra­zo­vě pěk­nou ale ne moc zají­ma­vou akč­ní podí­va­nou.

A to je vlast­ně cel­kem přes­ný popis celé­ho sním­ku. Kapitán Amerika je pros­tě a jed­no­du­še jen pěk­ně nato­če­ným sním­kem, kte­rý sice mís­ty vypa­dá digi­tál­ně­ji, než by bylo zdrá­vo, bez výraz­něj­ší­ho efek­tu na divá­ka. Silná por­ce ame­ric­ké­ho patri­o­tis­mu je otrav­ná, retro sty­li­za­ce je poměr­ně fajn a Hugo Weaving v roli dal­ší­ho démo­nic­ké­ho arciz­lo­sy­na je opět výbor­ný. Vše ostat­ní je jen čis­tý prů­měr.

Jak ame­ric­ká vlaj­ka na plát­ně oži­la. Kapitán Amerika je lehce nad­prů­měr­ným komik­so­vým akč­ňá­kem, kte­rý  na jed­né stra­ně nabí­zí cel­kem obstoj­nou akci, sil­né­ho zápo­rá­ka a sluš­né herec­ké obsa­ze­ní, a na stra­ně dru­hé totál­ně topí veš­ke­ré sna­hy v pře­hna­né míře nai­vi­ty, jed­no­du­chos­ti a patri­o­tis­mu. Klasika se tu roz­hod­ně nezro­di­la ale jako cel­kem nená­roč­ná jed­no­hub­ka neu­blí­ží. Bohužel, z čtyř­líst­ku Avengers se jed­ná nej­spí­še o nej­slab­ší člá­nek.