Čarodějův učeň

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Kreslená horo­ro­vá pohád­ka pod­le kni­hy Krabat. Poprvé jsem ji viděl někdy v dět­ství a už ten­krát mě neu­vě­ři­tel­ně dosta­la. Bohužel jsem si neza­pa­ma­to­val její název, tak­že jsem po ní mar­ně pát­ral. Nikdo pod­lé mého popi­su nebyl scho­pen určit název. Až když jsem, v cel­kem nedáv­né době, kama­rád­ce popi­so­val úžas­ný kres­le­ný pohád­ko­vý horor, řek­la „No, to je Čarodějův učeň.“. Dostat se k fil­mu pak už bylo otáz­kou dní.

Odehrává se v lužic­kých horách, kde žije potul­ný chla­pec jmé­nem Krabat. K tomu jed­né noci při­jde havran a pozve do čer­né­ho mlý­na. Když tam Krabat dru­hý den při­jde, sta­ne se učněm čer­né ško­ly magie, kte­rou zde pro­vo­zu­je zlý mis­tr. Učňů je zde vždy 12 a kaž­dý rok jeden z nich musí slo­žit mis­trov­skou zkouš­ku, kte­rá spo­čí­vá v sou­bo­ji s mis­trem o to, kdo bude dále mis­trem. Všichni, kdo dosud zkouš­ku sklá­da­li, byli mis­trem nemi­lo­srd­ně zabi­ti. Pak se čaro­děj­ný mlýn zasta­vil a zůstal stát, dokud se nena­šel nový učeň do počtu. Když mis­tr v podo­bě havra­na zase sehnal něja­ké­ho ubo­žá­ka, kte­rý nepo­hr­dl stře­chou nad hla­vou, vše se zno­vu opa­ko­va­lo.

Celý film má vel­mi tem­nou a ponu­rou atmo­sfé­ru. Úplně vás začne mra­zit v zádech, když stu­dent sklá­da­jí­cí mis­trov­skou zkouš­ku dosta­ne od mis­tra lopa­tu a musí si již pře­dem vyko­pat vlast­ní hrob. Čarodějův učeň roz­hod­ně není žád­nou naiv­ní pohád­kou, kde dob­ro nad zlem vítě­zí zce­la auto­ma­tic­ky a divák se jen spo­ko­je­ně usmí­vá. Je to film s neu­vě­ři­tel­ně pro­pra­co­va­ným scé­ná­řem, kte­rý do hodi­ny a čtvrt vtěs­ná tolik úzkos­ti, stra­chu a poci­tu bez­mo­ci, že ve srov­ná­ní s ním je vel­ká část sou­čas­né­ho horo­ru pou­hým odvár­kem.

Otázka je, jest­li je to vůbec ješ­tě pro děti. Ale, jak už jsem řekl, mě Čarodějův učeň zau­jal už v dět­ství. Byl to jeden z mála fil­mů, kte­rý mě už v útlém věku donu­til o něm pře­mýš­let. Tenkrát mi to, ve srov­ná­ní s jiný­mi pohád­ka­mi, při­šlo najed­nou jako něja­ká vyš­ší for­ma zába­vy, kte­rá se vysky­tu­je jen oje­di­ně­le. Dnes ho hod­no­tím, jako jeden z mých nej­ob­lí­be­něj­ších ani­mo­va­ných fil­mů.

O filmu:

ČR a Německo (SRN), 1977, 72 min.
Režie: Karel Zeman