Divoká dvojka (Hot Pursuit) – Recenze – 10%

Rose (Reese Witherspoon) je upja­tá poli­cist­ka bez smys­lu pro humor, zato však s mimo­řád­nou důsled­nos­tí v dodr­žo­vá­ní před­pi­sů, což její méně hor­li­vé kole­gy znač­ně iri­tu­je. Jednoho dne je jí při­řa­zen úkol dopra­vit k sou­du důle­ži­tou svěd­ky­ni v pří­pa­du zatče­ní mafi­án­ské­ho bos­se, man­žel­ku vliv­né­ho dro­go­vé­ho dea­le­ra Daniellu (Sofía Vergara). Obě hrdin­ky, kte­ré se spo­lu prak­tic­ky nesne­sou, jsou pak nuce­ny ces­to­vat spo­lu přes celý Texas, neboť jim jsou v patách zabi­já­ci i zko­rum­po­va­ní poli­cis­té…

Ve struč­nos­ti je ame­ric­ká kome­die Divoká dvoj­ka o tom, že ty dvě na sebe hodi­nu a půl kři­čí. Místy na sebe hys­te­ric­ky kři­čí. A jak čas ply­ne, tím je to otrav­něj­ší a nesne­si­tel­něj­ší. Rozhodně to není vtip­né. Další poku­sy o humor jsou pak zalo­že­ny na tom, že Rose se sna­ží se svým níz­kým vzrůs­tem a nedo­sta­teč­nou fyzic­kou kon­di­cí půso­bit jako drs­ná poli­cist­ka, ale je jí to prd plat­né, a že Daniella coby Kolumbijka neu­mí moc dob­ře ang­lic­ky a občas nadá­vá ve špa­něl­šti­ně. A opět, nic z toho není vtip­né. Když se pak obě ženy na útě­ku pře­vlék­nou za jele­na a sna­ží se napo­do­bo­vat zvu­ky, kte­ré jele­ni vydá­va­jí, tak to už se zasmě­je­te, pro­to­že nic lep­ší­ho ve fil­mu pros­tě není, ale i tak je vám za ten smích tro­chu styd­no.

Nebudu popi­so­vat, jak ubo­ze půso­bí celá záplet­ka, jak moc náhod­ný je prů­běh děje a jak straš­ný dojem vyvo­lá­va­jí z prs­tu vycu­ca­né zvra­ty, pro­to­že bych při­tom prav­dě­po­dob­ně musel vyvi­nout vět­ší myš­len­ko­vé úsi­lí, než jaké vyvi­nu­li tvůr­ci při jejich vymýš­le­ní. Režisérka Anne Fletcher toči­la dopo­sud veskr­ze prů­měr­né fil­my, z nichž tře­ba Návrh se Sandrou Bullock byl doce­la pří­jem­nou kome­dií, nicmé­ně Divoká dvoj­ka je vel­kým pře­šla­pem ved­le, je vylo­že­ně sla­bá a i reží­ro­va­ná je vel­mi cha­bě a una­ve­ně. Na scé­ná­ři pra­co­va­li dva muži s kari­é­rou posta­ve­nou spíš na dru­ho­řa­dých tele­viz­ních sit­ko­mech, při­čemž jeden z nich napsal v roce 2006 pří­šer­nou kome­dii Holky v balí­ku a dru­hý Divokou dvoj­kou na poli celo­ve­čer­ních fil­mů sce­náris­tic­ky debu­tu­je. Film ale půso­bí, jako kdy­by žád­ný scé­nář neměl a všich­ni her­ci v něm pou­ze deva­de­sát minut impro­vi­zo­va­li, ale zapo­mně­li při­tom být vtip­ní.

Dále mi vadi­lo, že obě hrdin­ky jsou vylo­že­ně nesym­pa­tic­ké a hloupé krá­vy, co jenom zvy­šu­jí hla­sy, roz­ha­zu­jí ruka­ma a ječí, pří­pad­ně děla­jí jiné věci, jimiž demon­stru­jí svou stu­pi­di­tu. Iritovaly mě rádo­by vtip­né náho­dy toho typu, že kdy­ko­li byla náho­dou zapnu­ta tele­vi­ze nebo rádio, tak tam sho­dou okol­nos­tí běže­lo zpra­vo­daj­ství týka­jí­cí se zrov­na útě­ku ono­ho nesou­ro­dé­ho dua. Štvalo mě, jak je na tom fil­mu úpl­ně všech­no zou­fa­le prů­hled­né, od prvot­ní­ho načrt­nu­tí cha­rak­te­rů a budo­vá­ní vzta­hu mezi obě­ma žena­mi až po faleš­ně zně­jí­cí trap­ná pona­u­če­ní v tom smys­lu, že člo­věk by se neměl pře­tva­řo­vat a měl by být sám sebou. Nebavilo mě sle­do­vat, jak se všich­ni pro­ta­go­nis­té (a zejmé­na Reese Witherspoon a Sofía Vergara, kte­ré si film pro­du­ko­va­ly) v tom fil­mu od začát­ku do kon­ce ztra­p­ňu­jí, ale žijí v domně­ní, že jsou vtip­ní a zábav­ní.