(zatím nehodnoceno)
Loading...Těm, které máme rády, najdeme kamínek a darujeme jim ho. Oblý pak znamená, že život bude šťastný. Velký a hranatý, znamená život plný hořkosti, nástrah a nepředvídaných změn.
Průvodce, v originálu pod názvem Okuribito japonského režiséra Takita Yojiro, natočený v roce 2008, získal Oscara rok na to. Film jsem zhlédla bez výhrad. Dokonale souznil s mojí duší. Hra na cello nás všechny hladila v sále, a ladnost kamery byla tak dokonalá, že mě neuráželo ani povolání violončelisty, že byl umyvač mrtvol.
Na startu filmu ho vidíme pompézně se vypínat v orchestru. S novým cellem, za který dal 18 milionů jenů. Zadlužil se v představě, že to bude postupně splácet. Život ho postavil před překážku, neboť orchestr ten den ukončil svou činnost.
Jeho mladá manželka mu navrhuje odjet do alpských hor, do Toyamy. Zde je domeček po jeho zesnulé mamince. Manželka uvažuje, že nájem se nebude platit , a nějaký ten byznys tam rozjedou.
Mladý hrdina otvírá ranní noviny, kde ho zaujme inzerát, že se hledá cestovatel. Nelení a jde na nabídku inzerátu se představit. Dům je velký, ale nedá se dovodit, čím by se tam měl zabývat . Ředitel ho přijme a hned mu řekne, že v inzerátu vypadlo: „ na poslední cestu.“
Mladý muž se jaksi rozpačitě usměje, jestli to ředitel myslí vážně, ale on mu na rovinu sdělí, že ho přijímá za padesát. Mládenec myslí 50.000 Yenů, ale ředitel mu sděluje, že to bude 500.000 Yenů měsíčně.
Nyní se otvírá příběh z alpských hor, kde se prolíná krajina hor, snoubí s romantickými vzpomínkami staré generace, která si ho pamatuje jako šestiletého chlapce. Z rozpadlé rodiny, odkud odešel manžel. Mladý chlapec dostal od otce pouze velký kámen, hranatý, neohrabaný. V jeho malé ručce, kterou svíral, si navždy pamatoval, že tento člověk, mu podkopal život. Kámen má před sebou a nikdy nechce svého otce vidět.Má na na něho špatné vzpomínky.
První prubířský kámen v pohřební službě doslova probíhal tak, že stále zvracel . Ještě doma při pohledu na slepici se zakrouceným krkem, se mu nadouvá a psychosomaticky „zvrací“.
Kamera je přesvědčivá, a spolu s hrdinou „zvracíme „ taky. Nejsme na to ještě připraveni. Nejsme otráveni filmem, ale dychtiví v očekávaní, kam až nás zavede režisér, představitel hry na cello, a kam až nám film dovolí nahlédnout.
Zjišťuje postupně v celkové stopáži 130 minut, že film nám dovolí všechno. Nahlédli jsme do útrob samé smrti. Zjišťujeme po tomto filmu , že smrt má i nový vnor . Spolu s hrdinou hladíme kimono, záhyby, mrtvé lazebnice, kterou hrdina znal a dostal ji jako „zakázku“ upravit. Hrdina ladně hladí kimono, svléká cudně mrtvou, omývá ji, a postupně zve pozůstalé, aby se rozloučili s mrtvou tím, že ji také omyjou.
Manželka, stále neví, čím se Kobayashi zabývá ve firmě. Pokaždé, když skončí, zajde k lazebnici a smývá nepřirozený „pach“ z mrtvé. Po městečku se ale rozkřikne, čím se Kobayashi živí. Přítel z dětství ho varuje, aby si našel dobrou práci. Manželka ho opouští, když setrvává ve své profesi. Zvrat film nastane, když lazebnice firmy zemře, a přítel z dětství ho žádá o úpravu mrtvé a ceremoniálu. Zde teprve ocení jeho profesionalitu, a zastydí se, že matku nechal samu, bez pomoci se starat o firmu, až se prací schvátila a předčasně zemřela. Manželka se také vrací a oznamuje, že čeká rodinu. Tím film zdaleka nekončí. Ve firmě mu oznamují, že mu zemřel otec. Ředitel mu dává klíče od auta, rakev firmy jako dar pro otce, a povolí mu, připravit a vyprovodit otce na poslední cestu. Manželka ho doprovází a profesionalita Kobayashiho , jeho jemné ruce, které souzní, hrou na cello pod alpskými horami, nám filmařsky napovídají splynutí Kobayashiho s octem a vyrovnání se s ním. Když začne Kobayashi otírat pozvolna otci obličej, a začne omývat ruce a pozvolna je otvírat, vypadne malý oblý bílý kámen až k nohám Kobayashiho. Zde teprve pozná Kobayashi, že otec žil celou dobu blízko něho. Nedal se mu poznat, ale zanechal mu dopis na rozloučenou – oblý kámen štěstí.
Takita Yojira pro tento film nenašel sponzora v roce 2008. Nikoho nenadchl příběh omyvače mrtvol. Až do okamžiku, kdy diváci mohli zhlédnout ladnost, jemnost, trpělivost, hlazení záhybů kimona, make-up tváře po smrti, doladění květin, u hlavy neboštíka, kterého doprovází na jeho poslední cestě, s pokorou Japoncům vlastní. Pak se strhla lavina zájmu o tento film. Rok na to, dostal Oscara. Prozatím je to jediný Oscar , který filmový průmysl Japonska má.
Japonský film Okuribito – Průvodce režiséra Takita Yojiro byl uveden při příležitosti 8.ročníku festivalu japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2015.
MgA.Květoslava Šamajová, autorka textu, je (absolventka FAMU) .
Získala ocenění z prefektury Kagoshima jako zahraniční korespodent 1993.
Nejnovější komentáře