Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Autorem recenze je Daniel Palička.
Scénář: Brian Michael Bendis, David F. Walker
Kresba: Jamal Campbell
Ať už máte na aktuální komiksovou tvorbu Briana Michaela Bendise názor jakýkoliv, nemůžete mu upřít jedno. Přestože jeho styl psaní už není tak kvalitní jako za časů, kdy psal „Ultimate Spider-Mana“, „Alias“ nebo „Daredevila“, stále se snaží zkoušet nové věci. Když od Marvelu po tolika letech odešel a přešel ke konkurenčnímu DCčku, začal psát (a stále píše) všechno možné, ať už šlo o obě supermanské řady, uzavřenou minisérii „Batman: Universe“ nebo vlastní nezávislé projekty. My se dnes podíváme na počin, který vytvořil v rámci imprintu „Wonder Comics“, a to na „Naomi“, se kterou mu pomáhal jeho neméně zkušený kolega David F. Walker.
Pro ty z vás, co vůbec netuší, Naomi je úplně nová postava, která se nikdy předtím v komiksech neobjevila. Bendis ji spolu s Walkerem vytvořil ve stejnojmenné minisérii, která pojednává o jejím původu. Hned v prvním sešitě se dozvídáme, že jde o chytrou mladou dívku tmavší pleti, která se zajímá o okolní svět a o superhrdiny. Když jednoho dne do města, kde bydlí, přiletí Superman, protože je tou dobou zaneprázdněný bojem se záporákem Mongulem, začne se o něm mluvit mezi všemi obyvateli. Dívka chce vědět více, a tak se doptává lidí, zjišťuje podrobnosti a začíná si dohledávat více peprných informací. To víte, Superman dokáže zaujmout kdekoho! Jenomže co se nestane, během toho všeho začne zjišťovat detaily o svém původu a o tom, kdo ve skutečnosti je.
Musím nejprve dodat, že hlavní hrdinka je velmi sympatická. Obecně jsem s její osobností velmi spokojený a jsem rád za rozhodnutí DCčka a obou scénáristů, zkusit něco trochu jiného a osobitějšího. Ostatně tady si celkově zaslouží imprint „Wonder Comics“ velkou pochvalu. Starší postavy různí scénáristé vzali, zapojili je do aktuálního komiksového světa DC a snažili se je pojmout tak, aby zaujaly i dnešní čtenáře. Do jednotlivých projektů vnesly kreativní týmy trochu humoru, a zároveň se pokusily je napsat pro jakéhokoliv čtenáře nehledě na věk, takže si je úplně v klidu může přečíst mladší i starší. U „Naomi“ tento faktor funguje na jedničku. A i když jde o novou postavu, která si své místo mezi svými známějšími superkolegy musí teprve hledat, dokázala mě svým vystupováním zaujmout. Má to však svá ale.
Co rozhodně stojí za zmínku, je styl psaní. Bendis zde uplatňuje své osvědčené vyprávěcí postupy, jaké u něj známe. Dialogy postav jsou jednodušší, aby připomínaly řeč obyčejného člověka, proto ve většině případů nejsou příliš obsáhlé. Ovšem když scénárista potřebuje a je to nutné, nebojí se vsadit na obsáhlou konverzační sekvenci plnou dialogových bublin, kde pěkně rozvíjí jednotlivé postavy. A co se týče Walkera, ten - aspoň podle mě - se snaží prosadit do komiksu humornou stránku a odlehčenost, která některým scénám velmi napomáhá. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že díky tomuto aspektu je komiks ještě o něco lepší. Nevyhneme se ani akci, u které si při psaní museli vyhrát oba dva, a tady už se dostáváme k prvním větším problémům.
S první polovinou, kdy děj ještě není tak urychlený, představují se nám jednotlivé postavy, zjišťujeme, co se bude dít dál, a postupně poodhalujeme detaily z Naomiiny minulosti, jsem byl velmi spokojený. Děj sám o sobě je kompaktní a drží pohromadě, přičemž máte ze čtení dobrý pocit. Jenomže přibližně v polovině dojde k několika příběhovým zvratům, vše se otočí o sto osmdesát stupňů a komiks rázem nabere jiný směr, než jaký byste původně očekávali. Vám pak zůstane jistá pachuť v puse, protože tak generickou druhou polovinu byste po slušné první rozhodně nečekali. A po tom překombinovaném finále, kde vás hlavní záporák, ani celá závěrečná bitva vůbec nezajímá, a po celém zakončení už vůbec nebudete spokojení. To si snad autoři mysleli, že vsadit na osvědčené schéma v podobě akčního spektáklu byl správný tah? Byli šeredně na omylu!
Nyní budu chvíli chválit. S kresbou Jamala Campbella jsem neměl sebemenší problém. Je výrazná, místy až detailní, hodně barvitá a osobitá ve všech směrech. Přiznám se, obvykle moc nemusím přehnaně propracovanou kresbu à la Alex Ross, i když výjimky se najdou. Campbell je přesně jedním z těchto případů. Ačkoliv bych se na jeho kresbu nemohl koukat v kuse, neboť barvičky jsou na mě až příliš výrazné a dětské, odvádí dost dobrou práci. Líbí se mi, jak pracuje s dynamikou a s panelováním, jak si u obličejů pohrává s mimikou a s různými výjevy, aby lidské tváře byly co nejhravější a nejnápaditější. Má to sice za následek to, že jednotlivé postavy vypadají jak z filmu od Disneyho a Pixaru, což někoho může solidně vytáčet, ale pro mě to nebyl zásadní problém. Já jsem v tomto ohledu spokojený.
Co jsem zapomněl zmínit hned na začátku, je to, že minisérie „Naomi“ byla letos nominována v rámci cen Eisnerů v kategorii Nejlepší uzavřená série. Upřímně jsem nominaci už od začátku nepochopil a po dočtení stále nechápu, proč byla zařazena mezi nominované. Že by DCčko mělo málo zástupců? Nebo to byla celou dobu agenda na podporu černochů? To se nedozvíme. Jestli bych však měl něco říct závěrem, rozhodně nejde o špatný komiks. Svá pozitiva má a první polovina je skvělá, jenomže díky zbytku minisérie se vše rozpadlo jako domeček z karet, a Naomi tak zůstává pouze ucházejícím komiksem, který měl vskutku velký potenciál, jenž ve výsledku zůstal nenaplněn. Do dalších titulů z imprintu „Wonder Comics“ se rozhodně v blízké době ponořím, ovšem pokud začne vycházet druhá minisérie „Naomi“, což by prý dle osvědčených zdrojů brzy měla, budu ještě silně uvažovat nad tím, jestli si ji nakonec přečtu.
(4,91 z 5)