Falco – jako na horské dráze

Píše se rok 1957 a kde­si ve Vídni se prá­vě naro­dil Hans Hölzel. Původně měl být jed­ním z troj­čat, nako­nec byl ale zázrak, že pře­žil ale­spoň on. A stej­ně jako byl kom­pli­ko­va­ný již jeho pří­chod na svět, byl slo­ži­tý i celý jeho život. Navenek sebestřed­ný a sebe­vě­do­mý člo­věk byl uvnitř jen nejis­tým chlap­cem, kte­rý se nau­čil utá­pět své pro­blémy v alko­ho­lu a dro­gách. Byl nesku­teč­ně nada­ný, do vše­ho šel bez­hla­vě a napl­no. Bohužel svou tvr­do­hla­vos­tí obrá­til své před­nos­ti pro­ti sobě, což se mu nako­nec sta­lo osud­ným.

Už jako malý kluk Hans tou­žil po kari­é­ře popo­vé hvězdy. Když dospí­val, začal hrát s kape­lou. Základem byli Beatles, ale sna­ži­li se do toho při­mí­chat i vlast­ní věci a tak hrá­li něco jako hip­pie rock. Ale Hans byl cti­žá­dosti­věj­ší než ostat­ní, chtěl být hvězdou a roz­ho­dl se radi­kál­ně změ­nit svůj image. Ostříhal si vla­sy, oblé­kl se do saka, nasa­dil si slu­neč­ní brý­le a vytvo­řil si nové umě­lec­ké jmé­no, pod kte­rým ho poz­dě­ji znal celý svět. Jmenoval se Falco.

 

Cesta ke slá­vě ale neby­la tak jed­no­du­chá jak by se moh­lo zdát. V Rakousku jej kvů­li jeho tex­tům nechtě­li a tak se Falco zkou­šel pro­sa­dit v Německu. Tento krok mu vyšel a jeho hit Der Kommissar začal trhat žeb­říč­ky tam­ních hit­pa­rád. Hans vydě­lal balík a stal se prv­ním bílým rap­pe­rem na svě­tě. Přestože se mu spl­nil sen, brzy upa­dl do letar­gie. Nasadil si pří­liš vyso­kou lať­ku, a tak moc se bál neú­spě­chu, že si nabi­tou slá­vu ani nedo­ká­zal pořád­ně užít. Čas běžel, a Falco nebyl schop­ný pokra­čo­vat v prá­ci, nedo­ká­zal napsat jedi­ný text. Novou inspi­ra­ci mu dala až jeho život­ní můza a fem­me fata­le Jacky. Počali spo­lu dítě a Hans opět sypal z ruká­vu své nej­vět­ší hity.  

 

Jak se dá u bio­gra­fie vel­ké­ho uměl­ce před­po­klá­dat, dosta­li jsme se na vrchol jeho kari­é­ry. Ale co může stou­pat vzhů­ru, musí záko­ni­tě jít i dolů a Hansův nezří­ze­ný život byl tou nej­krat­ší ces­tou do pekel. Přišli hád­ky, pro­blémy s dro­ga­mi, nejas­nos­ti oko­lo dítě­te a neko­neč­ný řetě­zec roz­cho­dů. Přestože k sobě tato dvo­ji­ce nako­nec vždy našla ces­tu, jejich vztah se osla­bo­val, až jed­nou skon­čil úpl­ně. Hans se stá­hl do ústra­ní, kte­ré mu poskyt­la Dominikánská repub­li­ka. A prá­vě tady, sje­tý koka­i­nem, vjel pod kola roz­je­té­ho auto­bu­su.

 

Příběh se téměř celou dobu odví­jí chro­no­lo­gic­ky od Hansova dět­ství až po jeho posled­ní léta živo­ta. Do toho jsou prů­běž­ně vklá­dá­ny moment­ky ode­hrá­va­jí­cí se jen něko­lik oka­mži­ků před osu­do­vou doprav­ní neho­dou, při kte­ré při­šel Falco o život. Je nám tak neu­stá­le před­klá­dán onen bod, do kte­ré­ho pří­běh nená­vrat­ně spě­je a ve kte­rém nako­nec také vrcho­lí. Tím ale divá­ka samo­zřej­mě nepře­kva­pí. Film cel­ko­vě pou­ze potvr­zu­je veřej­ně zná­mé udá­los­ti z fal­co­va živo­ta a na něja­ké neče­ka­né zvra­ty by jste čeka­li mar­ně.

 

Hodnotit herec­tví je jed­no­du­ché, mno­hem těž­ší je opřít tako­vé hod­no­ce­ní pád­ný­mi argu­men­ty. Co se tedy čeká od her­ce, kte­rý má ztvár­nit sku­teč­nou a medi­ál­ně pro­va­ře­nou oso­bu? Vizuální podo­ba s ori­gi­ná­lem? To bych musel s hod­no­ce­ním dolů. Já ovšem vidím výkon Manuela Rubeye jako mož­ná nej­sil­něj­ší strán­ku fil­mu. Na něja­ké hlub­ší sezná­me­ní se s posta­vou neměl pří­liš času a do urči­té míry Falca spí­še kata­ly­zo­val skr­ze vlast­ní oso­bu. Přesnou imi­ta­ci této popo­vé hvězdy roz­hod­ně neče­kej­te, avšak kdo ví, tře­ba si jed­nou bude­me Falca pama­to­vat prá­vě takhle.

 

 

Falco (Falco - Verdammt, wir leben noch!), Rakousko, 2008. Scénář a režie: Thomas Roth, kame­ra: Jo Molitoris, střih: Bernhard Schmid, hra­jí: Manuel Rubey, Nicholas Ofczarek, Patricia Aulitzky, Christian Tramitz, Susi Stach, Markus Mössmer, 109 minut, dis­tri­buce: Atypfilm, čes­ká pre­mi­é­ra: 13. 11. 2008

---