Indiana Jones a království křišťálové lebky

//
//

Chvíle oče­ká­vá­ní fanouš­ků odře­né­ho klo­bou­ku a mršt­né­ho biče je finál­ně tady. Kultovní posta­va osm­de­sá­tek se zno­vu vra­cí, aby ješ­tě jed­nou s nad­sáz­kou nako­pa­la zad­ni­ce těm, kdo nectí his­to­rii a při­vlast­ňu­jí si arte­fak­ty pro vlast­ní pro­spěch…
Za tu chví­li, co byl nový Indy doto­čen a spouš­tě­la se mar­ke­tingo­vá taš­ka­ři­ce boje o divá­ky, se obje­vi­ly hro­ma­dy spe­ku­la­cí o tom, jaký film má a nemá být, jak to kdo vidí a co vlast­ně čekat. Ti nej­po­vo­la­něj­ší, Spielberg a Lucas, pro jis­to­tu nedě­la­li divá­kům ilu­ze, aby z toho nako­nec nebyl nama­lo­va­ný čert na jejich zdi. Řekněme to tedy rov­nou: Indiana Jones a krá­lov­ství křiš­ťá­lo­vé leb­ky je bohu­dík stá­le stej­ný a opět tro­chu nový, jak tomu vždyc­ky bylo.

Na čtvr­tý díl jsme si tedy něja­ký ten rok počka­li, a pro­to­že je prav­dou, že Indana Jones by bez Harrisona Forda nebyl tou správ­nou iko­nou, musel se nám i fil­mo­vý hrdi­na posu­nout o kus dál ve svém akč­ním živo­tě. Není ale potře­ba se bát, že by Indy zaska­ko­val posta­vu své­ho otce z Poslední kří­žo­vé výpra­vy, je v něm pořád dost dra­vé chu­ti do obje­vo­vá­ní tajem­né lid­ské his­to­rie a drs­ných sou­bo­jů, jako ze „sta­rých časů“.
Jen je někdy potře­ba zasta­vit se se sta­rý­mi přá­te­li a spo­čí­tat vrás­ky, nebo s těmi nový­mi iro­nic­ky zašpá­so­vat na téma vyko­pa­né legen­dy. Co spo­jo­va­lo všech­ny Indiany Jonese, to jako bys v Království křiš­ťá­lo­vé leb­ky zase našel. Dobří i špat­ní přá­te­lé, otrav­ní zápor­ňá­ci, akč­ní honič­ky, „indi­a­na­jo­ne­sov­ský“ ost­rovtip, nepro­zkou­ma­né tajem­ství a Indyho lás­ky.

Filmový svět Indiana Jonese se posu­nul do roku 1957, za hra­ni­ce ato­mo­vé­ho věku, stu­de­né vál­ky a ame­ric­ké­ho rebel­ství. Předchozí tri­lo­gie fil­mů se doteď ode­hrá­va­la ve tři­cá­tých letech, kdy Indy pokud­mož­no fac­ko­val paná­ky s pra­vi­cí vzhů­ru, ale samot­ný styl fil­mů odka­zo­val na teh­dy popu­lár­ní dob­ro­druž­né stor­ky. V pade­sá­tých letech už napl­no táh­la hlav­ní roli sci-fi, pro­to vedou prv­ní sto­py nové­ho Jonese do oblas­ti 51.
S prv­ním ote­vře­ním úst těch špat­ných hochů je jas­né, že ten­to­krát bude mít Indy čest se sovět­ský­mi agen­ty, kte­ří prahnou po mumi­fi­ko­va­ném těle zaha­le­ném dal­ší dáv­kou myto­lo­gie. Jakmile ale z kuf­ru auta popr­vé vypad­ne posta­va Indiana Jonese s kla­sic­kým hudeb­ním dopro­vo­dem z pera Johna Williamse, jde vše opět pod tak­tov­ku dob­ro­druž­né­ho vyprá­vě­ní, odha­lo­vá­ní nezná­ma, boje za to, aby síla křiš­ťá­lo­vé leb­ky nepadla do nespráv­ných rukou.

Na celou tu anti­ko­mu­nis­tic­kou fuš­ku nebu­de Indy sám, sice ho zra­dí sta­rý pří­tel, ale brzy naru­ku­je na stra­nu dob­ra „rebel bez pří­či­ny“ Mutt (Shia LeBeouf). Jako Jones dob­ro­druh neu­dě­lá krok bez zaprá­še­né bun­dy, klo­bou­ku a lasa, Mutta cha­rak­te­ri­zu­je vystře­lo­va­cí nůž, hře­ben a obměk­čo­va­ná motor­ka. Kontrast mezi old­scho­o­lo­vým hrdi­nou a novo­pe­če­ným hor­ko­krev­ným mla­dým masem samo­zřej­mě dělá svo­jí část zába­vy.
Alespoň může Indiana vyhla­šo­vat Mutta pouč­ka­mi a kla­sic­kou iro­nií. Nakonec ten vztah není tak dale­ko od vtip­ně napsa­né Poslední kří­žo­vé výpra­vy, kde ten mla­dý byl Indy a dru­hé hous­le držel jeho otec Henry Jones. Trochu ško­da, že v křiš­ťá­lo­vé leb­ce jsou si oba cha­rak­te­ry víc podob­né, a i když Shia LeBeouf zahrál svo­jí roli se vší ctí, nefun­gu­je tady už ta jem­ná che­mie jako u dua Ford-Connery.

Přes všech­ny nad­ne­se­né komen­tá­ře na výkon Cate Blanchet nemě­li padou­ši v Jonesech nikdy moc pro­sto­ru, a ani se nedá říct, že by ale­spoň za těch pár zábě­rů co kame­ra nemí­ří na Forda, někdy háze­li vtíp­ky, to spíš byli jejich ter­čem. Byla to vždyc­ky spíš havěť, kte­rá šla­pa­la hrdi­no­vi na paty a jejich řady po desít­kách říd­ly. Ve čtvr­tém díle rus­ká domi­na Irina Spalko (Blanchet) je nako­nec taky tako­vou závislač­kou, drží­cí se stí­nu Indyho kam­ko­liv šláp­ne a její nohsle­di vymí­ra­jí v hut­ných akč­ních scé­nách. Konec je ten­to­krát s akro­ba­tic­ký­mi jíz­da­mi na koních, nahra­dí je tře­ba auto­mo­bi­lo­vá honič­ka v džun­g­li nebo sviž­ná jíz­da na motor­ce po uni­ver­zit­ních pozem­cích.

Zřejmě nej­vět­ší pani­ka nad Indiana Jonesem 4 se táh­la kolem digi­tál­ní­ho věku fil­mu. Neztratí Indy pod dik­tá­tem Industrial Light & Magic svo­jí atmo­sfé­ru? Nezabijí efek­ty kla­si­ku? A vůbec i ten posun k sou­bo­ji s rus­ký­mi agen­ty zavá­ní ces­tou Jamese Bonda.
Nestalo se. Spielbergův cit pro film a urči­tě i srd­co­vost k pojmu Indiana Jones ved­ly k tomu sta­ro­mód­ní­mu středo­bo­du celé legen­dy. Člověk z masa a kos­tí, kte­rý se sice nevy­hne těm svým způ­so­bem bru­tál­ním pěst­ním sou­bo­jům, pádům a občas­né­mu pobí­há­ní před kul­ka­mi, ale sto­jí noha­ma na zemi. Beztak Spielbergovi nedě­lá pro­blém točit sci­fi Válka svě­tů stej­ný rok jako his­to­ric­ké dra­ma Mnichov a George Lucas už má svo­je Hvězdné vál­ky hoto­vé.

Celý Indiana Jones ale samo­zřej­mě sto­jí hlav­ně na hle­dá­ní, řeše­ní háda­nek, rébu­sů, pro­lé­zá­ní hro­bek a chrá­mů, na tom být chy­cen zápor­ňá­ky a zno­vu jim utí­kat. Tahle sklá­dač­ka fun­gu­je zas a zno­vu dob­ře, koře­ně­ná akcí s dobrou kame­rou, sty­lo­vým situ­ač­ním a kon­ver­zač­ním humo­rem a herec­kou jis­to­tou. Boduje tra­dič­ní výprav­nost, kdy s hrdi­nou pro­lé­zá­te kata­kom­by s past­mi, pra­le­sy a majské stav­by již­ní Ameriky.
Nejvýraznější a nej­kon­tro­verz­něj­ší je urči­tě u nové­ho dílu posun myto­lo­gie v pří­bě­zích Indiana Jonese ke sci­fi, dá se říci kon­krét­ně k prá­ci Ericha von Dänikena. Jde o popu­lár­ní­ho pseu­do­ar­che­o­lo­ga, kte­ré­ho více­mé­ně vykoplo na výslu­ní zájmu zno­vu­ob­je­ve­né prahnu­tí po sci-fi v 90. letech. Pro před­sta­vu: Däniken by se dal v odbor­né lite­ra­tu­ře při­rov­nat k osob­nos­ti Michaela Moore ve fil­mo­vém doku­men­tu.

Co více říct ke čtvr­té­mu Indiana Jonesovi? Že jde o plno­hod­not­né pokra­čo­vá­ní tri­lo­gie. Opět pro­běh­nou dis­ku­ze, jest­li je to lep­ší nebo hor­ší než tenhle a tam­ten díl. Jenže fak­tem je, že Dobyvatelé ztra­ce­né archy, Chrám zká­zy a Poslední kří­žo­vá výpra­va také neby­ly jed­na krev.
Ve finá­le – úpl­ně mimo celé­ho Indiana Jonese – jde o jeden z těch chytřej­ších žán­ro­vých Hollywoodských fil­mů, kte­ré za tenhle rok vznik­ly, a ačko­li for­mál­ně nic nové­ho nepři­ná­ší, svo­jí fil­mo­vou čis­to­tou si dělá mís­to na těch vrch­ních pozi­cích dob­ro­druž­ných fil­mů.
//
//

„Nestárnoucí“ dob­ro­druž­ství Indiana Jonese je stej­ně dob­ré jako dří­ve. Se vším dob­rým a zlým co k tomu pat­ří. Jestliže to není váš šálek čaje, tak se nemá smy­sl pokou­šet, ale když ochut­ná­te fan­task­ní nádech tri­lo­gie a chce­te víc, je Království křiš­ťá­lo­vé leb­ky jedi­ná správ­ná ces­ta dál. A nako­nec, snad nikdo váž­ně neče­kal, že by si Spielberg-Lucas utrh­li něja­kou ostu­du.

Hodnocení uži­va­te­lů:
Vyberte hod­no­ce­ní

Blbosr

Nic moc

Ujde

Dobrý

Výborný

Průměr: 3.8 (4x hod­no­ce­no)

Další člán­ky:

Čtvrtý Indiana Jones je prý prů­měr­ný!

Křišťálová leb­ka z Indiana Jonese!

Indiana Jones
Indiana Jones a krá­lov­ství křiš­ťá­lo­vé leb­ky
Recenze
Vložil PlayAll, 21. Květen 2008 - 14:17

---