Ingrid Bergmanová triumfuje na Oscarech za roli ve filmu „Plynové lampy“ a její cesta k úspěchu

(zatím nehodnoceno)

Loading...

V ten­to den roku 1945 byla Ingrid Bergmanová na 17. roč­ní­ku udí­le­ní Oscarů vyhlá­še­na nej­lep­ší hereč­kou za roli ve fil­mu „Plynové lam­py“ (1944).

Přestože jí role nako­nec vel­mi při­rost­la k srd­ci a trva­la na tom, že si v tom­to fil­mu zahra­je, Bergmanová se zpo­čát­ku zdrá­ha­la roli Pauly při­jmout. Bergmanová se pova­žo­va­la za vel­mi sil­nou a nezá­vis­lou ženu a obá­va­la se, že by nedo­ká­za­la pře­svěd­či­vě zahrát pla­chou a křeh­kou posta­vu. Bergmanová byla na ztvár­ně­ní sla­bé posta­vy vel­mi hrdá a pova­žo­va­la ji za jed­nu ze svých nej­vět­ších herec­kých výzev.

Režisér George Cukor navr­hl Bergmanové, aby stu­do­va­la paci­en­ty v psy­chi­at­ric­ké léčeb­ně a nau­či­la se tak ner­vo­vé­mu zhrou­ce­ní. Ona tak uči­ni­la a zamě­ři­la se zejmé­na na jed­nu ženu, jejíž zvy­ky a fyzic­ké zvlášt­nos­ti se sta­ly sou­čás­tí posta­vy.

Cukor pou­žil meto­du vyprá­vě­ní pří­bě­hů, aby Bergmanovou v prů­bě­hu natá­če­ní správ­ně nala­dil. Každý den Cukor Bergmanové pře­vy­prá­věl celý děj fil­mu až do oka­mži­ku, kdy měli ten den natá­čet scé­ny. Cukor pova­žo­val tuto meto­du za nezbyt­nou, pro­to­že film nebyl natá­čen postup­ně a Bergmanové posta­va se měla v prů­bě­hu času měnit. Bergmanovou tato tech­ni­ka rych­le roz­la­di­la a řekl Cukorovi: „Nejsem hloupý Švéd, to už jsi mi říkal.“ Cukor mu odpo­vě­děl: „Já nejsem hloupý Švéd, to už jsi mi říkal.“ Cukor na něko­lik dní pře­stal vyprá­vět pří­běh, dokud pro­du­cent neu­po­zor­nil Cukora na prud­ký pokles kva­li­ty herec­kých výko­nů v den­ních nábě­zích. Producent Cukorovi řekl, že her­ci a hereč­ky vypa­da­jí, že „hra­jí, jako by byli pod vodou“. Cukor se tedy vrá­til ke své meto­dě vyprá­vě­ní pří­bě­hů, což Bergmanová brzy oce­ni­la.

Scéna, v níž si Angela Lansburyová v roz­po­ru s Bergmanové přá­ním zapá­lí ciga­re­tu, muse­la být odlo­že­na až ke kon­ci natá­če­ní. Lansburyové bylo v době začát­ku natá­če­ní tepr­ve sedm­náct let, a pro­to­že byla nezle­ti­lá, muse­la na ni dohlí­žet soci­ál­ní pra­cov­ni­ce, kte­rá Lansburyové nedo­vo­li­la kou­řit, a scé­na muse­la být odlo­že­na až do jejích osm­náctých naro­ze­nin. Když Lansburyová při­šla na plac v den svých naro­ze­nin, Bergmanová a štáb pro ni uspo­řá­da­li osla­vu a scé­na s ciga­re­tou se natá­če­la hned poté, co osla­vi­li její naro­ze­ni­ny.

K dal­ším drži­te­lům Oscara toho roku pat­ři­li Bing Crosby a Leo McCarey, kte­rý zís­kal cenu za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon a režii za film Jdu svou ces­tou (1944). Když Bergmanová zís­ka­la cenu pro nej­lep­ší hereč­ku, řek­la při pře­dá­vá­ní cen divá­kům: „Jsem ráda, že jsem vyhrá­la, pro­to­že zít­ra ráno začí­nám natá­čet pokra­čo­vá­ní fil­mu „Going My Way“ s Bingem Crosbym a Leo McCareym a bála jsem se, že když nebu­du mít Oscara, nebu­dou se se mnou bavit.“

Zdroj: Wikipedia/IMDb

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře