Tři Tygři ve filmu: JACKPOT

Není žád­ným tajem­stvím, že já Tři ost­rav­ské tyg­ry moc nemu­sím, a sKORO NA rovi­nu říkám, že mi jejich své­ráz­ný smy­sl pro humor mnoh­dy lehce uni­ká, jin­dy mě míjí oblou­kem a občas mám po něja­kém pěk­ně vype­če­ném vtí­peč­ku chuť se jít samou trap­nos­tí obě­sit na nej­bliž­ší strom. Štěpán Vozub, Albert Čubka, Vladimir Polak a Robin Feri jsou v mých očích dosti roz­po­ru­pl­né „osob­nos­ti“, ze kte­rých sem tam vypad­ne napros­to geni­ál­ní, úžas­ná a hlav­ně vtip­ná herec­ká paro­dic­ká etuda (pří­kla­dem budiž Pražskej týpek ve vostrav­ským džy­mu), ale 90 % jejich běž­né tvor­by by prů­měr­ný dneš­ní puber­ťák zřej­mě ozna­čil slo­vem crin­ge, jeli­kož, kde pře­stá­vá být vidět hra­ni­ce mezi autor­ským zámě­rem a objek­tiv­ní nesne­si­tel­nou trap­nos­tí, tam divá­ko­vi zamr­zá úsměv na tvá­ři a kra­ba­tí se čelo, a krom toho jsou občas schop­ni při­jít i s něčím tak nechut­ným a zvrá­ce­ným, že se při sle­do­vá­ní musí kaž­dé­mu inte­li­gent­ní­mu, ale i úpl­ně dement­ní­mu člo­vě­ku hrů­zou a zne­chu­ce­ním sta­ho­vat vnitř­nos­ti – tře­ba tako­vé Vánoce u Vavarů: Pohádka z man­žel­ské­ho živo­ta.

V zájmu vlast­ní­ho psy­chic­ké­ho zdra­ví, pro­sím, nepouš­těj­te si to. Měl jsem tedy nema­lé pochy­by, když jsem se dozvě­děl, že tahle ost­rav­ská sebran­ka se roz­hod­la nato­čit i vlast­ní film, ale co bych to byl za Čecha, kdy­bych se nepo­dí­val na pod­le vše­ho nej­po­pu­lár­něj­ší herec­kou ban­du v zemi (ale­spoň tedy pod­le počtu zhléd­nu­tí na YouTube). A svě­te div se... ono to klaplo.

Více či méně. Bez trap­nos­tí se to pocho­pi­tel­ně neo­be­šlo – to by se na to Vozub podí­val – ale pře­kva­pi­vě před nás Tři Tygři posta­vi­li solid­ní film s funkč­ní kome­di­ál­ní záplet­kou, kte­rý nenu­dí, zaba­ví a mož­ná i mís­ty roze­smě­je. Nechyběli ani vul­ga­rismy, bláz­ni­vé gri­ma­sy, pár rýpan­ců do Pražáků a Brňáků (asi teď mají spo­leč­né­ho nepří­te­le) a samo­zřej­mě vele­be­ní čes­ké­ho ate­is­mu, kte­rý – buď­me na sebe hrdí – v minu­lém roce dosá­hl neu­vě­ři­tel­ných 87 %, při­čemž 20 000 věří­cích se hrdě hlá­sí k rytí­řům Jedi.

Osobně se mi nej­ví­ce líbi­la scé­na v pol­ském kos­te­lu, kte­rý se po návštěvě čer­ta a pape­že / Mikuláše dočas­ně pro­mě­nil v bitev­ní pole a jed­nou ze zbra­ní byl také koneč­ně smys­lu­pl­ně vyu­ži­tý želez­ný kru­ci­fix. Amen. Top hláš­ka: „Chaloupko, cha­loup­ko... Kdo v tobě pse­bý­vá? Haló, haló. Je pel­ní­ko­vá? Není. Hhh.“

6/10

---