Jak se zbavit přátel a zůstat úplně sám - How to Lose Friends & Alienate People

Je to už něja­ký pátek, co se po kinech pro­há­ně­la jed­na z těch lep­ších loň­ských kome­dií Tropická bou­ře. Nyní se po té sil­vestrov­ské bou­ři v čes­kých kinech roz­jíž­dí dal­ší, a opět se to točí kolem Hollywoodu. Jak se zba­vit přá­tel a zůstat úpl­ně sám je brit­ský film, ale není to tak úpl­ně vzty­če­ný pro­střed­ní­ček ame­ric­ké­mu fil­mo­vé­mu prů­mys­lu...

Robert B. Weide nato­čil film pod­le život­ní­ho tahu Tobyho Younga za nej­vyš­ší­mi hvězda­mi stří­br­né­ho plát­na. Je to tro­chu šíle­ný pří­běh, on je taky Young dost živel­ný týpek, někdy až moc, že ho tře­ba muse­li vyho­dit z natá­če­ní kvů­li neu­stá­lé­mu vyru­šo­vá­ní. Každopádně se dosta­ne­me přes jeho auto­bi­o­gra­fic­kou posta­vu Sidneyho Younga od toho úsměv­né­ho ryzí­ho fil­mo­vé­ho bul­vá­ru v Londýně k té „vyso­ké fil­mo­vé pub­li­cis­ti­ce“ v New Yorku. Sidney totiž dosta­ne šan­ci vydat se z kanclu své­ho dile­tant­ské­ho časo­pi­su Post Modern Review plné­ho her­ců z IT Crowd do pres­tiž­ní­ho plát­ku Sharps vede­né­ho svým býva­lým vzo­rem rebe­lem Claytonem Hardingem.

Čeká ho tro­chu drs­ná zku­še­nost novi­nář­ské rea­li­ty a zod­po­věd­nos­ti. Škrtání pasá­ží člán­ků agen­ty, schva­lo­vá­ní tex­tů a pod­lé­zá­ní, žád­né jed­no­hub­ky na mon­stróz­ních par­ty a vtip­ko­vá­ní na účet fil­mo­vých hvězd. Sidney je ale stá­le zapá­le­ný do svo­jí vize a šíle­ný­mi eska­pá­da­mi se pro­bi­je až ke svo­jí můze Sophii Maes. Získat Sophii do poste­le ale zna­me­ná stát se děv­kou celé­ho toho PR sys­té­mu, na kte­rém - jak mu i Clayton vpá­lí do obli­če­je - sto­jí i celé Sharps.
Síla Weideovo fil­mu není v ori­gi­na­li­tě. Zas a zno­vu mlu­ví o něja­ké osob­ní ces­tě, do kte­ré se vám posta­ví něko­lik roz­hod­nu­tí, kte­ré vám ote­vřou dal­ší mož­nos­ti a jiné skry­jí. Atraktivní pro­stře­dí holly­wo­od­ských stars, mili­o­no­vé­ho fil­mo­vé­ho busi­nessu a pres­ti­že samo­zřej­mě udě­lá svo­je kouz­lo. Co film ale dělá zají­ma­vým a kou­ka­tel­ným, je koře­ně­ní typic­kým brit­ským humo­rem, ne zjev­ně všu­dypří­tom­ným, ne tak ost­rým, ale takt­ně číha­jí­cím za kaž­dým rohem.

Hercem čís­lo jed­na je Simon Pegg jako Sidney, kte­rý své­ho zastyd­lé­ho inte­lek­tu­á­la a naiv­ku zvlá­dl výbor­ně. Jeho posta­va nevy­zrá­lé­ho a dost neu­r­va­lé­ho vti­pál­ka na ces­tě vzhů­ru dob­ře kon­tras­tu­je se svým pro­tějš­kem - někdej­ší hvězdou coming of age kome­dií Kirsten Dunst, kte­rá hra­je stej­ně jako všu­de. Její Alison vrže­ná rov­nou z mlá­dí do pra­cov­ní­ho pro­ce­su řeší svo­je mile­nec­ké pro­blémy a něja­ký vztah mezi obě­ma se ode­hrá­vá v hod­ně decent­ní rovi­ně. Dost sar­kas­tic­kou roli si tu uží­vá výbor­ný Jeff Bridges a tako­vou nechtě­ně sebe­i­ro­nic­kou zas Megan Fox.
Celý film je pro­tkán odka­zy na dal­ší fil­my a nuan­ce­mi se star­ší­mi roman­tic­ký­mi hitov­ka­mi. Sidney neo­po­me­ne označ­ko­vat svo­jí domá­cí Kowalski jako paní Lebowski, Claytona jako Darth Vadera, něko­li­krát se obje­vu­je naráž­ka na drink Bílý rus z Big Lebowski. Megan Fox byla ne tak dáv­no obje­vem Transformers. Romantickým mil­ní­kem je tu film Sladký život.

Co ješ­tě k fil­mu říct? Není to ten typ „best sto­ry ever told“, ani kome­die roku. Je to ale dob­ře nato­če­no, dob­ře zahrá­no, pří­běh má spád, skvě­lý vtip a pro něko­ho nut­ný hap­py end. Vše zaba­le­no a poslá­no na hor­skou dráhu, kdy se v jed­nu chví­li smě­je­te Sidneyho netakt­nos­ti (ovšem ne trap­nos­ti sty­lu Rickyho Gervaise z Office BBC), v dru­hou něja­ké­mu vyna­lé­za­vé­mu komen­tá­ři a mezi­tím si jen uží­vá­te ener­gic­ké atmo­sfé­ry. Jak se zba­vit přá­tel si urči­tě uží­vá barev­nos­ti, kte­rou může humor nabí­zet.

Jak se zba­vit přá­tel a zůstat úpl­ně sám je záro­veň se sati­rou živo­ta a Hollywoodu také aktu­a­li­za­cí kla­sic­kých roman­tic­kých kome­dií, mno­hem víc než něja­kou jejich paro­dií. Jde však civil­něj­ší ces­tou nevtí­ra­vos­ti, nepřesla­ze­nos­ti, spíš ces­tou humo­ru. Žádné cito­vé­ho vydí­rá­ní, žád­né dlou­hé detai­ly úsmě­vu Hugha Granta nebo podob­ně.

Naše hod­no­ce­ní: 

7

Vložil Michal Frýdl, 5. January 2009 - 20:51

---