Nizozemsko-americký fotbalový trenér se snaží zvrátit situaci fotbalového týmu Americké Samoy po nejhorší porážce v historii mistrovství světa ve filmu Jeden gól, který o víkendu vstupuje do českých kin. Tato oduševnělá komedie režiséra Taiky Waititiho je zpočátku velmi zábavná, ale její sentimentální vyvrcholení se mění v plané a umělé a film nakonec nedokáže udělat ten klíčový závěrečný záběr.
Snímek Jeden gól má k dispozici spoustu skvělého materiálu, který zachycuje stejnojmenný dokument Mikea Bretta a Steva Jamisona z roku 2014. Tým Americké Samoy skutečně utrpěl v roce 2001 během kvalifikačního zápasu na mistrovství světa prohru 31:0 s Austrálií, což mu vyneslo titulky po celém světě jako nejhoršímu fotbalovému týmu na světě.
Trenér Thomas Rongen, kterého záhadně ztvárnil Michael Fassbender, byl najat, aby tým vedl v kvalifikaci na mistrovství světa v roce 2011. Právě týmu Americké Samoy vděčí za záchranu svého života poté, co ho před lety postihla osobní tragédie, což Waititi se spoluscenáristou Iainem Morrisem (The Inbetweeners) v průběhu celého filmu Další gól vítězí zastírají ve snaze ušetřit pro odhalení ve třetím dějství.
A Jaiyah Saeluaová, kterou ve filmu Jeden gól hraje Kaimana, se zapsala do historie tím, že se stala první otevřeně transgenderovou sportovkyní, která nastoupila v kvalifikačním zápase na mistrovství světa. Nastoupila za Americkou Samou v kvalifikaci na mistrovství světa v roce 2011 a hrála klíčovou roli v jejich úspěchu.
Waititi nemusel dělat mnoho, aby z filmu Jeden gól vytvořil strhující a inspirativní snímek po vzoru filmů Medvědi se špatnými zprávami, Mocní kačeři nebo Pohodový běh; tento skutečný příběh má všechny potřebné prvky, aby se stal poutavým sportovním filmem.
A hned v prvních scénách se naplno projeví režisérova typická neotřelá komedie, když se dobromyslný Tavita Taumua (Oscar Kightley), prezident fotbalové federace Americké Samoy, marně snaží inspirovat svůj tým ke vstřelení jediného gólu. Později je Fassbenderův Rongren vtipně obléknut funkcionáři amerického fotbalu (ehm, fotbalu) v podání Willa Arnetta, Rhyse Darbyho a Elisabeth Mossové (hraje Rongrenovu manželku).
Počáteční scény, kdy Rongren loví ryby v Americké Samoe, která je vykreslena jako národ tak malý, že i předseda fotbalové asociace má vedlejšák v podobě kameramana, jsou často k popukání. První polovina filmu Jeden gól obsahuje několik skutečně úsměvných momentů, když nový trenér hodnotí žalostný stav svého týmu, včetně chvíle, kdy Rongren poukazuje na to, že Tavita má na stole klávesnici a myš, ale žádný počítačový monitor.
Komediálnost se však z filmu Jeden gól pomalu vytrácí, protože vládu přebírá příběh, a expozice zkrácená z předchozích scén je poslušně vyložena během vyvrcholení. Ke konci se zdá, že Waititi už ani nemá zájem o vyprávění inspirativního sportovního příběhu; vrcholný zápas je vtipně vyprávěn prostřednictvím flashbacku, který neslouží k ničemu jinému než k vytržení diváků z toho, co mělo být napínavým finále.
Jeden gól chybuje i ve zpracování Saelua. Zatímco všechny ostatní postavy - Rongren, Tavita a její spoluhráči - jsou viděny skrze komediální světlo, každá scéna se Saeluou je smrtelně vážná. Tvůrci se možná nechali odradit od jejího odlehčeného ztvárnění, ale tím, že ji staví na piedestal, přicházejí o možnost její postavu polidštit.
Přesto je ve filmu Další gól vítězí dost zábavy na to, abyste ho mohli doporučit, a na diváky, kteří neviděli předchozí dokument, může tento neuvěřitelný, ale pravdivý příběh udělat zvláštní dojem. Po dřívějších úspěších, jako byl Hon na divoké lidi, Thor: Ragnarok a Králíček Jojo, je to od Waititiho přehlédnutí, ale krok správným směrem na paty filmu Thor: Láska a hrom.
Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový
Nejnovější komentáře