Johnny English se vrací - Rowan Atkinson není jenom Mr. Bean

Pokud vás někdy zará­že­lo, proč tak inte­li­gent­ní člo­věk jako Rowan Atkinson posta­vil svou kari­é­ru na posta­vě idi­o­ta Mr. Beana, pak věz­te, že na to exis­tu­je veli­ce jed­no­du­ché vysvět­le­ní. Takový pri­mi­tiv­ní humor totiž pocho­pí kaž­dý. Grimasy, kte­ré Atkinson doká­že svým obli­če­jem vytvo­řit, se vyrov­na­jí snad jen kre­a­cím Jima Carreyho. Zarážející na tom je fakt, že si ten­to druh zába­vy doká­ží užít jak lidé sla­bo­my­sl­ní, tak i ti, kte­ří se pova­žu­jí za „vyspě­lej­ší“. (Ta men­ši­na, kte­rá má z Mr. Beana husí kůži jen při vyslo­ve­ní jeho jmé­na je vcel­ku zane­dba­tel­ná. A to je tro­chu ško­da.)

Když se ale v roce 2003 obje­vil na plát­nech Johnny English, půso­bi­lo to jako jakési zje­ve­ní, i když nešlo o nic nové­ho. Parodie na taj­né služ­by a špi­o­náž­ní thrille­ry jsme do té doby již zna­li. Jenže Rowan Atkinson posu­nul ten­to žánr zase o kus dál. A mnoh­dy i bez toho zpi­to­mě­lé­ho „bea­nov­ské­ho“ pitvo­ře­ní.
Dvojka je na tom obdob­ně. Hodně se tu hra­je na situ­ač­ní humor, kte­rý je sice spí­še prvo­plá­no­vý, ale kdo by čekal něco jiné­ho, by byl blá­zen. Film se ale dá spí­še roz­dě­lit na malé epi­zod­ky, než aby dob­ře fun­go­val i jako celek. Jednoduchost záplet­ky nech­me stra­nou. Diváci, kte­ří půjdou na novin­ku Johnny English se vra­cí nehle­da­jí pří­běh, nýbrž zába­vu. A to dosta­nou.

Znovuzrozený agent MI7

Jak se měnil žánr špi­o­náž­ních thrille­rů, bylo zapo­tře­bí ino­vo­vat i jeho paro­dii. Johnny English se ve svém novém dob­ro­druž­ství nej­pr­ve uchy­lu­je do tibet­ské­ho kláš­te­ra, kde si má po boku své­ho mis­tra vycvi­čit mysl a zoce­lit tělo. Zvláště pány tro­chu zamra­zí při pohle­du na způ­sob, jakým si Johnny English posi­lu­je své chou­los­ti­vé par­tie.
English je po své posled­ní akci v Mosambiku suspen­do­ván, zostu­zen a v pod­sta­tě vyhnán. Tento exil ale do jeho živo­ta vne­se har­mo­nii, kte­rou pak plně vyu­ži­je při lovu zlo­či­nec­ké­ho spol­ku Vortex (Vír). Honička po výš­ko­vé budo­vě v Hongkongu pat­ří k prv­ním humor­ným epi­zod­kám.  Johnny English se v kli­du spouš­tí výta­hem, zatím­co jeho pro­tiv­ník hor­li­vě sešpl­há­vá po bam­bu­so­vém leše­ní.
Stejně jako obsa­ze­ní se změ­nil i post na reži­sér­ském kře­síl­ku. Petera Howitta vystří­dal Oliver Parker, ale změ­na reži­sé­ra téměř nic nezna­me­ná. Kromě jiných gagů a krko­lom­ných situ­a­cí, do kte­rých se English díky své nemotor­nos­ti a chy­bě v úsud­ku čas­to dostá­vá, zůstá­vá sko­ro vše ve sta­rých kole­jích. Tvorba scé­ná­ře zůsta­la více­mé­ně ve stej­ných rukách.
Nepochybně hlav­ním impul­sem pro nato­če­ní pokra­čo­vá­ní Johnnyho Englishe byly finanč­ní důvo­dy. Jak uká­zal prv­ní díl, divá­ci na tako­vou kome­dii sly­ší a nepo­chyb­ně rádi vyra­zí i na její pokra­čo­vá­ní.

Invalidní humor

Vedle Atkinsona je zby­tek herec­ké­ho ansám­blu poně­kud zastí­něn. Ale urči­tě nepře­hléd­ne­te malič­kou Číňanku aka zabi­jác­kou uklí­zeč­ku, kte­rá si ze své­ho vysa­va­če hra­vě slo­ží téměř jakou­ko­li zbraň. Zahrála si ji Pik Sen Lim, kte­rá čes­kým divá­kům pří­liš zná­má není, nicmé­ně má na svém kon­tě sluš­nou řád­ku rolí zejmé­na v tele­viz­ních seri­á­lech.

Epizodovitost se nedá sním­ku vyčí­tat, neu­bí­rá mu sluš­ně ply­nou­cí tem­po ani humor. Ve fil­mu se téměř nevy­sky­tu­jí chví­le, při kte­rých by se divák zou­fa­le krou­til v seda­dle a mod­lil se za brz­ký konec. Opravdu se pořád něco děje, i když tak tro­chu na úkor děje samot­né­ho. Zápletka je mini­mál­ní a vlast­ně téměř nedů­le­ži­tá. Johnny English je povo­lán do Londýna a násled­ně poslán do Hongkongu, aby zachrá­nil čín­ské­ho minis­t­ra, tam se dozví­dá o zabi­jác­ké ban­dě, kte­rá si říká Vortex. Získává jeden ze tří klí­čů a tri­um­fál­ně míří zpět do Londýna. A pak se spus­tí kolo­toč šíle­ných eska­pád, kte­ré divák oče­ká­vá a na kte­ré se vlast­ně těší. Šílená uklí­zeč­ka hra­je téměř ve všech Englishových exce­sech důle­ži­tou roli.

I do fil­mu pro­sák­ne Atkinsova záli­ba v dra­hých autech. Lesk v Atkinsonových očích se obje­ví vždy, když se do zábě­ru dosta­ne  se svým agent­ským autem, hla­so­vě ovlá­da­ným Rolls-Roycem. Ve fil­mu je hod­ně vyu­ží­ván také humor slov­ní, kdy se English pře­řek­ne vždy v nevhod­nou chví­li, nebo lidem záměr­ně komo­lí jmé­na.

Zřejmě nej­po­ve­de­něj­ších je scé­na Johnnyho útě­ku před agen­ty a poli­cií, kdy nevá­há sho­dit inva­li­du z jeho křes­la, aby v něm mohl prch­nout. Křeslo je vyba­ve­no tře­mi stup­ni rych­lé­ho výko­nu. Na ten posled­ní stu­peň už je zapo­tře­bí nasa­dit hel­mu. Při čeká­ní na výtah se pak neští­tí vytáh­nout zbraň (kte­rá je šikov­ně zabu­do­vá­na pří­mo v křes­le) na par­tu inva­lid­ních seni­o­rů.
Postava Englishova asi­s­ten­ta agen­ta Tuckera je poně­kud málo vyu­ží­va­ná, i když i jí se dosta­ne zaslou­že­né pozor­nos­ti.  Větší význam má beha­vi­o­rál­ní psy­cho­lož­ka Kate Sumnerová, kte­rá v Johnnym pro­bu­dí nejen jeho vzpo­mín­ky na Mosambik. Kate Sumnerovou si zahrá­la Rosamunda Pike, kte­rá je zná­má pře­de­vším díky roli ve sním­ku Joea Wrighta Pýcha a před­su­dek, kde si zahrá­la nej­star­ší dce­ru pana Benneta.

Za zmín­ku také sto­jí hudeb­ní dopro­vod, kte­rý je vět­ši­nou per­fekt­ně sla­děn s tím, co se děje na plát­ně. Ilan Eshkeri slo­žil pří­jem­nou hud­bu, kte­rá se k této taš­ka­ři­ci dob­ře hodí a záro­veň ji pod­tr­hu­je.
Johnny English se vra­cí je sní­mek nená­roč­ný, ale ne zby­teč­ný. Není to laci­ná paro­die, kte­rá bez­du­še kopí­ru­je scé­ny ze zná­mých fil­mů. Má svůj arze­nál humo­ru, kte­rý se nebo­jí pou­žít, a hlav­ně má Rowana Atkinsona, kte­rý v roli Johnnyho Englishe baví mno­hem více než v roli idi­o­ta Mr. Beana. Patříte-li mezi jeho fanouš­ky, film si oprav­du uži­je­te. V opač­ném pří­pa­dě vás film také poba­ví, ale nebu­de­te mít výraz­něj­ší nutká­ní podí­vat se na něj ješ­tě někdy zno­vu.