Králova zahradnice - Historie versus příběh

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Největší odchyl­kou fil­mu od his­to­ric­kých reá­lií je fik­tiv­ní posta­va Sabine. “Právě ta ale dává fil­mu jeho sílu,” říká Gail Egan. “Když si Kate Winslet pře­čet­la scé­nář, řek­la, že to je neu­vě­ři­tel­ně moder­ní pří­běh, jenom zasa­ze­ný v jiné době. Sabine se na život, kre­a­ti­vi­tu a emo­ce dívá vel­mi moder­ním způ­so­bem, snad­no se vcí­tí­me do jejích posto­jů, její hrdos­ti, boles­ti, jejích nadě­jí a snů. Kate si doslo­va vyka­sa­la ruká­vy, když úzce spo­lu­pra­co­va­la s Lesley Moors, naší zahrad­ní kon­zul­tant­kou, aby se dozvě­dě­la i nejmen­ší podrob­nos­ti o Sabinině prá­ci.”

Protože výcho­zím bodem Královy zahrad­ni­ce je jis­tý his­to­ric­ký oka­mžik, cílem fil­ma­řů bylo na plát­ně zno­vu vytvo­řit zmi­ze­lý svět té doby.

“Měl jsem neu­vě­ři­tel­ný tým spo­lu­pra­cov­ní­ků, tak­že jedi­ným ome­ze­ním byly pení­ze, jako obvykle. Museli jsme vybu­do­vat ven­kov­ní taneč­ní sál s funkč­ní­mi fon­tá­na­mi, a to byla jen jed­na z mno­ha našich kulis,” říká Alan Rickman. “Někdo kdy­si řekl, že točit film je jako jít do vál­ky. Museli jsme sta­vět vel­ko­le­pé deko­ra­ce a kaž­dý den byl jed­na vel­ká, nároč­ná, ale vel­mi uspo­ko­ju­jí­cí výzva, sta­či­lo být na to při­pra­ven. Věděl jsem, že na svůj tým se musím plně spo­leh­nout. Jako reži­sér musí­te být obklo­pen spous­tou lidí, kte­ří jsou schop­ni vám říkat prav­du.”

Jako kos­tým­ní výtvar­ni­ce na fil­mu pra­co­va­la Joan Bergin, kte­rá se sna­ži­la zachy­tit esen­ci aris­to­kra­tic­ké módy 17. sto­le­tí. “Naší moder­ní inspi­ra­cí byl noč­ní klub, kam cho­dí boha­tí lidé. Vše je mini­ma­lis­tic­ké, ale jsou tam cítit pení­ze!” říká. “Snažila jsem se, aby vše bylo ele­gant­ní, ale pros­té.”

“Alan je ško­le­ný kres­líř a on sám je doko­na­lá mód­ní poli­cie. Má na to skvě­lé oko,” dodá­vá Gail Egan.

“Králova zahrad­ni­ce byl pro mě film snů, spous­ta krás­ných obra­zů na kaž­dé strán­ce scé­ná­ře,” říká výtvar­ník deko­ra­cí James Merifield. “Le Notre je vel­mi raci­o­nál­ní a umě­ře­ný, tak­že jeho zahra­da muse­la být přís­ná, téměř mono­li­tic­ká: stro­my a keře sestří­ha­né do hra­no­lů a kuže­lů, což Sabine téměř nahá­ní strach. Ona sama je nao­pak uměl­ky­ně, má při­ro­ze­něj­ší a kre­a­tiv­něj­ší duši. Takže její návrhy jsou více nespou­ta­né, divo­čej­ší, více o rost­li­nách než o archi­tek­tu­ře.”

Jako kame­ra­man­ka do fil­mu vstou­pi­la Ellen Kuras, kte­rá s Kate spo­lu­pra­co­va­la už na fil­mu Věčný svit nepo­sk­vr­ně­né mys­li, za kte­rý byla nomi­no­vá­na na Oscara. “Její vizu­ál­ní styl má svou oso­bi­tou krá­su. Natáčeli jsme na fil­mo­vý pás, což je v dneš­ní době neob­vyk­lé, ale Ellen s ním umí výbor­ně pra­co­vat. Umožnilo jí to dostat do obra­zu buj­nou šťav­na­tost, kte­rou jsme potře­bo­va­li.”

“Alan měl vel­mi jas­nou před­sta­vu o tom, jak by ten­to film měl cítit a dýchat. Hovořili jsme spo­lu o obra­zech, mal­bách, líbi­la se mi myš­len­ka pohy­bu­jí­cích se obra­zů a sna­ži­la jsem se ji uvá­dět v život, kdy­ko­li to bylo mož­né,” říká Ellen Kuras. “Vizuální strán­ka Královy zahrad­ni­ce tak oprav­du upo­mí­ná na 17. sto­le­tí a pro­to má film tak kla­sic­ký dobo­vý vzhled. Ovšem herec­ké výko­ny a pří­běh jsou vel­mi moder­ní.”