Macbeth - 75 %

Popasovat se s vlast­ní cti­žá­dos­tí a tou­ze po moci není snad­né. Dramatik William Shakespeare napsal v roce 1606 na toto téma hru, kte­rá byla inspi­ro­vá­na his­to­ric­kou posta­vou skot­ské­ho krá­le Macbetha I. Příběh je láka­vý i pro fil­ma­ře a posled­ní ver­zi, kte­rá vzbu­di­la na letoš­ním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes roz­ruch, nato­čil aus­tral­ský reži­sér Justin Kurzel.

Do hlav­ních rolí obsa­dil Michaela Fassbendera, her­ce němec­ké národ­nos­ti, kte­rý zís­kal zku­še­nos­ti z herec­ké ško­ly v Londýně a natá­če­ní mno­ho fil­mů. Fassbender je herec, kte­rý doká­že zvlád­nout posta­vy výraz­ně odliš­né s vnitř­ní pře­svěd­či­vos­tí, navíc má také fyzic­ké před­po­kla­dy pro posta­vy hrdi­nů a bojov­ní­ků. Z jeho širo­ké filo­lo­gie při­po­me­nu posta­vu psy­chi­at­ra Junga ve fil­mu Nebezpečná meto­da nebo vojá­ka ve fil­mu Centurion. Dramatického tex­tu se neza­le­kl a jeho Macbeth je plný lid­ských sla­bos­tí i sna­hy vypo­řá­dat se se svým svě­do­mím. Přestože je to drs­ný bojov­ník, nechá se mani­pu­lo­vat svou ženou, pro­to­že jí milu­je. Cení si sice své pověs­ti vel­ké­ho bojov­ní­ka, ale postup­ně se nechá ovlád­nout svý­mi před­sta­va­mi a neští­tí se žád­né vraž­dy. Fassbender půso­bí napros­to pře­svěd­či­vě v kaž­dé scé­ně a dodá­vá své posta­vě zvlášt­ní cha­risma. Režisér si pro posta­vu jeho ženy vybral fran­couz­skou hereč­ku Marion Cotillard, kte­rá zazá­ři­la v roli zpě­vač­ky Edith Piaf ve stej­no­jmen­ném fil­mu. Její drob­ná posta­va a jem­ná tvář půso­bí kon­trast­ně ved­le stat­né­ho Macbetha. Úvahy a plá­no­vá­ní vraž­dy pak zní z jejích líbez­ných rtů jako taj­ný a nejap­ný žert. Oba her­ci výraz­ně pře­ční­va­jí ostat­ní herec­ké kole­gy, ale tak je posta­ve­na i původ­ní dra­ma­tic­ká před­lo­ha, kte­rou Justin Kurzel respek­tu­je.

Náročné shake­spea­rov­ské dra­ma se natá­če­lo ve Skotsku a to dodá­vá fil­mu úžas­nou nála­du. Záběry kra­ji­ny jsou ve fil­mu hod­ně důle­ži­té, pro­to­že celý pří­běh pro­stu­pu­jí a stří­dá­ním zábě­rů na holé plá­ně a str­mé ští­ty dostá­va­jí scé­ny ost­rý a stu­de­ný nádech. Zamlžené plá­ně a divo­ké les­ní poros­ty pak pod­tr­hu­jí tajem­né a dra­ma­tic­ké napě­tí. Svou roli ve fil­mu hra­jí i kos­týmy, kte­ré půso­bí pros­tě, bez zdo­be­ní a výraz­ných detai­lů. To pak umož­ňu­je vést divá­ko­vu pozor­nost na výkon her­ců a půso­be­ní dra­ma­tic­ké­ho tex­tu.

Výraznou úlo­hu hra­je i kame­ra aus­tral­ské­ho kame­ra­ma­na Adama Arkapawa, kte­rý je zná­mý pra­cí v tele­viz­ních seri­á­lech i fil­mech. Za svou prá­ci už dostal oce­ně­ní a pro film Macbeth odve­dl skvě­lou prá­ci. Film totiž půso­bí nejen tra­gic­kým osu­dem hlav­ní­ho hrdi­ny a jeho ženy, ale také jako výraz­né vizu­ál­ní diva­dlo. Všechny zábě­ry jsou pro­myš­le­né až po drob­né detai­ly postav nebo před­mě­tů. Celkové barev­né ladě­ní je tlu­me­né do růz­ných odstí­nů šedé nebo hně­dé. Ve scé­nách v tlu­me­ném svět­le pak pro­stu­pu­jí posta­vy pří­zra­ků bojov­ní­ků nebo čaro­děj­nic, kte­ré Macbetha pro­ná­sle­du­jí.

Drama Macbeth vznik­lo v urči­té době a William Shakespeare se neří­dil jen his­to­ric­kou sku­teč­nos­tí. Čerpal z dostup­ných pra­me­nů své doby, ale svou roli sehrá­la jeho boha­tá fan­ta­zie a pře­de­vším zna­lost lid­ské pova­hy. Právě pro­to jsou posta­vy Macbetha a jeho ženy živou­cí a pří­běh o kru­té ces­tě k moci oslo­vu­je i sou­čas­né divá­ky. Režisér Justin Kurzel se sna­žil zacho­vat původ­ní syro­vé a drs­né poje­tí dra­ma­tic­ké­ho pří­bě­hu, ale nabí­dl také svůj vlast­ní pohled na hlav­ní­ho hrdi­nu.

Film, stej­ně jako diva­del­ní před­lo­ha, vyža­du­jí pozor­né­ho a vní­ma­vé­ho divá­ka. Znalost diva­del­ní ver­ze není pro fil­mo­vé­ho divá­ka nijak na ško­du, spíš nao­pak.

---

---